Držme se svých slibů a smluv
Vyzývám vás, abyste sliby, jež dáváte Pánu a druhým, a smlouvy, jež s Ním a s druhými uzavíráte, vnímali s velkou dávkou zásadovosti a s vědomím, že vaše slovo platí.
Milí bratři a sestry, na závěr tohoto zasedání bych si přál, abychom si všichni uchovali v srdci dnes zrozené svědectví o pravdách evangelia Ježíše Krista. Jsme požehnáni možností trávit spolu tento posvátný čas a potvrdit svůj slib Pánu Ježíši Kristu, že my jsme Jeho služebníky a On je náš Spasitel.
O důležitosti činění slibů, uzavírání smluv a jejich dodržování často hluboce přemýšlím. Jak je pro vás důležité dodržet slovo? Být důvěryhodní? Udělat to, co jste řekli, že uděláte? Snažit se ctít své posvátné smlouvy? Být bezúhonní? Díky tomu, že žijeme tak, abychom byli věrni slibům, které jsme dali Pánu i druhým lidem, můžeme kráčet po cestě smlouvy zpět k Otci v nebi a pociťovat ve svém životě Jeho lásku.
Pokud jde o činění slibů, uzavírání smluv a jejich dodržování, je naším velkým Příkladem náš Spasitel Ježíš Kristus. Přišel na zemi se slibem, že bude činit vůli Otce. Učil zásadám evangelia slovem i skutky. Usmířil naše hříchy, abychom mohli znovu žít. Dodržel každý svůj slib.
Dá se totéž říci o každém z nás? V čem tkví nebezpečí, budeme-li trochu podvádět, trochu se něčím prohřešíme nebo nebudeme-li tak úplně plnit své závazky? Co když odstoupíme od svých smluv? Půjdou poté druzí ve světle našeho příkladu ke Kristu? Je vaše slovo pevným závazkem? Dodržovat sliby není zvyk; je to charakteristický rys toho, že jsme učedníky Ježíše Krista.
Pán, jenž bere vždy ohledy na naše slabosti ve smrtelném životě, slíbil: „Buďte dobré mysli a nebojte se, neboť já, Pán, jsem s vámi a budu státi při vás.“ Pociťuji Jeho přítomnost, kdykoli potřebuji ujištění, útěchu nebo větší duchovní porozumění či sílu, a pociťuji hlubokou pokoru a vděčnost za Jeho božské společenství.
Pán řekl: „Každá duše, jež zanechá hříchů svých a půjde ke mně a bude vzývati jméno mé a bude poslouchati hlas můj a zachovávati přikázání má, uvidí tvář mou a bude věděti, že já jsem.“ Tak zní Jeho možná vrcholný slib.
Jak je důležité držet své slovo, jsem se naučil v mládí. Jedním takovým příkladem je to, když jsem stál v pozoru, abych odrecitoval skautskou přísahu. Naše právě končící spolupráce se skautskou organizací Boy Scouts of America bude pro mne i pro tuto Církev navždy důležitým odkazem. Rádi bychom této skautské organizaci, bezpočtu mužů a žen, kteří pilně sloužili jako skautští vedoucí, maminkám – ty si ocenění zaslouží v prvé řadě – a mladým mužům, kteří se skautingu věnovali, vyjádřili hluboké poděkování.
Během tohoto zasedání oznámili náš drahý prorok, president Russell M. Nelson, a starší Quentin L. Cook úpravy, díky nimž znovu zaměříme svou pozornost na mládež a uvedeme své organizace v soulad se zjevenou pravdou. Kromě toho minulou neděli vysvětlili president Nelson a president M. Russell Ballard nový program Děti a mládež Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů určený pro celou Církev. Jedná se o celosvětový program zaměřený na našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů se na tomto novém směru plně shodují a já osobně vydávám svědectví o tom, že Pán nás vedl a vede na každém kroku. Jsem nadšený z toho, že se děti a mládež Církve budou moci zapojit do tohoto integrovaného programu, který se na ně bude zaměřovat jak doma, tak v Církvi – a to skrze studium evangelia, službu, činnosti a akce a osobní rozvoj.
