Aby světlo naše mohlo být korouhví pro národy
Spasitelovo evangelium a Jeho znovuzřízená Církev nám poskytují mnoho příležitostí k tomu, aby se naše světlo stalo součástí veliké korouhve pro národy.
Před lety, když jsem sloužil jako učitel semináře, jsem slyšel, jak jeden z mých spolupracovníků žádá své studenty, aby se zamysleli nad touto otázkou: Kdybyste žili ve Spasitelově době, proč byste Ho podle vašeho názoru následovali jako jeden z Jeho apoštolů? Došli k závěru, že ti, kteří Spasitele následují v dnešní době a snaží se být Jeho učedníky, by pravděpodobně učinili totéž i tenkrát.
Od té doby o této otázce a jejich závěru přemýšlím. Často přemítám o tom, co bych pociťoval, kdybych na vlastní uši slyšel, jak Spasitel říká tato slova při svém Kázání na hoře:
„Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.
Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě.
Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ (Matouš 5:14–16.)
Dokážete si představit, jak byste se cítili, kdybyste slyšeli Spasitelův hlas? Ve skutečnosti si to vlastně ani nemusíme představovat. Hlas Páně slýcháme neustále, protože když slyšíme hlas Jeho služebníků, je to totéž.
V roce 1838 Pán pronesl prostřednictvím Proroka Josepha Smitha následující slova, která se podobají poselství z Kázání na hoře:
„Neboť tak bude církev má nazývána v těchto posledních dnech, a to Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Vpravdě pravím vám všem: Povstaň a sviť, aby světlo tvé mohlo býti korouhví pro národy.“ (NaS 115:4–5.)
Naše doba je natolik výjimečná, že byla dokonce ve vidění ukázána proroku Izaiášovi; i on viděl dobu znovuzřízení Církve Ježíše Krista a prorokoval o ní a o jejím účelu těmito slovy: „A vyzdvihne korouhev mezi pohany, a sbéře zahnané Izraelské, a rozptýlené Judovy shromáždí ode čtyř stran země.“ (Izaiáš 11:12.)
V kontextu písem je korouhev vlajkou neboli standartou, kolem které se lidé shromažďovali s jednotným záměrem. V dávných dobách sloužila korouhev jako shromažďovací bod pro vojáky v bitvě. Kniha Mormonova a znovuzřízená Církev Ježíše Krista jsou symbolicky řečeno korouhvemi pro všechny národy. (Viz Průvodce k písmům, „Korouhev“, scriptures.lds.org.)
Jednou z velikých korouhví těchto posledních dnů je bezpochyby tato úžasná generální konference, na které je neustále hlásáno veliké dílo a plán Nebeského Otce, kterým je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“. (Mojžíš 1:39.)
Nepřetržité pořádání generálních konferencí je jedním z největších svědectví o tom, že my jako Svatí posledních dnů „věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího“. (Články víry 1:9.)
Co tedy musíme na základě toho, co Pán zjevil prostřednictvím presidenta Thomase S. Monsona, nadále dělat, aby naše světlo mohlo být korouhví pro národy? Co důležitého je třeba udělat v tomto úžasném okamžiku budování Sionu a shromažďování Izraele?
Pán nám vždy zjevuje svou vůli „řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu“. (2. Nefi 28:30.) Neměli bychom tedy být překvapeni zdánlivými maličkostmi kvůli tomu, že se jedná o něco prostého a stále se opakujícího, neboť Pán nám řekl, že „požehnaní jsou ti, již poslouchají předpisy moje a propůjčují sluch radě mé, neboť ti se naučí moudrosti; neboť tomu, kdo přijímá, dám více“. (2. Nefi 28:30.)
Svědčím o tom, že budeme-li se učit „řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu“ a budeme-li naslouchat radám našich vedoucích, budeme mít ve své lampě olej, jež nám umožní dávat světlo druhým, jak nám to přikázal Pán.
