Hudba evangelia

Starší Wilford W. Andersen

Sedmdesátník

Hudba evangelia je onen radostný duchovní pocit, který pochází od Ducha Svatého. Přináší proměnu srdce.

Před lety jsem v rádiu slyšel rozhovor s mladým lékařem, který pracoval v nemocnici v indiánské rezervaci Navajo Nation. Vyprávěl o zkušenosti, kdy na pohotovost přišel jednou v noci starý domorodý obyvatel Ameriky s dlouhými spletenými vlasy. Mladý lékař si vzal podložku na psaní, přistoupil k muži a zeptal se: „Jak vám mohu pomoci?“ Stařík se díval dopředu a nic neříkal. Mladý lékař se poněkud netrpělivě zeptal znovu. „Nemohu vám pomoci, když se mnou nebudete mluvit,“ řekl. „Povězte mi, proč jste přišel do nemocnice.“

Stařík se na něj podíval a zeptal se ho: „Tančíte?“ Když mladý lékař o této podivné otázce přemýšlel, napadlo ho, že jeho pacient je možná kmenový šaman, který se podle dávných kmenových zvyků snaží nemocné léčit spíše hudbou a tancem než předepisováním léků.

„Ne,“ odpověděl lékař, „netančím. Vy ano?“ Stařík souhlasně přikývl. Poté se ho lékař zeptal: „Mohl byste mě naučit tančit?“

Staříkova odpověď mě již mnoho let přivádí k zamýšlení. „Mohu vás naučit tančit,“ řekl, „ale musíte slyšet hudbu.“

Občas v Církvi, a zvláště v rodině zaměřujeme úsilí na to, abychom druhé úspěšně naučili tanečním krokům, ale už nejsme tak úspěšní v tom, abychom ty, které učíme, naučili slyšet hudbu. A jak dobře věděl onen starý šaman, bez hudby se tančí těžko. Tanec bez hudby je neohrabaný a neuspokojující – snad až rozpačitý. Zkusili jste to někdy?

V 8. oddíle Nauky a smluv učí Pán Josepha Smitha a Olivera Cowderyho: „Ano, viz, budu mluviti k tobě v mysli tvé a v srdci tvém skrze Ducha Svatého, jenž sestoupí na tebe a jenž bude dlíti v srdci tvém.“ (Verš 2.) Tanečním krokům se naučíme svou myslí, ale hudbu slyšíme srdcem. Taneční kroky evangelia představují to, co děláme; hudba evangelia je onen radostný duchovní pocit, který pochází od Ducha Svatého. Přináší proměnu srdce a je zdrojem všech spravedlivých přání. Taneční kroky vyžadují disciplinovanost, ale radost z tance přichází pouze tehdy, jsme-li schopni slyšet hudbu.

Někteří lidé se vysmívají členům Církve kvůli tomu, co děláme. To je pochopitelné. Ti, kteří tančí, se často těm, kteří hudbu neslyší, zdají podivní či neohrabaní nebo, použijeme-li výraz z písem, zvláštní (viz 1. Petrova 2:9). Zastavili jste někdy na červenou vedle auta, v němž se řidič pohupoval a zpíval z plných plic? Nevypadal poněkud zvláštně? Učí-li se naše děti tanečním krokům, aniž by se učily slyšet a pociťovat nádhernou hudbu evangelia, časem se při tanci začnou cítit nepříjemně a buď přestanou tančit úplně, nebo, což je téměř stejně špatné, budou tančit dál jen kvůli naléhání těch, kteří tančí kolem nich.

Výzvou pro každého z nás, kdo se snaží učit evangeliu druhé, je učit něčemu více než jen tanečním krokům. Štěstí našich dětí závisí na jejich schopnosti slyšet a milovat nádhernou hudbu evangelia. Jak toho dosáhneme?

Zaprvé – musíme být v životě naladěni na tu správnou duchovní frekvenci. V dávných dobách, před digitálním věkem, jsme svou oblíbenou rozhlasovou stanici našli tak, že jsme opatrně posunovali ručičku na rádiu, dokud se dokonale nekryla s frekvencí naší stanice. Když jsme se k frekvenci blížili, slyšeli jsme jen šum. Ale když jsme nakonec frekvenci přesně překryli ručičkou, slyšeli jsme jasně svou oblíbenou hudbu. Máme-li v životě slyšet hudbu Ducha, musíme být přesně naladěni na tu správnou frekvenci.

