Poselství Prvního předsednictva, červenec 2010
Věrní přátelé
Jednou z největších poklon, jakou nám Spasitel může složit, je nazvat nás svými „přáteli“. Víme, že On miluje všechny děti svého Nebeského Otce dokonalou láskou. A přesto si pro ty, kteří Mu jsou ve službě věrní, ponechává toto zvláštní oslovení. Jistě si pamatujete tato slova z 84. oddílu Nauky a smluv: „A opět pravím vám, přátelé moji, neboť od nynějška vás budu nazývati přáteli, je nutné, abych vám dal toto přikázání, abyste se stali takovými jako moji přátelé ve dnech, kdy jsem byl s nimi na cestách, abych kázal evangelium v moci své.“ (NaS 84:77.)
Jeho přáteli se stáváme tehdy, když v Jeho zastoupení sloužíme druhým. On je dokonalým příkladem přítele, jakým se máme stát. Chce pro děti svého Nebeského Otce jen to nejlepší. Jejich štěstí je Jeho štěstím. Pociťuje jejich zármutek jako svůj vlastní, protože zaplatil za všechny jejich hříchy, vzal na sebe všechny jejich slabosti, nesl všechna jejich trápení a pocítil všechny jejich tužby. Jeho motivy jsou čisté. Neusiluje o uznání pro sebe, ale vzdává všechnu slávu svému Nebeskému Otci. Dokonalý přítel, Ježíš Kristus, nabízí štěstí druhým naprosto nezištně.
Každý z nás, kdo uzavřel smlouvu křtu, slíbil, že bude následovat Jeho příklad a že ponese břemena druhých, jako by to dělal On. (Viz Mosiáš 18:8.)
V několika příštích dnech budete mít mnoho příležitostí být Mu přítelem. Může se to stát, když budete kráčet po prašné cestě. Může se to stát, když budete sedět ve vlaku. Může se to stát, když budete na shromáždění hledat místo k sezení. Když se budete dívat, uvidíte někoho, kdo nese těžké břemeno. Může to být břemeno zármutku, samoty nebo nelibosti. Může se stát, že to uvidíte jen tehdy, pokud se pomodlíte, aby vám Duch dal oči, které prohlédnou až do srdce, a pokud slíbíte, že budete pozvedat ruce, které jsou skleslé.
Odpovědí na vaši modlitbu může být tvář dávného přítele, kterého jste již celé roky neviděli, ale jehož potřeby vám náhle vyvstanou na mysli a na srdci, a vy je pocítíte, jako by byly vaše vlastní. Mně už se to stalo. Dávní přátelé mi přispěchali na pomoc napříč dlouhými kilometry a uplynulými léty a nabídli mi povzbuzení ve chvíli, kdy jim o mém břemenu mohl říci jen Bůh.
Žijící proroci Boží nás žádají, abychom byli věrnými přáteli těch, kteří do Církve přicházejí jako noví členové, a abychom zachraňovali ty, kteří sešli z cesty. A my to můžeme dokázat, a dokážeme to, budeme-li vždy pamatovat na Spasitele. Když nabízíme svou ruku, abychom druhým pomáhali a pozvedali břemena, On tak činí s námi. Povede nás k těm, kteří to potřebují. Požehná nám, abychom pociťovali to, co pociťují i oni. Když vytrváme v úsilí sloužit jim, bude nám stále více a více dáván dar pociťovat lásku, kterou k nim Spasitel chová. To nám dodá odvahu a sílu stále znovu věrně pomáhat druhým.
A v čase i na věčnosti pocítíme radost z toho, že nás uvítá do společnosti svých věrných přátel. O toto požehnání se modlím pro všechny z nás i pro ty, kterým budeme sloužit.
© 2010 by Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v Německu. Vydání v angličtině schváleno: 6/09. Přeložení schváleno: 6/09. Název v originále: First Presidency Message, July 2010. Czech. 09367 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
Je pravděpodobnější, že se členové rodiny lépe zapojí, když je požádáme, aby při bádání v písmech a ve slovech proroků něco vyhledali (viz Učení -- není většího povolání [1999], 54). Při čtení článku požádejte členy rodiny, aby vybrali zásady, které jim pomohou být hodnými toho, aby byli zváni Pánovými přáteli.
V příručce Učení -- není většího povolání se uvádí: „Pokud máte lásku podobnou té, kterou měl Kristus, budete lépe připraveni učit evangeliu. Budete inspirováni k tomu, abyste druhým pomáhali poznat Spasitele a následovat Ho“ (12). Vyberte z článku zásady, které vám mohou pomoci být lepším domácím učitelem. Promluvte si o nich se svým společníkem a s modlitbou zvažte, jak můžete být „věrným přítelem“ těch, kterým sloužíte.