Církevní historie
Jane Elizabeth Manningová Jamesová


„Jane Elizabeth Manningová Jamesová“, Témata z církevní historie

„Jane Elizabeth Manningová Jamesová“

Jane Elizabeth Manningová Jamesová

Jane Elizabeth Manningová (přibližně 1822–1908) byla jedním z nejméně pěti dětí narozených prvnímu svobodnému afroamerickému páru v Connecticutu v době, kdy většina černochů ve Spojených státech byla otroky.1 Jako mladá dospělá se v roce 1841 přidala ke Kongregační církvi ve městě New Canaan [New Canaan Congregational Church], avšak o 18 měsíců později, v zimě mezi lety 1842 až 1843, se i s několika členy rodiny dala pokřtít do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jane a další členové její rodiny brzy pocítili přání přidat se ke Svatým v Nauvoo, a tak se z Connecticutu vydali do státu New Yorku, kam měli v plánu plavit se parníky a říčními čluny. Kvůli jejich rase jim však bylo v nalodění zabráněno, a tak museli zbývajících 800 mil (1287 km) ujít pěšky. V illinoiské Peorii místní úřady považovaly Manningovy za uprchlé otroky a vyžadovaly doklady potvrzující jejich svobodný stav. Jane čelila překážkám kvůli rasismu po celý zbytek života.

fotografický portrét Jane Manningové Jamesové

Portrét Jane Manningové Jamesové.

Fotografii laskavě poskytla Knihovna a archivy církevní historie.

Když Jane dorazila do Nauvoo, velmi rychle se spřátelila s Josephem a Emmou Smithovými. Bydlela u nich a pracovala v jejich domácnosti. Po určité době Emma Jane nabídla, že by mohla být adoptována jako dítě do rodiny Smithových prostřednictvím kněžského pečetění.2 Jane to odmítla, protože této neznámé nové praktice neporozuměla, ale pevně věřila v Josephovu prorockou úlohu. „Znala jsem Proroka Josepha“, vydala později svědectví. „Byl to ten nejlepší muž, kterého jsem kdy na zemi spatřila. … Byla jsem si jistá, že je prorok, protože jsem to věděla.“3

Díky rozhovorům s Josephem a s jeho matkou, Lucy Mack Smithovou, se Jane dozvěděla více o Knize Mormonově a jejím překladu a porozuměla chrámovým obřadům a měla k nim úctu.

Jane se provdala za Isaaca Jamese, svobodného černošského obráceného z New Jersey. Oni dva společně se Sylvesterem, Janiným synem, opustili v roce 1846 Nauvoo a vydali se se Svatými na západ. V červnu tohoto roku se Jane a Isaacovi narodil syn Silas. V příštím roce rodina překonala pláně a na podzim roku 1847 dorazila do údolí Solného jezera. Isaac a Jane přivedli na svět šest dalších dětí, ale jenom dvě z nich Jane přežily. Stejně jako ostatní osídlovatelé údolí Solného jezera Jane i Isaac tvrdě pracovali, aby zabezpečili svou rodinu. Isaac pracoval jako nádeník a příležitostný vozka pro Brighama Younga a Jane tkala látku, šila oblečení a prala, tak jako to dělávala v Nauvoo.

Napětí v manželství vedlo k tomu, že se Isaac a Jane v roce 1870 rozvedli. Jane byla později krátce, po dobu dvou let, provdána za Franka Perkinse, bývalého otroka, ale brzy se opět stala osamoceným rodičem a prarodičem. Finanční těžkosti a smrt tří dětí způsobily, že Jane začala opět pracovat. Vyráběla a prodávala mýdlo, zatímco se dva z jejích synů nechávali najímat jako nádeníci. V roce 1890 se Isaac po dvaceti letech navrátil do Salt Lake City, obnovil své členství v Církvi a s Jane obnovil přátelský vztah. Když o rok později zemřel, smuteční obřad se konal v jejím domě.

