Přijď království Tvé
Starší Neil L. Andersen
Kvorum Dvanácti apoštolů
Myšlenka na Jeho příchod dojímá mou duši. Bude to úchvatné! Rozsah této události a její majestátnost, její nezměrnost a velkolepost překonají vše, co kdy smrtelné oči viděly či zažily.
Při zpěvu písně na mě hluboce zapůsobilo pomyšlení, že v tomto okamžiku pozvedají společně hlas k Bohu stovky tisíc, možná miliony věřících Svatých ve více než 150 zemích a, což je úžasné, v 75 různých jazycích a zpívají:
„Přijď, Králi králů, zas!“ Jsme velmi velikou celosvětovou rodinou věřících, učedníků Pána Ježíše Krista.
Bereme na sebe Jeho jméno a každý týden, když přijímáme svátost, se zavazujeme, že na Něj budeme pamatovat a že budeme dodržovat Jeho přikázání. Ani zdaleka nejsme dokonalí, ale svou víru bereme vážně. Věříme v Něho. Uctíváme Ho. Následujeme Ho. Hluboce Ho milujeme. Jeho dílo je tím největším dílem na celém světě.
Žijeme, bratři a sestry, v době, která předchází Pánovu Druhému příchodu, v době, kterou věřící očekávají již hodně dlouho. Žijeme v době válek a pověstí o válkách, v době přírodních katastrof, v době, kdy je svět zmítán zmatkem a nepokoji.
Ale rovněž žijeme v úžasné době Znovuzřízení, kdy je evangelium přinášeno celému světu – v době, kdy Pán slíbil, že „vzbud[í] … čistý lid“, který vyzbrojí „spravedlivostí a mocí Boží“.
Radujeme se v této době a modlíme se, aby se nám dařilo odvážně čelit všem obtížím a nejistotám. Obtíže některých jsou závažnější než obtíže druhých, ale ušetřen jich není nikdo. Starší Neal A. Maxwell mi jednou řekl: „Pokud ti právě teď všechno skvěle vychází, jen počkej.“
Přestože nás Pán znovu a znovu ujišťuje, že „se nemusí[me] báti“, není vždy snadné si uprostřed zkoušek udržet jasnou vizi a dohlédnout až za tento svět.
Od presidenta Thomase S. Monsona se mi dostalo důležitého ponaučení ohledně toho, že je potřeba, abychom na vše nahlíželi z perspektivy věčnosti.
Před osmnácti lety, když jsem cestoval s presidentem Monsonem vlakem po Švýcarsku, jsem se ho zeptal na jeho náročné zodpovědnosti. Jeho odpověď posílila mou víru. Řekl: „V Prvním předsednictvu děláme vše, co je v našich silách, abychom posouvali toto dílo kupředu. Ale je to dílo Páně a On ho řídí. On stojí u kormidla. Žasneme, když sledujeme, jak otevírá dveře, které my otevřít nedokážeme, a koná zázraky, které si stěží dokážeme představit.“
Bratři a sestry, když jsme svědky zázraků, které Pán koná v rámci upevňování svého království na zemi, a máme v ně víru, může nám to pomoci rozpoznat a mít víru v to, jak ruka Páně působí i v našem životě.
Pán prohlásil: „Jsem schopen vykonati své vlastní dílo.“ Všichni se snažíme konat svou část, ale On je tím velkým architektem. Pod vedením svého Otce stvořil tento svět. „Všecky věci skrze ně[j] učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.“ Jsme-li duchovně bdělí a pozorní, vidíme Jeho ruku po celém světě a vidíme ji i ve svém vlastním osobním životě.
Dovolte mi uvést jeden příklad.
V roce 1831, kdy bylo členů Církve jen 600, Pán prohlásil: „Klíče království Božího jsou svěřeny člověku na zemi, a odtud se bude evangelium valiti do končin země, bude se valiti jako kámen, který je vylomen z hory bez rukou, až naplní celou zemi.“
Prorok Nefi předvídal, že v naší době bude členů Církve ve srovnání s počtem obyvatel země „málo“, ale řekl také, že budou „po celé tváři země“.
