2010–2019
Zachování svobody jednání a ochrana náboženské svobody
dubna 2015


15:47

Zachování svobody jednání a ochrana náboženské svobody

Věrné používání svobody jednání závisí na tom, zda se nám bude dostávat náboženské svobody.

Dnes je velikonoční neděle – den, kdy si s vděčností a úctou připomínáme Vzkříšení a Usmíření našeho Spasitele Ježíše Krista, které vykonal pro celé lidstvo. Uctíváme Ho a jsme vděčni za náboženskou svobodu, za svobodu shromažďování, svobodu projevu a za Bohem dané právo na svobodu jednání.

Jak o těchto posledních dnech, v nichž žijeme, předpovídali proroci, mnozí lidé jsou zmateni ohledně toho, kdo jsme a čemu věříme. Někteří z nich jsou „utrhači, … kterýmž nic dobrého milo není“. Jiní „říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu“.

Když se druzí lidé kolem nás rozhodují, jak zareagují na to, čemu věříme, nesmíme zapomínat na to, že mravní svoboda jednání je základní součástí Božího plánu pro všechny Jeho děti. Věčný plán, který nám byl představen na předsmrtelné Radě v nebi, tento dar svobody jednání obsahuje.

Na této Velké radě Lucifer, známý jako Satan, využil své svobody jednání k tomu, aby Božímu plánu odporoval. Bůh pravil: „Protože se Satan proti mně vzbouřil a snažil se zničiti svobodu jednání člověka, kterou jsem mu já, Pán Bůh, dal, … způsobil [jsem], že byl svržen.“

A pokračoval: „A také třetinu zástupů nebeských ode mne odvrátil kvůli jejich svobodě jednání.“

Následkem toho duchovní děti Nebeského Otce, které se rozhodly zavrhnout Jeho plán a následovat Lucifera, ztratily své božské určení.

Ježíš Kristus použil svou svobodu jednání a řekl:

„Zde jsem, pošli mne.“

„Staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.“

Ježíše, který uplatnil svou svobodu jednání k podpoření plánu Nebeského Otce, Otec určil a pověřil, aby byl naším Spasitelem, předustanoveným k vykonání smírné oběti za všechny. Podobně, budeme-li my uplatňovat svou svobodu jednání, abychom dodržovali přikázání, budeme moci plně porozumět tomu, kdo jsme, a přijmout všechna požehnání, jež pro nás Nebeský Otec má – včetně příležitosti obdržet tělo, činit pokrok, zažívat radost, mít rodinu a zdědit věčný život.

Abychom mohli dodržovat přikázání, je zapotřebí, abychom znali oficiální nauku Církve, aby nás rozmary jednotlivců, které se neustále mění, neodvrátily od Kristova vedení.

Požehnání, jimž se nyní těšíme, se nám dostává proto, že jsme před tímto životem učinili rozhodnutí následovat Spasitele. Vy všichni, kteří slyšíte či čtete tato slova, ať již jste kdokoli či ať již máte za sebou jakoukoli minulost, pamatujte na toto: není příliš pozdě učinit totéž rozhodnutí znovu a následovat Ho.

Skrze víru v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření, skrze pokání z hříchů a skrze to, že se dáme pokřtít, můžeme potom obdržet nadpozemský dar Ducha Svatého. Prostřednictvím tohoto daru získáváme znalosti a porozumění, vedení a sílu se učit a získat svědectví, moc a očištění, abychom dokázali přemoci hřích, a útěchu a povzbuzení, abychom byli věrní i uprostřed soužení. Tato jedinečná požehnání Ducha prohlubují naši svobodu a moc činit to, co je správné, neboť „kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda“.

Zatímco v těchto posledních dnech kráčíme po cestě duchovní svobody, je třeba, abychom rozuměli tomu, že věrné používání svobody jednání závisí na tom, zda se nám bude dostávat náboženské svobody. Už víme, že Satan nechce, abychom tuto svobodu měli. Pokusil se zničit mravní svobodu jednání v nebi, a i zde na zemi se intenzivně snaží náboženskou svobodu podkopat, napadat ji a šířit zmatek ohledně toho, co to je a proč je nezbytná k našemu duchovnímu životu a k našemu spasení.

Náboženská svoboda spočívá na čtyřech základních kamenech, o něž se jakožto Svatí posledních dnů musíme opírat a které musíme chránit.

Prvním z nich je svoboda věřit. Nikdo nemá být kritizován, pronásledován či napadán jednotlivci nebo vládami kvůli tomu, čemu věří ohledně Boha. To je velmi osobní a velmi důležité. První prohlášení o tom, čemu věříme ohledně náboženské svobody, uvádí:

„Věříme, že žádná vláda nemůže existovati v míru, ledaže jsou ustanoveny a zachovávány neporušené takové zákony, které zabezpečí každému jednotlivci svobodné používání svědomí. …

Civilní veřejný zástupce má potlačovati zločin, ale nikdy nemá ovládati svědomí; … [ani] nemá potlačovati svobodu duše.“

Tato základní svoboda vyznání byla mezitím uznána Organizací spojených národů v její Všeobecné deklaraci lidských práv, i v jiných národních i mezinárodních listinách týkajících se lidských práv.

Druhým základním kamenem náboženské svobody je možnost svobodně se dělit o svou víru a přesvědčení s druhými lidmi. Pán nám přikazuje: „A vyučujte [evangeliu] syny své, … když sedneš v domě svém.“ Rovněž řekl svým učedníkům: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“ Jako rodiče, misionáři na plný úvazek a členové-misionáři se musíme spoléhat na náboženskou svobodu, abychom mohli učit Pánově nauce ve své rodině a po celém světě.