Ačkoli toho můžeme dělat hodně, abychom byli světlem a korouhví pro druhé, rád bych se zaměřil na tyto tři body: jak světit den sabatu; urychlovat práci na spasení na obou stranách závoje; a učit tak, jak učil Spasitel.
Světlo, o kterém hovoříme, pramení z toho, jak oddaně světíme den sabatu jak na shromáždění, tak doma; je to světlo, které sílí, když se uchováváme neposkvrněnými od světa; je to světlo, které pramení z přinášení svátostí v Jeho svatý den a z projevování oddanosti Nejvyššímu – díky tomu všemu můžeme mít Jeho Ducha, aby byl vždy s námi. Je to světlo, které sílí a stává se viditelným, když se vracíme domů s pocitem odpuštění, o němž na minulé říjnové generální konferenci mluvil president Henry B. Eyring, když řekl: „Ze všech požehnání, která můžeme sečíst, je tím největším pocit odpuštění, který se dostavuje při přijímání svátosti. Budeme pociťovat větší lásku a vděčnost vůči Spasiteli, jehož nekonečná oběť umožnila, abychom byli očištěni od hříchu.“ („Vděčnost v sabatní den“, Liahona, listopad 2016, 100.)
Když světíme den sabatu a přijímáme svátost, dochází nejen k tomu, že jsme očištěni, ale naše světlo také svítí jasněji.
Naše světlo je jasnější také tehdy, když věnujeme a zasvěcujeme čas tomu, abychom vyhledávali jména svých předků, brali je do chrámu a učili svou rodinu a druhé, aby činili totéž.
Tato posvátná chrámová práce a práce na rodinné historii, kterou sdílíme se Svatými na obou stranách závoje, postupuje kupředu rychleji než kdy dříve díky tomu, že se stavějí další chrámy Páně. Díky tomu, že v každém chrámu je nyní vyhrazen určitý čas pro rodiny, které si přinášejí vlastní kartičky se jmény, míváme s manželkou nádherné zážitky, zatímco v chrámu sloužíme spolu se svými dětmi a vnoučaty.
Když nacházíme jména předků, bereme je do chrámu a učíme tomu i druhé, záříme společně jako korouhev.
Další způsob, jak můžeme povstat a svítit, je naučit se učit druhé tak, jak učil Spasitel. Raduji se spolu s každým, kdo se učí učit tak, jak učil Spasitel. Dovolte mi přečíst slova z obálky této nové příručky k výuce: „Cílem každého učitele evangelia – každého rodiče, každého oficiálně povolaného učitele, každého domácího učitele a navštěvující učitelky a každého následovníka Krista – je učit čisté nauce evangelia prostřednictvím Ducha, aby pomohl Božím dětem prohloubit víru ve Spasitele a stát se více takovými, jako je On.“ (Učte tak, jak učil Spasitel [2016].)
Právě v této době pozvedají tisíce našich věrných učitelů své světlo, zatímco se učí učit tak, jak učil Spasitel. V tomto kontextu poskytují nové schůzky rady učitelů způsob, jak povstat a svítit, zatímco se studenti budou shromažďovat kolem korouhve Kristovy nauky, neboť „klíčem k tomu, abychom učili tak, jak učil Spasitel, je žít tak jako On“. (Učte tak, jak učil Spasitel, 4.)
Když všichni vyučujeme a sami se učíme podle Jeho vzoru a stáváme se více takovými, jako je On, naše světlo svítí jasněji, nemůže být skryto a stává se korouhví pro ty, kteří hledají Spasitelovo světlo.
Drazí bratři a sestry, své světlo nemáme a nesmíme skrývat. Spasitel nám přikázal, abychom své světlo nechali svítit jako město na hoře nebo jako svíci na svícnu. Když tak budeme činit, budeme oslavovat svého Otce v nebi. Spasitelovo evangelium a Jeho znovuzřízená Církev nám poskytují mnoho příležitostí k tomu, aby se naše světlo stalo součástí veliké korouhve pro národy.
Svědčím o tom, že světlem, které musíme odrážet, je Ježíš Kristus, ve jménu Ježíše Krista, amen.