Poselství Prvního předsednictva, červenec 2013
Svět potřebuje pionýry i dnes
Výprava na západ v roce 1847 pro mnohé pionýry nezačala v Nauvoo, v Kirtlandu, ve Far West nebo v New Yorku, ale ve vzdálené Anglii, Skotsku, Skandinávii nebo Německu. Malé děti nedokázaly plně pochopit onu dynamickou víru, která motivovala jejich rodiče k tomu, aby opustili svou rodinu, přátele, pohodlí a bezpečí.
Malé dítě se možná ptalo: „Maminko, proč odcházíme z domova? Kam jdeme?“
„Pojď, drahý; jdeme do Sionu, do města našeho Boha.“
Mezi bezpečím domova a zaslíbeným Sionem stály rozbouřené a zrádné vody mocného Atlantiku. Kdo dokáže podrobně vylíčit strach, který svíral lidské srdce při těchto nebezpečných plavbách? Nabádáni tichým našeptáváním Ducha, podporováni prostou, a přesto trvalou vírou, tito pionýři z řad Svatých důvěřovali Bohu a vydali se na cestu.
Sotva dorazili do Nauvoo, museli se vydat čelit těžkostem na další cestě. Celou cestu z Nauvoo do Salt Lake City lemovaly náhrobky hrobů z pelyňku a kamení. Právě takovou cenu někteří pionýři zaplatili. Jejich těla odpočívají v pokoji, ale jejich jména žijí na věky.
Znavení voli se sotva vlekli, kola vozů skřípala, válečné bubny hřměly, kojoti vyli a stateční muži se trmáceli. Avšak vírou inspirovaní a bouřemi stíhaní pionýři vytrvali. Často si zpívali:
Pojď, Svatý, pojď, strasti se nestrachuj,
svou stezkou jasnou jdi.
Když zlým se zdá ti dnešní život tvůj,
Pán nad tebou bdí …
Již přišel Boží čas.1
Tito pionýři pamatovali na slova Páně: „Lid můj musí býti zkoušen ve všech věcech, aby mohl býti připraven přijmouti slávu, již pro něj mám, a to slávu Sionu.“2
Tok času zastírá naše vzpomínky a oslabuje naši vděčnost za ty, kteří tuto strastiplnou trasu absolvovali a zanechali za sebou cestu smáčenou slzami a lemovanou bezejmennými hroby. Jaké jsou však naše současné výzvy? Cožpak již nemusíme chodit po kamenitých cestách, slézat rozeklané vrcholy, protínat rokle, razit si cesty nebo se brodit řekami? Nebo naopak právě nyní potřebujeme, aby nás tento pionýrský duch uchránil před hrozícími nebezpečími, která nás chtějí pohltit, a zavedl nás do Sionu poskytujícího bezpečí?
Mravní zásady se v průběhu desetiletí od konce 2. světové války propadají stále níže. Zločinnost prudce narůstá; stále ubývá slušnosti. Mnozí se nacházejí na obrovské horské dráze neštěstí, na které vyhledávají chvilková uspokojení, zatímco obětují radosti plynoucí z věčnosti. Tím se připravujeme o pokoj.
Zapomínáme, jak Řekové a Římané majestátně vládli světu barbarů a jak pak tento triumf skončil – jak je nedbalost a změkčilost nakonec přivedly k úpadku. Více než svobodu chtěli nakonec bezpečí a pohodlný život; a přišli o vše – o pohodlí, bezpečí i svobodu.
Nepodléhejte svodům Satana; raději pevně stůjte za pravdou. Nenaplněné touhy duše neuspokojí nekonečná honba za potěšením ve víru strhujících pocitů a neřestí. Neřest nikdy nevede ke ctnosti. Nenávist nikdy nevelebí lásku. Zbabělost nikdy nedodává odvahu. Pochyby nikdy neinspirují k víře.
Pro některé lidi je těžké odolávat posměchu a nehezkým poznámkám pošetilých lidí, kteří se vysmívají cudnosti, čestnosti a poslušnosti Božích přikázání. Svět však vždy znevažoval oddanost zásadám. Když bylo Noémovi nařízeno, aby postavil archu, pošetilý lid pohlédl na oblohu bez mráčku a poté se vysmíval a poškleboval – dokud nezačalo pršet.
Musíme tyto draze vykoupené poznatky získávat opakovaně? Doba se mění, ale pravda zůstává. Když nedokážeme získat prospěch z ponaučení z minulosti, jsme odsouzeni k tomu, abychom tato ponaučení se vším soužením, utrpením a úzkostí prožili ještě jednou. Nejsme dost moudří na to, abychom poslechli Toho, který zná konec od počátku – našeho Pána, který navrhl plán spasení –, místo onoho hada, který krásou tohoto plánu opovrhoval?
Slovo pionýr podle slovníku znamená „ten, kdo jde jako první, aby připravil a zpřístupnil cestu pro ostatní“.3 Můžeme v sobě nalézt onu odvahu a stálost záměru, které byly pro pionýry dřívější generace tak typické? Můžeme být, vy i já, skutečnými pionýry?
Vím, že můžeme. Jak jen svět potřebuje pionýry i dnes!
© 2013 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v Německu. Vydání v angličtině schváleno: 6/12. Přeložení schváleno: 6/12. Název v originále: First Presidency Message, July 2013. Czech. 10667 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
Písma vysvětlují, že domácí učitelé mají „varovati, vysvětlovati, nabádati a učiti a zváti všechny, aby šli ke Kristu“. (NaS 20:59.) Pozornost těch, které učíte, byste mohli soustředit na varování a výzvy v poselství presidenta Monsona. Můžete s nimi diskutovat o tom, jak můžeme rozpoznat dobrý příklad a následovat ho, jak se můžeme vyhýbat klamu a jak se můžeme poučit z chyb druhých. Zeptejte se těch, které učíte, jak můžeme být dnes pionýrem.