Mládež
Moje osobní Kniha Mormonova
Když v srpnu 2005 president Gordon B. Hinckley (1910–2008) vyzval členy Církve k tomu, aby do konce roku přečetli Knihu Mormonovu, slíbila jsem si, že celou knihu přečtu. Příběhy z Knihy Mormonovy jsem sice znala, ale nikdy jsem ji nepřečetla od začátku do konce. A nyní jsem byla odhodlána svůj slib dodržet.
Vždy jsem byla učena, abych písma vztahovala na svůj život a považovala je za určené mně osobně. A tak když jsem četla, zapisovala jsem si na okraje stránek to, co podle mě je v dané pasáži hlavní myšlenkou. Také jsem si podtrhávala opakující se slova a věty, abych zvýraznila to, na co je kladen důraz.
Vedle jmen v jednotlivých verších jsem si napsala své vlastní jméno, aby mi to pomohlo pamatovat na to, že slovo Boží určené druhým může být určeno i mně. Například jsem si své jméno napsala k 2. Nefimu 2:28: „A nyní, [Hillary], chtěl bych, [abys hleděla] k tomuto velikému Prostředníkovi a [poslouchala] veliká přikázání jeho.“ Čím více jsem Knihu Mormonovu vztahovala na sebe, tím více mě bavilo ji číst každý den.
Díky tomu, že jsem četla každý den, se mé modlitby stávaly vroucnějšími a osobnějšími. Také jsem se dokázala více soustředit na výuku a řídit se nabádáními Ducha při navazování přátelství s druhými. Poslední večer v roce jsem Knihu Mormonovu dočetla.
Díky tomu jsem pochopila, proč je důležité přečíst celou Knihu Mormonovu, spolu s ostatními písmy, a chci to tak v životě udělat ještě mnohokrát.