Nedokonalá sklizeň
Spasitel je připraven přijmout naše skromné oběti a prostřednictvím své milosti je zdokonalit. S Kristem není žádná sklizeň nedokonalá.
Jako chlapec jsem se naučil mít rád dramatické změny ročních období v jihozápadní Montaně, kde jsem vyrůstal. Nejraději jsem měl podzim – období sklizně. Naše rodina doufala, že za měsíce pilné práce bude odměněna bohatou sklizní, a modlila se o to. Mým rodičům dělalo starosti počasí, zdraví zvířat a plodin a mnoho dalších věcí, které mohli ovlivnit jen málo.
Jak jsem vyrůstal, začal jsem si být více vědom vážnosti toho všeho. Na sklizni záviselo naše živobytí. Otec mě učil o vybavení, které jsme používali ke sklizni obilí. Sledoval jsem, jak stroj dopravil na pole, pokosil malý pás a poté si šel za kombajn ověřit, že se v zásobníku shromažďuje co největší množství zrní a že se zrní nevyhazuje s plevami. Toto zopakoval několikrát a pokaždé stroj nastavil lépe. Běžel jsem podél kombajnu, prohrabával jsem plevy spolu s ním a předstíral, že vím, co dělám.
Když byl s nastavením stroje spokojený, našel jsem na zemi v plevách několik zrn obilí a s kritickým pohledem jsem mu je ukázal. Nikdy nezapomenu, co mi otec řekl: „Je to dost dobré a to nejlepší, co tento stroj dokáže.“ Jeho vysvětlení mě příliš neuspokojilo, a tak jsem o nedokonalostech této sklizně přemítal.
Nedlouho poté, když nastaly chladné večery, jsem sledoval tisíce migrujících labutí, hus a kachen, které přistávaly na polích a posilňovaly se na dlouhé cestě na jih. Sytily se obilím, které zbylo po naší nedokonalé sklizni. Bůh sklizeň učinil dokonalou. A ani zrnko nepřišlo nazmar.
Ve světě – ale i v rámci kultury Církve – je často pokušením být posedlí dokonalostí. Sociální sítě, nereálná očekávání, a často i sebekritika dávají vzniknout pocitům nedostatečnosti – pocitu, že nejsme dost dobří a nikdy nebudeme. Někteří dokonce špatně chápou Spasitelovu výzvu: „Buďtež vy tedy dokonalí.“1
Pamatujte na to, že perfekcionismus není totéž jako zdokonalování v Kristu.2 Perfekcionismus požaduje dosažení nesplnitelného měřítka, které si sami stanovujeme a které nás srovnává s druhými. To vyvolává pocity viny a úzkosti a může to vést ke stranění se druhých a odtržení od nich.
Stát se dokonalými v Kristu je něco jiného. Je to proces, jejž láskyplně řídí Duch Svatý a během něhož se stáváme více takovými, jako je Spasitel. Měřítka jsou stanovena laskavým a vševědoucím Nebeským Otcem a jsou jasně definována ve smlouvách, jež jsme vyzváni přijmout. To z nás snímá břemeno viny a nedostatečnosti a vždy klade důraz na to, kým jsme v očích Božích. Ačkoli nás tento proces pozvedá a nutí nás stát se lepšími, naším měřítkem je naše osobní oddanost Bohu, kterou projevujeme svým úsilím s vírou Jej následovat. Přijmeme-li Spasitelovu výzvu, abychom k Němu přišli, brzy zjistíme, že naše nejlepší úsilí je dostatečné a že milost láskyplného Spasitele vynahradí to, co zbývá, tak, jak si to ani nedovedeme představit.
Uplatnění této zásady lze spatřit v tom, jak Spasitel nasytil pět tisíc lidí.
„Tedy pozdvih očí Ježíš, a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito? …
Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?“3
Přemýšlíte někdy o tom, jaké pocity musel Spasitel chovat k chlapci, který s vírou dítěte nabídl něco, o čem musel vědět, že je to vzhledem k úkolu, který před nimi stál, žalostně nedostatečné?
„Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli.
A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.“4
Spasitel tuto skromnou oběť zdokonalil.
Krátce po tomto zážitku Ježíš poslal své učedníky na lodi napřed. Zanedlouho se uprostřed noci ocitli na rozbouřeném moři. Zděsili se, když spatřili, jak k nim po vodě přichází přízračná postava.
„Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě.
