Poselství Prvního předsednictva, červen 2012
Povoláni Bohem a podporováni lidmi
Jako členové Církve jsme často vyzýváni, abychom vyjadřovali podporu lidem povolaným ke službě. Před lety mi jeden osmnáctiletý student ukázal, co to znamená vyjadřovat podporu Pánovým služebníkům. Příklad jeho pokory mi stále žehná.
Tehdy právě začal studovat na vysoké škole. Byl pokřtěn necelý rok předtím, než opustil domov a šel studovat na velkou universitu. Tam jsem byl jeho biskupem.
Na začátku školního roku jsem s ním měl v kanceláři biskupa krátký pohovor. Z prvního rozhovoru, kdy hovořil o svých problémech na novém místě, si toho pamatuji jen málo, ale na náš druhý rozhovor nikdy nezapomenu.
Požádal mě o schůzku v mé kanceláři. Byl jsem překvapen, když řekl: „Mohli bychom se spolu pomodlit, a mohu se pomodlit já?“ Chystal jsem se říct, že už jsem se modlil a že předpokládám, že on také. Místo toho jsem souhlasil.
Na začátku modlitby vydal svědectví, že ví, že biskup je povolán Bohem. Požádal Boha, aby mi řekl, jak se má zachovat v jisté záležitosti s velkými duchovními následky. Tento mladý muž Bohu řekl, že si je jistý, že biskup už zná jeho potřeby a že mu dá radu, kterou potřebuje slyšet.
Jak hovořil, na mysli mi vyvstala konkrétní nebezpečí, kterým měl čelit. Rada byla jednoduchá, ale byla dána velmi jasně: vždy se modli, dodržuj přikázání a neměj strach.
Tento mladý muž, který byl členem Církve jen rok, svým příkladem učil, co Bůh může dokázat s vedoucím, který je podporován vírou a modlitbami těch, které je povolán vést. Tento mladý muž mi názorně předvedl moc zákona všeobecného souhlasu v Církvi (viz NaS 26:2). Přestože Pán povolává své služebníky zjevením, tito mohou sloužit až poté, co jim byla vyjádřena podpora těmi, kterým jsou povoláni sloužit.
Když svým hlasem vyjádříme podporu, činíme slavnostní slib. Slibujeme, že se budeme modlit za Pánovy služebníky a také za to, aby je Pán vedl a posiloval je (viz NaS 93:51). Zavazujeme se, že v jejich radách, a kdykoli budou jednat v rámci svého povolání, budeme hledat inspiraci od Boha a budeme očekávat, že ji pocítíme. (Viz NaS 1:38.)
Tento slib budeme ve svém srdci muset často obnovovat. Váš učitel nedělní školy se bude snažit učit Duchem, ale stejně jako vám, i jemu se může stát, že se při výuce dopustí chyb. Vy se však můžete rozhodnout naslouchat, aby vám neunikly ony okamžiky, kdy pocítíte, že k vám přichází inspirace. Časem si budete méně všímat chyb a více si budete všímat toho, co dokazuje, že Bůh tohoto učitele podporuje.
Když zvednutou rukou vyjádříme někomu podporu, zavazujeme se tím, že budeme pracovat na jakémkoli úkolu, ke kterému Pán tohoto člověka povolal. Když byly naše děti malé, manželka byla povolána, aby v našem sboru učila mladší děti. Pozvedl jsem ruku, abych jí vyjádřil podporu, ale také jsem se za ni modlil, a poté jsem požádal o svolení jí pomáhat. Získal jsem tak schopnost ocenit práci žen a Pánovu lásku k dětem, což žehná mé rodině a mému životu ještě dnes.
Nedávno jsem s oním mladým mužem, který před lety vyjádřil podporu svému biskupovi, hovořil. Dozvěděl jsem se, že Pán a lid mu vyjádřili podporu v jeho povoláních misionáře, presidenta kůlu a otce. Na závěr našeho rozhovoru řekl: „Stále se za vás každý den modlím.“
Můžeme se rozhodnout, že se každý den budeme modlit za někoho, koho Bůh povolal, aby nám sloužil. Můžeme poděkovat někomu, kdo nám svou službou požehnal. Můžeme se rozhodnout přihlásit se, když ten, komu jsme vyjádřili podporu, požádá o dobrovolníky.1
Ti, kteří podporují Pánovy služebníky v Jeho království, budou podporováni Jeho nesmírnou mocí. Toto požehnání potřebujeme všichni.
© 2012 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v Německu. Vydání v angličtině schváleno: 6/11. Přeložení schváleno: 6/11. Název v originále: First Presidency Message, June 2012. Czech. 10366 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
Poté, co se o toto poselství podělíte, můžete přečíst následující citát: „Pokud budete pokorní, věrní a pilní, Pán vás učiní nástrojem ve svých rukou. … Když je vám vyjádřena podpora shromážděnými členy a když jste ustanoveni, obdržíte další sílu.“ (Učení – není většího povolání [1999], 20.) Vyzvěte členy rodiny, aby se shromáždili kolem těžkého předmětu a požádejte jednoho z nich, aby předmět zkusil zvednout. Postupně žádejte další členy rodiny, aby předmět pomohli zvednout. Diskutujte o tom, co se stane, když pomáhají všichni. Můžete zdůraznit radu presidenta Eyringa o praktických způsobech, jakými můžeme podporovat ostatní v jejich povoláních.