Třemi krásnými příklady toho, jak Pánova ruka upevňuje Jeho království, jsou chrámy, které dnes oznámil president Monson. Kdo by si jen před několika desítkami let dokázal představit chrám na Haiti, v Thajsku nebo v Pobřeží slonoviny?
Umístění chrámu není jen prosté zeměpisné rozhodnutí. Je založeno na zjevení od Pána Jeho proroku a znamená velkou práci, kterou je třeba vykonat, a je uznáním spravedlivosti Svatých, kteří si budou Jeho domu cenit a budou ho opatrovat po celé generace.
Před dvěma lety jsem s manželkou Cathy navštívil Haiti. Vysoko na hoře tyčící se nad městem Port-au-Prince jsme se připojili k haitským Svatým, abychom si připomněli zasvěcení této země, které provedl tehdy starší Thomas S. Monson o pouhých 30 let dříve. Nikdo z nás nikdy nezapomene na ničivé haitské zemětřesení v roce 2010. Díky věrným členům a odvážné skupince misionářů, kteří jsou téměř výlučně z řad Haiťanů, Církev v tomto ostrovním státě neustále roste a sílí. Pozvedá to mou víru, když si představím tyto spravedlivé Svaté Boží, oblečené v bílém, jak mají moc svatého kněžství k řízení a vykonávání posvátných obřadů v domě Páně.
Kdo by si dokázal představit dům Páně v nádherném Bangkoku? Křesťané tvoří jen 1 % obyvatel této převážně buddhistické země. Tak jako na Haiti, i v Bangkoku zjišťujeme, že Pán shromáždil vyvolené země. Když jsme tam před několika měsíci zavítali, setkali jsme se se Sathitem a Juthamas Kaivaivatanaovými a s jejich oddanými dětmi. Sathit se připojil k Církvi, když mu bylo 17 let, a sloužil na misii ve své rodné zemi. Později se na institutu setkal s Juthamas a byli zpečetěni v chrámu Manila na Filipínách. V roce 1993 Kaivaivatanaovy porazilo nákladní auto, když jeho řidič usnul a Sathit od hrudi dolů ochrnul. Jejich víra však nikdy nezakolísala. Sathit je oblíbeným učitelem na škole International School Bangkok. Slouží jako president thajského kůlu Bangkok-sever. Boží zázraky vidíme v Jeho zázračném díle i ve svém vlastním životě.
Hovoříme-li o zázracích Církve v Pobřeží slonoviny, musíme zmínit jména dvou párů: Phillippa a Anneliesy Assardových a Luciena a Agathy Affoueových. K Církvi se připojili jako mladí manželé, jedni v Německu a druzí ve Francii. V 80. letech to Philippa i Luciena táhlo zpátky do jejich rodné africké země, aby tam mohli budovat království Boží. Sestra Assardová, která je Němka, musela projevit neobvyklou víru, když měla opustit svou rodinu a dovolit bratru Assardovi, vynikajícímu strojnímu inženýrovi, aby dal v zaměstnání výpověď. Tyto dva páry se poprvé setkaly až v Pobřeží slonoviny a začaly pořádat Nedělní školu. To bylo před třiceti lety. Nyní je v této nádherné africké zemi osm kůlů a 27 000 členů. Affoueovi i nadále ušlechtile slouží, stejně jako Assardovi, kteří se nedávno vrátili z misie v ghanském chrámu Akkra.
Vidíte ruku Boží, jak posouvá Jeho dílo kupředu? Vidíte ruku Boží v životě misionářů na Haiti nebo Kaivaivatanaových v Thajsku? Vidíte ruku Boží v životě Assardových a Affoueových? Vidíte ruku Boží ve svém vlastním životě?