Když po křtu obdržíme dar Ducha Svatého, jsme naplněni nebeskou hudbou, která doprovází obrácení. Máme proměněné srdce, takže „již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“. (Mosiáš 5:2.) Duch však nesnese nevlídnost, pýchu či závist. Pokud tento jemný vliv v životě ztratíme, bohaté harmonie evangelia se mohou rychle stát nelibozvučné, a nakonec mohou i utichnout. Alma položil tuto pronikavou otázku: „Jestliže se vám chtělo zpívati píseň vykupitelské lásky, chtěl bych se zeptati, cítíte se tak nyní?“ (Alma 5:26.)

Rodiče, pokud náš život není naladěn na hudbu evangelia, musíme ho naladit. Jak nás loni v říjnu učil president Thomas S. Monson, musíme zvažovat stezku svých nohou. (Viz „Zvaž stezku noh svých“, Liahona, listopad 2014, 86–88.) Víme, jak toho dosáhnout. Musíme kráčet po téže cestě, po které jsme kráčeli, když jsme poprvé uslyšeli nebeské tóny hudby evangelia. Když používáme víru v Krista, činíme pokání a přijímáme svátost, pociťujeme silněji vliv Ducha Svatého; a v našem životě se začne znovu ozývat hudba evangelia.

Zadruhé – když hudbu sami slyšíme, musíme se ze všech sil snažit hrát ji i v rodině. To není něco, co se dá vynutit. „Žádná moc nebo vliv nemohou ani nemají býti udržovány působením kněžství“ – nebo tím, že jsme otec nebo matka, že jsme největší nebo nejhlasitější – „pouze přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností, … láskou nepředstíranou; [a] laskavostí.“ (NaS 121:41–42.)

Proč by tyto vlastnosti měly vést k nárůstu moci a vlivu v rodině? Protože to jsou vlastnosti, které přivolávají vliv Ducha Svatého. Jsou to vlastnosti, které naladí naše srdce na hudbu evangelia. Když jsou přítomny, všichni tanečníci v rodině budou taneční kroky předvádět přirozeněji a radostněji, aniž by byly zapotřebí výhrůžky, zastrašování či donucování.

Když jsou naše děti malé, můžeme jim zpívat ukolébavku lásky nepředstírané, a když jsou tvrdohlavé a odmítají jít večer spát, budeme možná muset zpívat ukolébavku shovívavosti. Když dospívají, můžeme vypnout kakofonii hádek a výhrůžek a místo toho zahrát krásnou hudbu přesvědčování – a možná zazpívat ještě druhou sloku ukolébavky shovívavosti. Rodiče mohou v dokonalé harmonii předvádět vlastnosti jemnosti a mírnosti, které jdou ruku v ruce. Můžeme své děti přizvat, aby si zazpívaly s námi unisono, když budeme projevovat laskavost k bližnímu v nouzi.

Toto vše se ale nestane hned. Jak ví každý dobrý hudebník, zahrát krásnou hudbu vyžaduje pilné nacvičování. Pokud se nám první snahy o tvorbu hudby budou zdát nelibozvučné a disharmonické, pamatujte na to, že nesoulad nelze napravit kritikou. Nesoulad v rodině je jako tma v místnosti. Spílání tmě nám moc neprospěje. Tmy se musíme zbavit tím, že přineseme světlo.

Jsou-li tudíž basy ve vašem rodinném pěveckém sboru příliš hlasité a dominantní nebo jsou-li smyčcové nástroje ve vašem rodinném orchestru poněkud pronikavé či nabroušené nebo jsou-li zbrklé pikoly nenaladěné a vymykají se kontrole, buďte trpěliví. Pokud v rodině neslyšíte hudbu evangelia, pamatujte prosím na tato dvě slova: cvičte dál. S Boží pomocí přijde den, kdy hudba evangelia naplní váš domov nevýslovnou radostí.

I když hudbu zahrajeme dobře, nevyřeší všechny naše problémy. V životě budeme nadále zažívat crescenda a decrescenda, staccata i legata. Taková je podstata života na planetě zemi.

Když však k tanečním krokům přidáme hudbu, ony občas komplikované rytmy manželského a rodinného života budou tíhnout k harmonickému souladu. Dokonce i naše největší těžkosti přidají bohaté žalostné tóny a dojímavé motivy. Nauky kněžství začnou spočívat na naší duši jako rosa z nebe. Duch Svatý bude naším stálým společníkem a naše žezlo – jasný odkaz na moc a vliv – bude neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy. A naše panství bude věčným panstvím. A bez donucovacích prostředků k nám bude plynout na věky věků. (Viz NaS 121:45–46.)

Kéž toto platí v životě a v rodině každého z nás, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.