Pocty pronesené na pohřbu staršího Richarda G. Scotta
28. září 2015, Tabernacle v Salt Lake City
Nahoře: Jako uznání za to, co starší Scott vykonal pro námořnictvo USA, byla synovi staršího Scotta, Michaelovi, předána vlajka Spojených států. Rakev nesli vnuci staršího Scotta. Jeho nejstarší dcera, Mary Lee, přijímá projev soustrasti během pietního aktu na hřbitově. Po boku jí stojí její manžel Bruce. President Thomas S. Monson o starším Scottovi hovořil jako o „milovaném příteli a spolupracovníkovi na díle Páně“. Na protější straně: Členové Kvora Dvanácti apoštolů a Předsednictva Sedmdesáti stojí v řadě u vchodu do Tabernaclu při přinesení rakve.
Michael W. Scott, syn
„Tatínek se narodil otci, který nebyl členem Církve, a matce, která, ačkoli členkou byla, nebyla mnoho let aktivní. … K jeho zapojení do aktivit Církve docházelo tehdy, když se za ním někdo zastavil a vzal ho na shromáždění. Jsem si jist, že tehdejší vedoucí netušili, že onen mladý muž, za kterým se zastavovali, se později stane důležitým vedoucím v Církvi. Nevím, kdo ti lidé byli, ale děkuji jim. Možná, že jedním z důvodů, proč se tatínkovi tak dařilo projevovat zájem o jednotlivce – o ty, kteří byli méně aktivní, osamělí, zklamaní a v ústraní – byl ten, že v dřívějším období svého života byl on sám tím, komu druzí nabídli pomocnou ruku a koho zachránili. …
Tatínek vedl život naplněný štěstím a radostí. Byl hudebníkem a malířem. … Rád se vydával něco objevovat. Jeho představou o dokonalé dovolené bylo naložit potřebné věci a děti do malého kombíku značky Datsun a vyrazit křížem krážem po Státech. …
Tatínek byl úžasným příkladem toho, jak čelit protivenství. Jedním takovým příkladem bylo to, jak se vyrovnal s úmrtím svých dvou dětí. Když moji rodiče přišli při porodu o novorozeně a pak o dva měsíce později o malého Richarda, kterému byly 2 roky a měl srdeční vadu, tatínkova reakce byla pro něj charakteristická. Oné noci maminku objal a řekl jí: ‚Nemusíme si dělat starosti, protože se narodil ve smlouvě. Máme ujištění, že bude v budoucnosti s námi. Teď máme důvod, abychom žili mimořádně dobře. Máme syna, který odešel do celestiálního království, protože zemřel před dosažením věku zodpovědnosti.‘ Namísto zahořklosti měl naději; namísto zoufalství se posílilo jeho odhodlání; namísto pochybností použil víru v Krista. …
Rozhodl se, že ze všeho vždy vytvoří to nejlepší, a to také dělal. A asi tím nejlepším ze všeho bylo jeho manželství s maminkou.“
Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů
„[Starší Scott] pociťoval, že jeho úkolem od Pána je poskytovat hojivý balzám Kristovy milosti těm, kteří obrazně řečeno upadli mezi lupiče – zraněným, vyčerpaným, sklíčeným, zoufalým, těm, kteří zhřešili, a těm, vůči nimž se prohřešil někdo jiný. S nevšední naléhavostí vyzýval všechny, aby hledali Pána skrze poslušnost zásad evangelia, a díky tomu nalezli pokoj, štěstí a radost. …
Starší Scott byl nejlepší v tom, když učil a svědčil o nekonečném dosahu nekonečného Kristova Usmíření a o radosti, kterou lze najít tehdy, když se obrátíme k Bohu. …
On a jeho drahá Jeanene nás svým příkladem neustále učili tomu, co to znamená milovat manželského partnera a vážit si ho a zasvětit to nejlepší úsilí svým dětem. Tento příklad lásky a oddanosti v následných letech inspiroval tisíce, ne-li miliony lidí. …
Starší Scott druhé vždy povzbuzoval, bez okolků jim dával najevo, že v ně má důvěru, dychtivě druhé chválil a vyjadřoval jim lásku. A takto se choval k mužům a ženám po celém světě, i k dětem. Jeho učení bylo vznešené, a přesto praktické, a neměnilo se. Zdá se, že staršího Scotta nikdy neunavovalo poskytovat druhým rady, učit je a povzbuzovat – ať již mezi čtyřma očima, či ve skupinách. Nedokáži popsat, kolikrát a na kolika místech mi lidé vyprávěli o něčem, čemu se od staršího Scotta naučili – někdy i ve svých dospívajících letech – a co od oné doby ovlivnilo a ovlivňuje jejich život a službu.“
Nahoře: Jako uznání za to, co starší Scott vykonal pro námořnictvo USA, byla synovi staršího Scotta, Michaelovi, předána vlajka Spojených států. Rakev nesli vnuci staršího Scotta. Jeho nejstarší dcera, Mary Lee, přijímá projev soustrasti během pietního aktu na hřbitově. Po boku jí stojí její manžel Bruce. President Thomas S. Monson o starším Scottovi hovořil jako o „milovaném příteli a spolupracovníkovi na díle Páně“. Na protější straně: Členové Kvora Dvanácti apoštolů a Předsednictva Sedmdesáti stojí v řadě u vchodu do Tabernaclu při přinesení rakve.
President Russell M. Nelson, president Kvora Dvanácti apoštolů
„Dobře si vzpomínám, jak jsme v roce 1990 společně navštívili Střední Ameriku. Žasl jsem, když jsem sledoval staršího Scotta, jak učí misionáře a členy ve španělštině. Nejen že mluvil plynně; byl úžasný – zanícený a naplněný nadšením, když učil Duchem. …
Starší Scott byl neúnavný ve své energičnosti a snaze komunikovat s lidmi, ať již se vydal kamkoli. Zasvětil život službě všem lidem, bez ohledu na jejich národnost, rasu či jazyk. Rozuměl hodnotě každé drahocenné duše, s níž se setkal.
Jeho soucit je legendární. Sledoval jsem ho, jak učil. Sledoval jsem ho, jak pozvedal druhé. Sledoval jsem ho, jak choval lásku k lidem po celém světě.“
President Thomas S. Monson
„[Starší Scott] byl více než schopný zvládat jakýkoli úkol, který se mu postavil do cesty, a vždy tak činil s naprostou důkladností a velkou zručností. …
Po všechna ta léta jsme mezi sebou měli Richarda G. Scotta, úctyhodného muže, dokonce muže Božího. Richard byl požehnán vnímavou myslí, bystrým intelektem a milosrdným duchem. …
Miloval lidi. Miloval svou rodinu. Miloval svého Nebeského Otce. …
Richardův milý úsměv otevíral srdce druhých. Cítil se stejně přirozeně s chudými a s diskriminovanými jako s bohatými a slavnými. …
Richard měl jemnou duši. Láskyplně nás učil … o odvaze, o trpělivosti, o víře a o oddanosti. Tomu všemu nás Richard G. Scott učil slovem i skutkem.“