Během všech životních těžkostí Jane zachovávala oddanost své víře v učení evangelia a cenila si svého členství v Církvi. Přispívala na výstavbu chrámu a zapojovala se v Pomocném sdružení a ve Sdružení Mladých dam pro šetrnost [Young Ladies’ Retrenchment Society].4 Jane se v bohaté míře těšila darům Ducha, včetně vidění, snů, uzdravování vírou a mluvení jazyky. „Má víra v evangelium Ježíše Krista,“ napsala v pozdějším období svého života, „je stejně silná dnes, ne, je vlastně ještě silnější, je-li to možné, než byla v den mého křtu.“5

Mezi lety 1884 až 1904 se Jane opakovaně obracela na vedoucí Církve – Johna Taylora, Wilforda Woodruffa, Zinu D. H. Youngovou a Josepha F. Smitha – a žádala je o svolení obdržet chrámové obdarování a být zpečetěna.6 V té době černošským ženám a mužům z řad Svatých posledních dnů nebyla účast na většině chrámových obřadů umožňována. V roce 1888 president kůlu Angus M. Cannon oprávnil Jane k vykonání křtů za její zemřelé příbuzenstvo.7 Vedoucí Církve jí nakonec umožnili, aby byla v roce 1894 připečetěna v zastoupení k rodině Josepha Smitha jako služebnice, což je jen velmi zřídka používaný obřad. Ačkoli se za svého života nedočkala chrámového obdarování ani zpečetění své rodiny, tyto obřady za ni byly vykonány v zastoupení v roce 1979.8

Zemřela 16. dubna 1908 ve věku 95 let, jako Svatá posledních dnů, která byla své víře vždy věrná. Noviny Deseret News ve svém článku uvedly: „Jen několik jedinců bylo více známo svou vírou a věrností než Jane Manningová Jamesová, a i když pocházela z nuzných poměrů, její přátelé a známí se počítají na stovky.“9

Poznámky

  1. Janina matka byla původě otrokyní, ale byla osvobozena na základě zákonu státu Connecticut týkajícího se postupné emancipace. Jane se už narodila jako svobodná, ale otroctví bylo v tomto státě legální ještě po jejím odchodu. Životopisné informace o Jane viz Henry J. Wolfinger, „A Test of Faith: Jane Elizabeth Manning James and the Origins of the Utah Black Community,“ in Clark Knowlton, ed., Social Accommodation in Utah (Salt Lake City: University of Utah, 1975), 126–175 a Quincy D. Newell, „The Autobiography and Interview of Jane Elizabeth Manning James“, Journal of Africana Religions, vol. 1, no. 2 (2013), 251–291.

  2. Zina D. H. Young letter to Joseph F. Smith, Jan. 15, 1894, Church History Library, Salt Lake City.

  3. „‚Aunt‘ Jane James“, in „Joseph Smith, the Prophet“, Young Woman’s Journal, vol. 16, no. 12 (Dec. 1905), 551, 553.

  4. Eighth Ward Relief Society Minutes and Records, 1867–1969, Eighth Ward, Liberty Stake, Aug. 20, 1874; Oct. 20, 1874; Dec. 21, 1874; Jan. 20, 1875; Mar. 22, 1875; May 20, 1875; Nov. 20, 1875, vol. 1, Church History Library, Salt Lake City [Jane krátce používala příjmení Perkinsová]; „Ladies Semi-monthly Meeting“, Woman’s Exponent, vol. 22, no. 9 (Dec. 1, 1893), 66. Jane věnovala prostředky na výstavbu chrámů St. George, Logan a Manti a také přispívala na lamanitskou (indiánskou) misii. Viz Linda King Newell and Valeen Tippetts Avery, „Jane Manning James“, Ensign, Aug. 1979, 29.

  5. Jane Elizabeth Manning James autobiography, circa 1902, dictated to Elizabeth J. D. Roundy, Church History Library, Salt Lake City, 22.

  6. Jane E. James letter to John Taylor, Dec. 27, 1884; Jane E. James letter to Joseph F. Smith, Feb. 7, 1890; Jane E. James letter to Joseph F. Smith, Aug. 31, 1903.

  7. Angus M. Cannon letter to Jane E. James, June 16, 1888; viz také Tonya Reiter, „Black Saviors on Mount Zion: Proxy Baptisms and Latter-day Saints of African Descent“, Journal of Mormon History, vol. 43, no. 4 (Oct. 2017), 100–123.

  8. Jane Elizabeth Manning James autobiography, circa 1902. Jane svou autobiografii nadiktovala v Salt Lake City někdy mezi léty 1902 a 1908; Ronald G. Coleman and Darius A. Gray, „Two Perspectives: The Religious Hopes of ‚Worthy‘ African American Latter-day Saints before the 1978 Revelation“, in Newell G. Bringhurst and Darron T. Smith, eds., Black and Mormon (Urbana: University of Illinois Press, 2004), 54. Viz také Quincy D. Newell, „The Autobiography and Interview of Jane Manning James“, Journal of Africana Religions, vol. 1, no. 2 (2013), 256, 275 (note 34).

  9. „Death of Jane Manning James“, Deseret News, Apr. 16, 1908.