Poselství Prvního předsednictva, únor 2016
Bezpečné přistání v turbulencích
Nedávno jsme s mojí manželkou Harriet na letišti pozorovali přistávající nádherná veliká letadla. Byl větrný den a všechny letouny, bičované prudkými poryvy větru, se při přistání třásly a kolébaly.
Jak jsme pozorovali tento souboj mezi přírodou a stroji, vrátil jsem se v duchu ke svému vlastnímu leteckému výcviku a k zásadám, kterým jsem se při něm naučil – a kterým jsem později vyučoval při výcviku dalších pilotů.
„Při turbulencích se s řízením neperte,“ říkával jsem jim. „Zachovejte klid, nereagujte přehnaně. Pozorně sledujte středovou čáru přistávací dráhy. Pokud se odchýlíte od trajektorie sestupu, upravte kurz rychle, ale uváženě. Důvěřujte možnostem svého letadla. Z turbulencí vyleťte.“
Zkušení piloti vědí, že vždy není možné ovlivnit to, co se děje kolem nich. Turbulence nemohou jen tak vypnout. Nemohou zařídit, aby přestalo pršet nebo sněžit. Nedokáží donutit vítr, aby přestal foukat nebo aby vál jiným směrem.
Ale vědí také, že je chybou se turbulencí nebo silného větru bát – nebo jim dovolit, aby je ochromily. Bezpečně přistát, když podmínky zdaleka nejsou ideální, znamená dokázat udržet kurz a klouzat po správné trajektorii, jak to jen jde nejlépe.
Jak jsem tak sledoval jedno letadlo za druhým při jejich konečném sestupu, vzpomněl jsem si na zásady, které jsem poznal během svého působení jako pilot, a napadlo mě, zda v tom není i nějaké poučení pro každodenní život.
Ne vždy dokážeme ovlivnit bouřky, které nám život přináší do cesty. Někdy se situace vyvíjí jinak, než bychom si přáli. Můžeme cítit, jak s námi třesou a zmítají turbulence zklamání, pochybností, strachu, smutku nebo stresu.
V takových obdobích je snadné nechat se tím, co se vyvíjí špatně, pohltit a zaměřit se jen na své těžkosti. Jsme v pokušení soustředit se na zkoušky, jimž čelíme, místo na Spasitele a na své svědectví o pravdě.
To však není nejlepší způsob, jak proplout těžkostmi života.
Tak jako se zkušený pilot nesoustředí na bouři, ale na střed přistávací dráhy a na bod dosednutí, i my se máme zaměřit na střed naší víry – na našeho Spasitele, Jeho evangelium a plán našeho Nebeského Otce – a na náš konečný cíl – vrátit se bezpečně do svého místa určení. Máme důvěřovat Bohu a soustředit své úsilí na to, abychom se drželi stezky učednictví. Máme svůj zrak, srdce a mysl soustředit na to, abychom žili tak, jak víme, že máme žít.
Projevujeme-li svou víru a důvěru v Nebeského Otce tím, že s radostí dodržujeme Jeho přikázání, přinese nám to štěstí a slávu. A jestliže se budeme držet cesty, projdeme jakýmikoli turbulencemi – jakkoli silné se mohou zdát – a bezpečně se vrátíme do svého nebeského domova.
Ať je nebe kolem nás čisté, nebo plné hrozivých mračen, jako učedníci Ježíše Krista hledáme nejprve království Boží a Jeho spravedlivost, protože víme, že když tak činíme, všechno ostatní, co potřebujeme, nám bude nakonec dáno. (Viz Matouš 6:33.)
To je důležité poučení pro život!
Čím více jsme posedlí svými těžkostmi, svými problémy, svými pochybnostmi a svými strachy, tím obtížnější se naše situace může stát. Čím více se však soustředíme na svůj nebeský cíl cesty a na radosti plynoucí z toho, že jdeme cestou učedníka – milujeme Boha, sloužíme svým bližním – tím pravděpodobnější je, že obdobími těžkostí a turbulencí proplujeme úspěšně.
Milí přátelé, jakkoli zuřivě kolem nás kvílí větry naší smrtelné existence, evangelium Ježíše Krista nám vždy nabízí tu nejlepší cestu k bezpečnému přistání v království našeho Nebeského Otce.
© 2016 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v USA. Vydání v angličtině schváleno: 6/15. Přeložení schváleno: 6/15. Název v originále: First Presidency Message, February 2016. Czech. 12862 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
President Uchtdorf nám radí, abychom „důvěřova[li] Bohu a soustředi[li] své úsilí na to, abychom se drželi stezky učednictví“. Zvažte možnost zeptat se těch, které učíte, jak se jim daří soustředit se „na svůj nebeský cíl cesty a na radosti toho, že jdeme cestou učedníka“ v dobách, kdy čelí zkouškám. Mohli byste je vyzvat, aby se zamysleli nad tím, jak se mohou v těžkých chvílích zaměřit na své svědectví a na Krista, a aby se s modlitbou rozhodli, jak jednu nebo více těchto myšlenek uskuteční ve svém životě.