On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Ó malé víry, pročežs pochyboval?“5
Bratři a sestry, možná, že tím rozhovor neskončil. Myslím, že když Petr a Spasitel kráčeli bok po boku zpět k lodi a Petr byl promočený a snad i na rozpacích, Spasitel možná řekl něco jako: „Petře, neboj se a nedělej si s tím starosti. Kdyby ses dokázal vidět tak, jak tě vidím já, tvé pochyby by se rozplynuly a tvá víra posílila. Mám tě moc rád, drahý Petře. Vždyť jsi vystoupil z lodi. Tvá oběť je uspokojivá, a přestože jsi zakolísal, vždy budu s tebou, abych tě pozvedal z hlubin, a tvou oběť učiním dokonalou.“
Starší Dieter F. Uchtdorf učil:
„Věřím, že Spasitel Ježíš Kristus by si přál, abyste viděli, pociťovali a věděli, že On je vaše síla. Že s Jeho pomocí neexistují žádné hranice toho, čeho můžete dosáhnout. Že váš potenciál je neomezený. Přál by si, abyste viděli sami sebe tak, jak vás vidí On. A to se velmi liší od toho, jak vás vidí svět. …
On dává zesláblým moc a těm, kteří se cítí bezmocní, přidává na síle.“6
Musíme pamatovat na to, že jakkoli nedokonalé je to nejlepší, co můžeme nabídnout, Spasitel to může učinit dokonalým. Bez ohledu na to, jak nepatrné se naše úsilí může zdát, nikdy nesmíme podceňovat Spasitelovu moc. Laskavé slovo, krátká, avšak upřímná návštěva v rámci pastýřské služby nebo láskyplná výuka v Primárkách – to vše může se Spasitelovou pomocí poskytnout lidem útěchu, obměkčit srdce a změnit věčný život. Naše neobratné úsilí může vést k zázrakům a v rámci toho se můžeme podílet na dokonalé sklizni.
Často se ocitáme v situaci, která na nás klade určité nároky. Někdy můžeme mít pocit, že na to nestačíme. Při pohledu na ty, s nimiž sloužíme, můžeme mít pocit, že se jim nikdy nevyrovnáme. Bratři a sestry, máte-li tento pocit, podívejte se na výjimečné muže a ženy sedící za mnou, se kterými sloužím.
Soucítím s vámi.
Zjistil jsem však, že tak jako perfekcionismus není totéž jako zdokonalování v Kristu, srovnávání se s druhými není totéž jako napodobování. Srovnávání se s druhými může vést jen ke dvěma důsledkům. Buď se budeme považovat za lepší, než jsou druzí, a začneme podléhat předsudkům a kritičnosti, nebo se budeme považovat za méněcenné a budeme úzkostní, sebekritičtí a zklamaní. Srovnávání se s druhými je málokdy přínosné, nepozvedá, a někdy vede až k depresím. Srovnávání může být dokonce duchovně zničující a bránit nám v přijetí duchovní pomoci, kterou potřebujeme. Když však napodobujeme ty, jichž si vážíme pro jejich křesťanské vlastnosti, může to být poučné a povznášející a může nám to pomoci stát se lepšími učedníky Ježíše Krista.
Spasitel nám dal příklad hodný následování v tom, jak napodoboval Otce. Svého učedníka Filipa učil: „Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterakž ty pravíš: Ukaž nám Otce?“7
A poté řekl: „Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude.“8
Ačkoli se naše úsilí může zdát nepatrné, tak když budeme upřímní, bude Spasitel naším prostřednictvím uskutečňovat své dílo. Budeme-li zkrátka dělat to nejlepší, co dokážeme, a důvěřovat, že Pán zajistí zbytek, můžeme se stát součástí zázraků, které nás obklopují.
Starší Dale G. Renlund řekl: „Nemusíte být dokonalí, ale potřebujeme vás, protože každý, kdo je ochoten, může něco udělat.“9
A jak učí president Russell M. Nelson: „Pán má rád úsilí.“10
Spasitel je připraven přijmout naše skromné oběti a prostřednictvím své milosti je zdokonalit. S Kristem není žádná sklizeň nedokonalá. Musíme mít odvahu věřit, že Jeho milost je určena pro nás – že On nám pomůže, zachrání nás z hlubin, když zakolísáme, a zdokonalí naše nepříliš dokonalé úsilí.
V podobenství o rozsévači Spasitel popisuje semínka, která jsou zaseta v dobré zemi. Některá nesou užitek stý, některá šedesátý a jiná třicátý. Všechna jsou součástí Jeho dokonalé sklizně.11
Prorok Moroni všechny vyzval: „Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni…, a popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás, abyste milostí jeho mohli býti dokonalí v Kristu.“12
Bratři a sestry, svědčím o Kristu, jenž má moc zdokonalit i naši nejskromnější oběť. Dělejme to nejlepší a přinášejme, co můžeme, a s vírou pokládejme své nedokonalé oběti k Jeho nohám. Ve jménu Toho, jenž je Mistrem dokonalé sklizně, a to Ježíše Krista, amen.