Téma pro mládež na nadcházející rok 2020 se týká Nefiova pamětihodného slibu „půjdu a učiním“. Napsal: „A stalo se, že já, Nefi, jsem řekl svému otci: Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán, neboť vím, že Pán nedává dětem lidským žádná přikázání, aniž by pro ně připravil cestu, aby mohly uskutečniti věc, kterou jim přikazuje.“ Ačkoli tento slib zazněl před dávnou dobou, my v Církvi si za ním stojíme i dnes.
„Jít a učinit“ znamená pozvednout se nad způsoby světa, získávat osobní zjevení a jednat v souladu s ním, žít spravedlivě s nadějí a vírou v budoucnost, uzavírat smlouvy, že budeme následovat Ježíše Krista, a dodržovat je, a tím prohlubovat svou lásku k Němu, ke Spasiteli světa.
Smlouva je oboustranný slib mezi námi a Pánem. Jako členové Církve uzavíráme při křtu smlouvu, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista a budeme žít tak, jako žil On. Stejně jako ti, kteří byli pokřtěni ve vodách Mormonu, uzavíráme i my smlouvu, že se staneme Jeho lidem, abychom mohli „nésti … navzájem břemena svá, aby byla lehká; … truchliti s těmi, kteří truchlí; … utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“. To, jak jeden druhému v Církvi sloužíme, odráží naši odhodlanost zmíněné sliby ctít.
Když přijímáme svátost, obnovujeme onu smlouvu, že na sebe vezmeme Jeho jméno, a navíc slibujeme, že se budeme zlepšovat. Naše každodenní myšlenky a skutky, ať velké, či malé, odrážejí naši oddanost vůči Němu. On nám na oplátku dává posvátný slib: „Budete-li na mne vždy pamatovati, budete míti Ducha mého, aby byl s vámi.“
A tak se dnes ptám – držíme se svých slibů a smluv, nebo se někdy jedná spíše o polovičaté závazky, k nimž přistupujeme s nedbalostí, a proto je snadno porušujeme? Když někomu řekneme: „Budu se za tebe modlit,“ modlíme se? Když se zavážeme: „Přijdu ti pomoci,“ přijdeme? Když se zavážeme splatit dluh, splatíme ho? Když zvedneme ruku, abychom vyjádřili podporu některému členovi v novém povolání, podporujeme ho pak?
Když jsem byl mladý, sedla si se mnou jednoho večera maminka u postele a zaníceně mi vyprávěla o tom, jak důležité je dodržovat Slovo moudrosti. „Ze zkušeností druhých před mnoha lety,“ řekla mi, „vím, k jaké ztrátě duchovnosti a citlivosti dochází, když se Slovo moudrosti nedodržuje.“ Podívala se mi zpříma do očí a já pocítil, jak mi její slova pronikají hluboko do srdce: „Slib mi dnes, Ronnie (tak mi říkala), že budeš vždy žít podle Slova moudrosti.“ Slavnostně jsem jí to slíbil a tento slib celá ta léta dodržuji.
Tento závazek mi pomáhal, když jsem byl mladý, a stejně tak i v pozdějších letech, kdy jsem se pohyboval v podnikatelských kruzích, kde alkohol tekl proudem. Předem jsem učinil rozhodnutí, že se budu řídit Božími zákony, a nikdy jsem se k němu nemusel vracet. Pán řekl: „Já, Pán, jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“ A co říká těm, kteří dodržují Slovo moudrosti? Že máme zaslíbení, že obdržíme zdraví, sílu, moudrost, poznání a pomoc andělů, kteří nás ochrání.
