Smluvní sounáležitost
Náležet k Bohu a kráčet s druhými po Jeho cestě smlouvy znamená být požehnán smluvní sounáležitostí.
Drazí bratři a sestry, vypráví se příběh o jednom dítěti z Primárek, které se učí modlit. „Děkuji ti za písmeno A, písmeno B, … písmeno G.“ Modlitba dítěte pokračuje: „Děkuji ti za písmeno X, Y, Z. Drahý Nebeský Otče, děkuji ti za číslo 1, za číslo 2.“ Učitelka v Primárkách je nervózní, ale moudře vyčkává. Dítě říká: „Děkuji ti za číslo 5, za číslo 6 – a děkuji ti za mou učitelku Primárek. Je jediná, kdo mi kdy dovolil říct mou modlitbu až do konce.“
Nebeský Otec naslouchá modlitbě každého dítěte. S nekonečnou láskou nás vybízí, abychom uvěřili a pocítili sounáležitost prostřednictvím smlouvy.
Tento svět je plný přeludů, iluzí a triků. Mnohé se zdá pomíjivé a povrchní. Když odložíme masky, přetvářky a davem určované preference a averze, zatoužíme po něčem více než jen po prchavém pozlátku, dočasných vztazích či honbě za světskou sebestředností. Naštěstí existuje způsob, jak získat důležité odpovědi.
Když k velikým Božím přikázáním, abychom milovali Boha a své bližní, přistupujeme skrze smlouvu, děláme to ne jako cizinec nebo host, ale jako Jeho dítě doma. Onen odvěký paradox stále platí. Když skrze smluvní sounáležitost ztratíme své světské já, nalezneme své nejlepší věčné já – svobodné, plné života, skutečné – a vymezíme své nejdůležitější vztahy. Smluvní sounáležitost znamená skládání a dodržování slavnostních slibů, jež dáváme Bohu a sobě navzájem prostřednictvím posvátných obřadů, které přivolávají moc božskosti, aby se projevila v našem životě. Když zaslíbíme vše, čím jsme, můžeme se stát něčím více, než čím jsme. Smluvní sounáležitost nám ukazuje, kde je naše místo, a poskytuje nám náměty pro život a schopnost stát se něčím více. Vytváří víru nutnou pro život a spasení.
Božské smlouvy se stávají zdrojem naší lásky k Bohu a Jeho lásky k nám, a tudíž i lásky, kterou chováme k sobě navzájem. Bůh, náš Nebeský Otec, nás má rád více a zná nás lépe, než jak se máme rádi a známe se my sami. Víra v Ježíše Krista a osobní změna (pokání) přinášejí milosrdenství, milost a odpuštění. To nám poskytuje úlevu od utrpení, osamělosti a nespravedlnosti, jež ve smrtelnosti zažíváme. Nebeský Otec je Bůh, a proto si přeje, abychom obdrželi ten největší z Božích darů – Jeho radost, Jeho věčný život.
Náš Bůh je Bohem smlouvy. Jeho přirozeností je smlouvu zachovávat a prokazovat milosrdenství. Jeho smlouvy přetrvají, „dokud čas bude trvati nebo země bude státi nebo dokud bude jediný člověk na tváři její, aby byl spasen“. Nemáme bloudit v existenciální nejistotě a pochybách; máme se radovat z drahocenných smluvních vztahů, které jsou „silnější než pouta smrti“.
Boží obřady a smlouvy jsou univerzální v tom, že jsou požadovány ode všech, a osobní v tom, jak jsou naplňovány. Díky Boží spravedlnosti může každý člověk na každém místě a v každé době obdržet spásné obřady. Uplatňuje se však svoboda jednání – lidé se rozhodují, zda nabízené obřady přijmou. Boží obřady nám na Jeho cestě smluv poskytují ukazatele. Boží plán přivést své děti domů nazýváme plánem vykoupení, plánem spasení či plánem štěstí. Vykoupení, spasení a celestiální štěstí jsou dostupné díky tomu, že Ježíš Kristus „vykonal toto dokonalé usmíření“.
Náležet k Bohu a kráčet s druhými po Jeho cestě smlouvy znamená být požehnán smluvní sounáležitostí.
Zaprvé – středem smluvní sounáležitosti je Ježíš Kristus jakožto prostředník nové smlouvy. Když jsme „v Kristu … posvěcováni … ve smlouvě Otce“, může vše působit pro naše dobro. Těm, kteří věrně vytrvají až do konce, se dostává každého dobrého a zaslíbeného požehnání. „Šťastný stav těch, kteří zachovávají přikázání Boží,“ je stav, kdy jsme „požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních“, a můžeme „přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí“.