Třetím základním kamenem náboženské svobody je možnost svobodně vytvořit náboženskou organizaci, církev, a pokojně uctívat Boha společně s druhými. Jedenáctý článek víry uvádí: „Domáháme se výsady uctívati Všemohoucího Boha podle příkazů svého vlastního svědomí a dopřáváme všem lidem stejnou výsadu, nechť uctívají jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí.“ Mezinárodní listiny týkající se lidských práv a mnoho ústav jednotlivých států tuto zásadu potvrzují.

Čtvrtým základním kamenem náboženské svobody je možnost svobodně žít podle své víry – moci ji neomezeně uplatňovat nejen doma a v kapli, ale i na veřejnosti. Pán nám přikazuje nejen to, abychom se modlili v soukromí, ale také to, abychom vyšli a nechali „světlo [své svítiti] před lidmi, ať vidí skutky [n]aše dobré, a slaví Otce [n]ašeho, kterýž jest v nebesích“.

Některé lidi pohoršuje, když dáme svému náboženství prostor ve veřejné diskusi, nicméně titíž lidé, kteří trvají na tom, že jejich názory a skutky má společnost respektovat, často jen velmi neochotně dopřávají tutéž toleranci nábožensky založeným lidem, kteří by si rovněž přáli, aby jejich názory a skutky byly tolerovány. Všeobecný nedostatek úcty vůči náboženským stanoviskům rychle přechází ve společenskou a politickou nesnášenlivost vůči nábožensky založeným lidem a institucím.

Když čelíme zvýšenému tlaku na to, abychom se podřídili světským měřítkům, vzdali se svých náboženských svobod a zpronevěřili se svobodě jednání, pomysleme na to, čemu o našich zodpovědnostech učí Kniha Mormonova. V knize Almově čteme o Amlicim, „velice vychytral[ém]“ a „zlovoln[ém]“ muži, který usiloval o to, aby se stal nad lidmi králem a aby je „připravil o jejich práva a výsady, … [což] vzbudilo neklid mezi lidem církve“. Král Mosiáš je učil, že mají pozvednout hlas ve prospěch toho, co je podle nich správné. A proto se „shromáždili po celé zemi, každý člověk podle svého názoru, ať již byl pro Amliciho, nebo proti němu, do oddělených skupin, majíce mezi sebou mnoho rozepří“.

Při těchto rozhovorech měli členové Církve a druzí lidé příležitost se spolu setkat, zakusit ducha jednoty a nechat se ovlivnit Duchem Svatým. „A stalo se, že hlas lidu vyzněl proti Amlicimu, takže králem nad lidem učiněn nebyl.“

Jakožto učedníci Ježíše Krista máme zodpovědnost spolupracovat s věřícími, kteří sdílejí naše názory, a pozvedat hlas ve prospěch toho, co je správné. Přestože členové nemají nikdy tvrdit, a dokonce ani jen naznačovat, že mluví jménem Církve, jsme všichni vyzýváni, abychom se ve své roli občanů přesvědčivě a s láskou dělili o osobní svědectví – „každý člověk podle svého názoru“.

Prorok Joseph Smith řekl:

„Troufám si před nebesy prohlásit, že jsem právě tak připraven zemřít při obraně práv presbyteriána, baptisty nebo dobrého člověka jakéhokoli jiného vyznání [stejně jako mormona]; neboť tatáž zásada, která by pošlapala práva Svatých posledních dnů, by pošlapala práva římských katolíků i členů jakéhokoli jiného vyznání, které by mohlo být neoblíbené nebo příliš slabé na to, aby se bránilo samo.

Mou duši inspiruje láska ke svobodě – k občanské a k náboženské svobodě celé lidské rasy.“

Bratři a sestry, my všichni neseme zodpovědnost za zachování těchto posvátných svobod a práv pro sebe i pro své potomstvo. Co pro to můžeme udělat?

Zaprvé – můžeme být informovaní. Zajímejte se o problémy ve svém okolí, které by mohly mít vliv na náboženskou svobodu.

Zadruhé – podle svých individuálních schopností se spojte s někým, kdo je stejně jako my oddán náboženské svobodě. Pracujte bok po boku, abyste ji ochránili.

Zatřetí – žijte tak, abyste byli dobrým příkladem toho, čemu věříte, a to slovy i skutky. To, jak podle svého náboženství žijeme, je mnohem důležitější než to, co o něm možná řekneme.

Druhý příchod našeho Spasitele se přibližuje. V této důležité záležitosti neotálejme. Pomyslete na velitele Moroniho, který vztyčil zástavu svobody s těmito slovy: „Na připomínku našeho Boha, našeho náboženství a svobody a našeho míru, našich manželek a našich dětí.“ Vzpomeňme si i na to, jak zareagovali lidé – uplatnili svobodu jednání a „sbíhali se“ a zavazovali se, že budou jednat.

Milovaní bratři a sestry, nekráčejte! Utíkejte! Utíkejte přijmout požehnání svobody jednání tím, že budete následovat Ducha Svatého a uplatňovat svobody, které nám Bůh dal, abychom činili Jeho vůli.

V tento zvláštní velikonoční den vydávám své zvláštní svědectví, že Ježíš Kristus uplatnil svou svobodu jednání, aby učinil vůli našeho Otce.

O našem Spasiteli zpíváme: „Svou čistou krev On věnoval, by spasil celý svět.“ A protože tak učinil, máme nedocenitelnou příležitost „si zvoli[ti] svobodu a věčný život“ prostřednictvím moci a požehnání Jeho Usmíření. Kéž se svobodně rozhodneme, že Ho budeme dnes i kdykoli jindy následovat, o to se modlím v Jeho svatém jménu, ve jménu Ježíše Krista, amen.