Poselství Prvního předsednictva, srpen 2012
Spasitelovo povolání ke službě
Každý, kdo studoval matematiku, ví, co je to společný jmenovatel. Svatí posledních dnů mají společného jmenovatele, který je vzájemně spojuje. Tímto společným jmenovatelem je osobní povolání, jež obdrží každý z nás, a to plnit úkoly v Božím království zde na zemi.
Proviníte se někdy tím, že reptáte, když dostanete nějaké povolání? Nebo každou příležitost sloužit svým bratrům a sestrám přijímáte s díkůvzdáním a s vědomím, že Nebeský Otec požehná těm, které povolává?
Mou nadějí je, že neztratíme ze zřetele pravý cíl našich vzácných příležitostí ke službě. Tento cíl, tento věčný cíl, je tentýž, o kterém mluvil Pán a o kterém se píše v Drahocenné perle: „Neboť viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“1
Kéž vždy pamatujeme na to, že plášť členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů není pláštěm pohodlí, ale spíše rouchem zodpovědnosti. Kromě toho, abychom se postarali o své vlastní spasení, je naší povinností vést do celestiálního království Božího druhé.
Budeme-li ochotně kráčet po cestě služby Bohu, nikdy se neocitneme v situaci Shakespearova kardinála Wolseyho. Když byl zbaven moci, poté, co celý život sloužil králi, smutně zabědoval:
Kdybych jen sloužil svému Bohu s poloviční horlivostí,
s jakou jsem sloužil svému králi, On by mě v mém věku
nenechal nahého napospas mým nepřátelům.2
Jaký druh služby nebe požaduje? „Pán požaduje srdce a ochotnou mysl; a ochotní a poslušní budou jísti dobré věci země Sion v těchto posledních dnech.“3
Slova presidenta Johna Taylora (1808–1887) mě vždy přinutí k zastavení a zamyšlení: „Pokud nebudete zvelebovat svá povolání, Bůh vás povolá k zodpovědnosti za ty, které jste mohli spasit, kdybyste svou povinnost konali.“4
Život Ježíše, který sloužil lidem, je jako zářivý paprsek světla dobrotivosti, které nám svítí na cestu. „Já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží,“5 pronesl Ježíš, když navrátil sílu nohám chromého, zrak očím slepého, sluch uším hluchého a život tělu mrtvého.
Skrze podobenství o milosrdném Samaritánovi nás Mistr učil milovat své bližní jako sebe samé.6 Skrze svou odpověď bohatému mladému knížeti nás učil zbavovat se sobeckosti.7 Když nasytil oněch pět tisíc, učil nás všímat si potřeb druhých.8 A skrze Kázání na hoře nás učil, abychom nejprve usilovali o království Boží.9
Vzkříšený Pán v Novém světě prohlásil: „Vy znáte věci, jež musíte činiti v církvi mé; neboť skutky, jež jste mne viděli činiti, máte činiti také; neboť to, co jste mne viděli činiti, dokonce to máte činiti.“10
Když sloužíme po vzoru „Ježíše od Nazaréta …, kterýž chodil, dobře čině,“ žehnáme tím druhým.11 Bůh nám žehnej, abychom při službě Jeho dětem na zemi nacházeli radost ve službě Otci v nebi.
© 2012 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v Německu. Vydání v angličtině schváleno: 6/11. Přeložení schváleno: 6/11. Název v originále: First Presidency Message, August 2012. Czech. 10368 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
„[Pán] nám nedovolí, abychom selhali, pokud odvedeme svůj díl práce. Zvelebí nás dokonce nad rámec našich talentů a schopností. … Je to jedna z nejkrásnějších zkušeností, která se může přihodit lidské bytosti.“ (Ezra Taft Benson, Učení – není většího povolání [1999], 20.) Mohli byste se podělit o zkušenost, kdy jste vy nebo někdo, koho znáte, pocítili, jak Pán zvelebuje vaše talenty a schopnosti. Vyzvěte členy rodiny, aby se podělili o své kladné zkušenosti, které získali, když odpověděli na „Spasitelovo povolání ke službě“.