Před několika lety jsme se se sestrou Rasbandovou zúčastnili v chrámu Salt Lake pečetění jedné z našich dcer. Když jsme stáli před chrámem s mladší dcerou, která ještě nebyla dost stará na to, aby se obřadu mohla zúčastnit, mluvili jsme o tom, jak je důležité nechat se zpečetit ve svatém chrámu Božím. Podobně jako učila maminka mě před lety, jsme dceři řekli: „Přáli bychom si, aby ses dala v pořádku zpečetit v chrámu, a chtěli bychom, abys nám slíbila, že až si najdeš věčného společníka, stanovíte si datum, kdy se dáte v chrámu zpečetit.“ Dala nám své slovo.
Později nám řekla, že tento rozhovor a slib, který nám dala, jí poskytovaly ochranu a připomínaly jí, „co je nejdůležitější“. Později uzavřela v chrámu posvátné smlouvy a byla připečetěna ke svému manželovi.
President Nelson učil: „Více Spasitelovy moci v životě získáváme také tehdy, když uzavíráme posvátné smlouvy a tyto smlouvy s přesností dodržujeme. Naše smlouvy nás vážou k Němu a přinášejí nám božskou moc.“
Budeme-li dodržovat sliby, jež si dáváme navzájem, budeme s větší pravděpodobností dodržovat i sliby, jež dáváme Pánu. Pamatujte na Pánova slova: „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“
Zamyslete se se mnou nad několika příklady slibů v písmech. Ammon a synové Mosiášovi se v Knize Mormonově zavázali, „že budou kázati slovo Boží“. Když Ammona zajali lamanitští ozbrojenci, byl předveden před krále Lamanitů Lamoniho. Zavázal se mu: „Budu tvým služebníkem.“ Když přišli lupiči, aby ukradli královy ovce, Ammon jim uťal paže. Krále to natolik ohromilo, že si vyslechl Ammonovo poselství o evangeliu a obrátil se.
Rut ve Starém zákoně slíbila své tchyni: „Kamž se koli obrátíš, půjdu.“ A své slovo dodržela. Milosrdný Samaritán v podobenství z Nového zákona slíbil hostinskému, že pokud se postará o zraněného poutníka, „cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě“. Zoram v Knize Mormonově slíbil, že s Nefim a s jeho bratry odejde do pustiny. Nefi uvedl: „Když nám Zoram složil přísahu, naše obavy ohledně něj ustaly.“
A co dávné zaslíbení „[učiněné] otcům“, jak je uvedeno v písmech, že „srdce dětí se obrátí k otcům jejich“? V předpozemském životě, kdy jsme se rozhodli pro Boží plán, jsme slíbili, že budeme pomáhat shromažďovat Izrael na obou stranách závoje. „Vstoupili jsme do partnerství s Pánem,“ vysvětlil před lety starší John A. Widtsoe. „Uskutečnění tohoto plánu se pak stalo nejen dílem Otcovým a dílem Spasitelovým, ale také dílem naším.“
„[Ono] shromažďování je to nejdůležitější, co se v dnešní době na zemi odehrává,“ říkává při svých cestách po světě president Nelson. „Když mluvíme o shromažďování, mluvíme zkrátka o této základní pravdě: každé dítě našeho Nebeského Otce, na obou stranách závoje, si zasluhuje slyšet poselství znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista.“
Jako apoštol Pána Ježíše Krista mám na závěr jednu výzvu a zaslíbení. Nejprve výzva – vyzývám vás, abyste sliby, jež dáváte Pánu a druhým, a smlouvy, jež s Ním a s druhými uzavíráte, vnímali s velkou dávkou zásadovosti a s vědomím, že vaše slovo platí. A za druhé – slibuji vám, že pokud tak budete činit, Pán bude utvrzovat vaše slova a žehnat vašim skutkům, zatímco budete s neúnavnou pílí budovat svůj život, rodinu a Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Pán bude s vámi, moji drazí bratři a sestry, a vy se budete moci s důvěrou těšit na to, že budete „přijati v nebi, [abyste] takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí, … neboť Pán Bůh to pravil“.
O tom svědčím a to slibuji ve jménu Ježíše Krista, amen.