2011
Pán potřebuje misionáře
ledna 2011


Poselství Prvního předsednictva, leden 2011

Pán potřebuje misionáře

V říjnu na generální konferenci jsem požádal o více misionářů. Každý způsobilý, schopný mladý muž se má připravit ke službě na misii. Tato služba je kněžskou zodpovědností – povinností, již od nás, kterým toho bylo tolik dáno, očekává Pán. Mladí muži, nabádám vás, abyste se na misionářskou službu připravovali. Uchovávejte se čistými, neposkvrněnými a způsobilými zastupovat Pána. Pečujte o své zdraví a sílu. Studujte písma. Kde je to možné, účastněte se semináře a institutu. Dobře se seznamte s misionářskou příručkou Kažte evangelium mé.

Sestry, ačkoli vy nemáte tutéž kněžskou zodpovědnost jako mladí muži, sloužit jako misionáři na plný úvazek, váš přínos coby misionářek je také cenný, a my vaši službu vítáme.

Starším bratrům a sestrám Církve připomínám, že Pán potřebuje, aby vás více, mnohem více sloužilo jako misionáři na plný úvazek. Pokud jste ještě nedosáhli období, kdy byste mohli sloužit na misii jako manželský pár, naléhavě žádám, abyste se již nyní připravovali na onen den, kdy tak se svým manželským partnerem budete moci, pokud vám to okolnosti dovolí, učinit. V životě je jen málo příležitostí, kdy se můžete těšit z onoho nádherného ducha a pocitu zadostiučinění, které přicházejí, když sloužíte na plný úvazek na díle Mistra.

Někteří z vás můžete být stydliví nebo si myslíte, že nemáte na to, abyste kladně odpověděli na povolání ke službě. Mějte na paměti, že toto je Pánovo dílo, a že když máme Pánovo pověření, máme také nárok na Pánovu pomoc. Pán posílí záda, aby mohla nést břímě, které na ně vkládá.

Jiní, ač způsobilí ke službě, mohou mít pocit, že mají důležitější priority. Dobře si pamatuji Pánův slib: „Těch, kteří mne ctí, poctím.“ (1. Samuelova 2:30.) Ničím nemůže nikdo z nás poctít našeho Nebeského Otce a našeho Spasitele více, než když slouží jako oddaný, soucitný misionář.

Příkladem takové služby byla misionářská práce Juliusze a Dorothy Fussekových, kteří byli povoláni na misii do Polska. Bratr Fussek se v Polsku narodil. Mluvil polsky. Polský lid měl rád. Sestra Fusseková se narodila v Anglii, o Polsku věděla jen málo a o jeho lidu vůbec nic. S důvěrou v Pána vyrazili tam, kam je povolal. Ve své práci byli osamocení, jejich úkol byl nezměrný. Misie v té době v Polsku ještě nebyla. Fussekovi dostali za úkol připravit cestu pro to, aby mohla být misie založena.

Zoufali si starší a sestra Fussekovi pro nesmírnou náročnost svého úkolu? Ani na chvíli. Věděli, že jejich povolání přišlo od Boha. Modlili se o Jeho božskou pomoc a celým svým srdcem se oddali svému dílu.

Starší Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti apoštolů, starší Hans B. Ringger, tehdy ze Sedmdesáti, a já jsme se v doprovodu staršího Fusseka setkali s ministrem Adamem Wopatkou, členem polského kabinetu. Byli jsme svědky toho, jak říká: „Vaše církev je zde vítána. Můžete zde stavět své kaple, můžete poslat své misionáře. Tento muž,“ ukázal na Juliusze Fusseka, „vaší církvi dobře posloužil. Můžete být vděčni za jeho příklad a za práci, kterou odvedl.“

Stejně jako Fussekovi, dělejme i my to, co při práci na díle Pána dělat máme. Pak budeme moci, spolu s Juliuszem a Dorothy Fussekovými, pronést slova žalmu:

„Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

… Nedřímeť strážný tvůj.

Aj, nedřímeť, [ani] nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.“ (Žalm 121:2–4.)

Náměty pro výuku z tohoto poselství

V příručce Učení – není většího povolání se uvádí: „Hovořte o tom, jak to, že podle této zásady žijete, požehnalo vám. Vyzvěte ty, které učíte, aby se krátce podělili o své zkušenosti.“ ([1999], 159.) Přečtěte si toto poselství a poté se zeptejte těch členů rodiny, o kterých president Monson řekl, že by měli sloužit na misii. Podělte se o osobní zkušenosti, které jste vy nebo někdo jiný získali jako misionáři na plný úvazek. Nebo se podělte o své plány sloužit jako misionář v budoucnu. Požádejte členy rodiny, aby se podělili o své plány a kladné zkušenosti.

Tisk