Poselství Prvního předsednictva, prosinec 2015
Udělejte si čas na Spasitele
Přichází další období Vánoc a spolu s ním i úsvit nového roku. Zdá se, jako by to bylo teprve včera, kdy jsme naposledy oslavovali Spasitelovo narození a dávali si předsevzetí.
Bylo mezi našimi předsevzetími pro letošek i to, že si v životě uděláme čas na Spasitele a uděláme Mu místo ve svém srdci? Nehledě na to, jak se nám možná doposud dařilo takovéto předsevzetí naplňovat, jsem přesvědčen, že si všichni přejeme, abychom si vedli lépe. Toto vánoční období je nejvhodnějším časem pro to, abychom přezkoumali a obnovili své úsilí.
V našem rušném životě, kdy o naši pozornost soupeří tolik dalších věcí, je nezbytné, abychom se vědomě a oddaně snažili přivádět Krista do svého života a do svého domova. A je nesmírně důležité, abychom stejně jako mudrci od východu neustále upírali zrak k Jeho hvězdě a „vypravili … se, abychom se klaněli jemu“.1
Po celá pokolení času je Ježíšovo poselství stále stejné. Petru a Ondřejovi na břehu Galilejského moře řekl: „Poďte za mnou.“2 Filipa povolal slovy: „Poď za mnou.“3 Levítovi, který seděl a vybíral clo, se dostalo pokynu: „Poď za mnou.“4 A mně i vám, pokud jen budeme naslouchat, se dostane téže výzvy: „Následujte mne.“5
Když dnes budeme kráčet v Jeho šlépějích a když budeme napodobovat Jeho příklad, budeme i my mít příležitosti žehnat druhým. Ježíš nás vybízí, abychom dávali ze sebe sama: „Vizte, Pán požaduje srdce a ochotnou mysl.“6
Je někdo, komu byste měli během těchto Vánoc poskytnout službu? Je někdo, kdo čeká na vaši návštěvu?
Před lety jsem o Vánocích navštívil jednu starší vdovu. Když jsem byl u ní, zazvonil zvonek. Ve dveřích stál velmi zaneprázdněný a význačný lékař. Nikdo mu nevolal; zkrátka jen pocítil inspiraci, že má navštívit svou pacientku, která byla opuštěná.
Během tohoto období srdce těch, kteří jsou upoutáni na lůžko, touží po vánoční návštěvě. Jednou o Vánocích, když jsem navštívil pečovatelské středisko, jsem si povídal s pěti staršími dámami, z nichž nejstarší bylo 101 let. Byla slepá, ale poznala mě po hlase.
„Biskupe, letos jdete nějak pozdě!“ řekla. „Myslela jsem, že už nepřijdete.“
Prožili jsme spolu krásné chvíle. Jedna pacientka ale stále toužebně vyhlížela z okna a znovu a znovu opakovala: „Dnes mě můj syn určitě přijde navštívit.“ A já jsem přemýšlel, zda ji skutečně navštíví, protože během několika minulých Vánoc jí ani nezavolal.
Ještě máme letos čas na to, abychom nabídli pomocnou ruku, láskyplné srdce a ochotného ducha – jinými slovy, abychom následovali příklad našeho Spasitele a sloužili tak, jak by si On přál. Když Mu budeme skutečně sloužit, nepropásneme svou příležitost – jako se to stalo hostinskému v dávných dobách7 – udělat si pro Něj v životě čas a v srdci místo.
Dokážeme pochopit ono nádherné zaslíbení obsažené v poselství, které anděl předal pastýřům na pastvinách: „Zvěstuji vám radost velikou. … Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán“?8
Když si o Vánocích dáváme dárky, kéž pamatujeme na ten největší ze všech darů, kéž jsme za něj vděčni a kéž ho přijímáme – dar našeho Spasitele a Vykupitele, abychom mohli mít život věčný.
„Neboť co prospěje člověku, jestliže je mu udělen dar, a on ten dar nepřijímá? Vizte, neraduje se z toho, co je mu dáno, ani se neraduje z toho, kdo je dárcem daru.“9
Kéž Ho následujeme a uctíváme, kéž Mu sloužíme a přijímáme v životě dary, které nám dává, abychom mohli být, jak řekl otec Lehi, „věčně objat[i] náručí jeho lásky“.10
© 2015 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v USA. Vydání v angličtině schváleno: 6/15. Přeložení schváleno: 6/15. Název v originále: First Presidency Message, December 2015. Czech. 12592 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
President Monson nás vyzývá, abychom „se vědomě a oddaně snažili přivádět Krista do svého života a do svého domova“. Zvažte možnost diskutovat s těmi, které učíte, o tom, jak mohou takovouto vědomou a oddanou snahu vyvíjet sami i jako rodina. Mohli byste je požádat, aby se zamysleli nad tím, kterou konkrétní osobu či rodinu by mohli letos o Vánocích navštívit nebo komu by mohli prokázat službu. „Ještě máme letos čas na to, abychom nabídli pomocnou ruku, láskyplné srdce a ochotného ducha.“