„A v ničem se člověk neprohřešuje proti Bohu … kromě těch, již neuznávají ruku jeho ve všech věcech.“
Boží zázraky se nedějí jen na Haiti, v Thajsku či v Pobřeží slonoviny. Rozhlédněte se kolem sebe. „Bůh pamatuje na každý lid, … ano, on počítá lid svůj a … milosrdenství jeho je nad celou zemí.“
Někdy si všímáme ruky Páně v životě druhých lidí, ale ptáme se: „Jak bych si mohl lépe všímat Jeho ruky ve svém vlastním životě?“
Spasitel řekl:
„[Ani] jeden [vrabec] … nepadá na zem bez [vědomí] Otce vašeho. …
Protož nebojte se, [neboť] dražší jste vy nežli mnoho vrabců.“
Pamatujte na mladého muže, který zavolal na proroka Elizea, když byli obklopeni nepřáteli: „Ach, pane můj, což budeme dělati?“
Elizeus odvětil:
„Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.
I modlil se Elizeus a řekl: … Hospodine, otevři … oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů“ a vozů ohnivých.
Když budete dodržovat přikázání a ve víře se modlit, abyste si ve svém životě všímali ruky Páně, slibuji vám, že On otevře vaše duchovní oči ještě více, a vy jasněji uvidíte, že nejste sami.
Písma nás učí, že máme stát „neochvějně ve víře v to, co přijde“. Co má přijít? Spasitel se modlil:
„Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přiď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi[,] tak i na zemi.“
Právě jsme zpívali: „Přijď, Králi králů, zas.“
Naše víra roste s tím, jak očekáváme onen úžasný den, kdy se Spasitel vrátí na zemi. Myšlenka na Jeho příchod dojímá mou duši. Bude to úchvatné! Rozsah této události a její majestátnost, její nezměrnost a velkolepost překonají vše, co kdy smrtelné oči viděly či zažily.
Onoho dne nepřijde „plénkami [obvinut], ležící v jeslech“, ale objeví se „v oblacích nebe oděn[ý] mocí a slávou velikou; se všemi svatými anděly“. Uslyšíme hlas archanděla a troubu Boží. Slunce i měsíc budou proměněny a „hvězdy budou vrženy z místa svého“. Vy i já nebo ti, kteří nás budou následovat, svatí z každé strany země, „budou obživeni … a vyzdviženi, aby se s ním setkali“, a ti, kteří zemřeli ve spravedlivosti, budou rovněž „vyzdviženi, aby se s ním setkali uprostřed … nebe“.
Pak přijde zdánlivě nemožná zkušenost: „Veškeré tělo,“ říká Pán, „mne uvidí společně.“ Jak se to stane? To nevíme. Ale svědčím, že se to stane – přesně jak bylo prorokováno. Poklekneme v úctě „a Pán promluví hlasem svým a všechny končiny země to uslyší“. „A bude to … jako hlas vod mnohých a jako hlas hromu velikého.“ „Pán, … Spasitel, se [pak] postaví uprostřed lidu svého.“
Přijdou nezapomenutelná setkání nebeských andělů a Svatých na zemi. Ale co je nejdůležitější, jak říká Izaiáš: „Všecky končiny země [uvidí] spasení Boha našeho“ a On „bude vládnouti nad veškerým tělem“.
Onoho dne budou skeptikové mlčet, „neboť každé ucho … uslyší a každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná“, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, Spasitel a Vykupitel světa.
Dnes jsou Velikonoce. Radujeme se s křesťany po celém světě z Jeho slavného Vzkříšení a ze svého vlastního vzkříšení, jež je nám přislíbeno. Kéž se připravíme na Jeho příchod tím, že si budeme v mysli a se svými blízkými znovu a znovu opakovat tyto úžasné události, a kéž se modlíme jako On: „Přiď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi[,] tak i na zemi.“ Svědčím, že Kristus žije. „Přijď, Králi králů, zas.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.