Když budeme ctít své smlouvy, můžeme někdy pocítit, že se nacházíme ve společnosti andělů. A opravdu tomu tak bude – budeme ve společnosti těch, které milujeme a kteří nám žehnají na této straně závoje, i těch, kteří nás milují a žehnají nám ze strany druhé.
Nedávno jsme se sestrou Gongovou byli svědky nejláskyplnějšího příkladu smluvní sounáležitosti v jednom nemocničním pokoji. Mladý otec zoufale potřeboval transplantaci ledviny. Jeho rodina plakala, postila se a modlila se o to, aby ledvinu obdržel. Když přišla zpráva, že jedna spásná ledvina už je k dispozici, jeho manželka tiše řekla: „Doufám, že ta druhá rodina je v pořádku.“ Jaké to je, pociťovat sounáležitost prostřednictvím smlouvy, vyjádřil apoštol Pavel těmito slovy: „Abych spolu s vámi potěšen byl, skrze společnou i vaši i mou víru.“
V průběhu života můžeme ztratit víru v Boha, ale On nikdy neztrácí víru v nás. Jeho dveře jsou nám takříkajíc vždy otevřené. Vyzývá nás, abychom přijali smlouvy, jež vyznačují Jeho cestu, nebo se k nim vrátili. Očekává nás a je připraven nás přijmout, i když jsme „ještě opodál“. Když na své zkušenosti pohlížíme okem víry a hledáme v nich určité vzory, dějovou linii nebo pospojované body, můžeme spatřit Jeho láskyplná milosrdenství a povzbuzení, obzvláště během zkoušek, strastí a těžkostí, ale také radostí. Bez ohledu na to, jak často klopýtneme nebo padneme, budeme-li postupovat k Němu, On nám bude krok za krokem pomáhat.
Zadruhé – Kniha Mormonova je důkazem smluvní sounáležitosti, který můžeme držet v rukou. Je oním zaslíbeným nástrojem pro shromažďování dětí Božích a bylo o ní prorokováno jako o nové smlouvě. Když Knihu Mormonovu budeme číst – sami, nebo s druhými, pro sebe, nebo nahlas – můžeme se na ni Boha „s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista“, dotázat, a obdržet mocí Ducha Svatého Boží ujištění o tom, že je pravdivá. To zahrnuje ujištění o tom, že Ježíš Kristus je náš Spasitel, Joseph Smith je prorok Znovuzřízení a Pánova Církev je nazývána Jeho jménem – Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Kniha Mormonova promlouvá prostřednictvím dávné a novodobé smlouvy k vám, kteří jste děti Lehiovy – „děti proroků“. Vaši předci obdrželi prostřednictvím smlouvy zaslíbení, že vy, jejich potomci, poznáte v Knize Mormonově hlas mluvící jakoby z prachu. Hlas, který pociťujete, když ji čtete, svědčí o tom, že jste „dětmi smlouvy“ a že Ježíš je váš Dobrý pastýř.
Kniha Mormonova vyzývá, slovy Almy, každého z nás, abychom vstoupili do smlouvy s Pánem, že Mu budeme sloužit a že budeme zachovávat Jeho přikázání, aby na nás mohl hojněji vylévat svého Ducha. Když se chceme změnit k lepšímu – jak někdo řekl, „abychom přestali být zkroušení a byli rádi, že jsme rádi“ – můžeme zaujmout otevřený postoj vůči vedení, pomoci a síle. Prostřednictvím smlouvy můžeme náležet k Bohu a společenství věrných věřících a obdržet požehnání zaslíbená v nauce Kristově – a to již nyní.
Třetím aspektem smluvní sounáležitosti je znovuzřízená kněžská pravomoc a moc žehnat všem Božím dětem. Jan Křtitel a apoštolové Petr, Jakub a Jan přišli v této dispensaci jako oslavení poslové od Boha, aby Jeho kněžskou pravomoc znovuzřídili. Boží kněžství a Jeho obřady činí vztahy na zemi drahocennějšími a mohou zpečetit smluvní vztahy v nebi.
Kněžství může člověku žehnat doslova od kolébky až po hrob – od udělení jména a požehnání dítěti až po zasvěcení hrobu. Kněžská požehnání poskytují uzdravení, útěchu a rady. Jeden otec se zlobil na svého syna, dokud ve chvíli, kdy mu uděloval dojemné kněžské požehnání, nepocítil odpouštějící lásku. Jedna milá mladá žena, jediná členka Církve ve své rodině, si nebyla jistá, zda ji Bůh miluje, dokud neobdržela inspirované kněžské požehnání. Ušlechtilí patriarchové se po celém světě duchovně připravují, aby mohli udělovat patriarchální požehnání. Když vám patriarcha vkládá ruce na hlavu, pociťuje a vyjadřuje lásku, kterou k vám chová Bůh. Oznamuje vaši rodovou linii v domě Izraele. Uvádí požehnání od Pána. Typicky pozorná manželka jednoho patriarchy mi vyprávěla, jak se svou rodinou zve Ducha obzvláště ve dnech, kdy jejich tatínek uděluje patriarchální požehnání.
A nakonec – požehnání smluvní sounáležitosti přicházejí, když následujeme Pánova proroka a radujeme se z toho, že žijeme v souladu s chrámovými smlouvami, a to i v manželství. Manželství ve smlouvě se stává nadpozemským a věčným, když každý den dáváme přednost štěstí svého manžela či manželky a své rodiny před svým vlastním. Když se ze slova „já“ stává slovo „my“, pak společně rosteme. Společně stárneme a společně i mládneme. Když si po celý život, kdy zapomínáme na sebe, navzájem žehnáme, zjišťujeme, že naše naděje a radosti byly posvěceny v čase i na věčnosti.
Ačkoli jsou situace, v nichž se nacházíme, odlišné, děláme-li, co je v našich silách, a to nejlepší, co dokážeme, a upřímně přitom žádáme a usilujeme o Pánovu pomoc, On nás vede, ve svém čase a svým způsobem, prostřednictvím Ducha Svatého. Manželské smlouvy jsou závazné díky vzájemnému souhlasu těch, kteří je uzavírají – což je připomínkou toho, že Bůh i my si vážíme svobody jednání a požehnání plynoucího z Jeho pomoci, když o tuto pomoc společně usilujeme.
Ovoce, které smluvní sounáležitost přináší celým pokolením naší rodiny, pociťujeme ve svém domově i v srdci. Dovolte mi to prosím dokreslit osobními příklady.
Když jsme se do sebe se sestrou Gongovou zamilovali a vytvářeli si vzájemný láskyplný vztah směřující k manželství, naučil jsem se něčemu o svobodě jednání a rozhodnutích. Určitou dobu jsme strávili jako studenti ve dvou různých zemích na dvou různých kontinentech. A tak mohu čestně prohlásit, že jsem získal doktorát v mezinárodních vztazích.
Když jsem se ptal: „Nebeský Otče, mám si Susan vzít?“, pociťoval jsem klid. Ale teprve až když jsem se naučil modlit s opravdovým záměrem: „Nebeský Otče, miluji Susan a chtěl bych si ji vzít. Slibuji, že budu tím nejlepším manželem a otcem, jakým jen dokážu“ – teprve když jsem začal jednat a učinil jsem ta nejlepší rozhodnutí, přišla ta nejsilnější duchovní potvrzení.
Nyní nám v rodinách Gongových i Lindsayových pomáhají rodokmeny, příběhy a fotografie v programu FamilySearch bádat a posilovat vzájemné vztahy prostřednictvím prožitků vícegenerační smluvní sounáležitosti. K našim váženým předkům patří:
Prababička Alice Blauer Bangerterová, která dostala v jednom dni tři nabídky k sňatku, později požádala svého manžela, aby jí k máselnici připevnil pedál, aby mohla stloukat máslo, plést a číst zároveň.
Pradědeček Loy Kuei Char, který přepravil své děti na zádech a něco málo rodinného majetku na oslovi přes lávová pole na havajském ostrově Big Island. Oddanost a oběť pokolení rodiny Charových žehnají naší rodině i dnes.
Babička Mary Alice Powell Lindsayová zůstala sama s pěti malými dětmi, když její manžel a nejstarší syn náhle zemřeli jen několik dnů po sobě. Byla 47 let vdovou a vychovala rodinu za láskyplné podpory místních vedoucích a členů. Během oněch let slíbila Pánu, že pokud jí bude pomáhat, nebude si nikdy stěžovat. Pán jí pomáhal. A ona si nikdy nestěžovala.
Drazí bratři a sestry, jak nám dosvědčuje Duch Svatý, vše dobré a věčné spočívá v tom, že Bůh, náš Věčný Otec, a Jeho Syn Ježíš Kristus opravdu žijí a že Kristovo Usmíření je skutečné. Náš Pán Ježíš Kristus je Prostředníkem nové smlouvy. Vydávání svědectví o Ježíši Kristu je smluvním účelem Knihy Mormonovy. Bohem znovuzřízená kněžská pravomoc má prostřednictvím přísahy a smlouvy žehnat všem Božím dětem, a to i prostřednictvím manželství ve smlouvě, vícegeneračních rodin a osobních požehnání.
Spasitel prohlašuje: „Já jsem Alfa i Oméga, Kristus Pán; ano, vpravdě já jsem on, počátek i konec, Vykupitel světa.“
Je s námi od počátku, ve veškeré smluvní sounáležitosti, až do konce. O tom svědčím v posvátném a svatém jménu Ježíše Krista, amen.