Poselství od územních vedoucích
Nebo tak Bůh miloval svět
Jednou z mých osobních předvánočních tradic je poslouchání „Mesiáše“ od Georga Friedricha Händela, když jedu do práce. Toto oratorium se skládá ze tří částí a vypráví příběh křesťanského spasení, počínaje starozákonními zjeveními o Ježíši Kristu, poté pokračuje Jeho životem jako naplněním těchto proroctví, Jeho narozením až po Jeho smrt na kříži a nakonec se zabývá Jeho Druhým příchodem. Jedna ústřední část oratoria Mesiáš je tvořena zhudebněnými verši z 9. kapitoly Izaiáše. Obsahuje několik důležitých zásad, především tyto:
1. Každý z nás občas kráčí v temnotě – v Kristu nacházíme světlo
„Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se.“ (Izaiáš 9:2.)
Každý z nás někdy prochází obdobím temnoty a obtíží, a uplynulý rok přinesl velmi neobyčejné obtíže. Mnozí pocítili, jaké to je být osamělý a obávat se budoucnosti. Narození Krista nám dává naději. V Kristu nacházíme světlo i tehdy, když se zdá, že všude kolem nás je temnota. On je světlem světa a může být světlem pro každého z nás, pokud jen budeme následovat Jeho světlo (viz starší Quentin L. Cook, „Pán je mé světlo“, generální konference, duben 2015 [Liahona, květen 2015]).
2. V poselství Ježíše Krista nacházíme skutečnou radost
„Rozmnožil jsi tento národ, ale nezveličils veselé. A však veseliti se budou před tebou, tak jako se veselí ve žni, jako se radují, když dělí kořisti.“ (Izaiáš 9:3.)
Někdy se mě kolegové a také členové Církve ptají, proč jsem tak šťastný. I já ve svém životě čelím těžkostem a ne vše probíhá tak, jak bych chtěl nebo očekával. Skrze Krista však můžeme na život hledět z věčné perspektivy a i zdánlivě velké problémy mohou z této perspektivy vypadat velmi odlišně. Jeho evangelium – ona veliká radostná zpráva – nám ukazuje, že po temnu vždy přichází světlo a že Jeho milost postačuje pro nás pro všechny (viz 2. Korintským 12:9). To mi přináší radost!
3. V Kristu můžeme najít sílu; On poskytuje odpovědi na základní životní otázky
„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“ (Izaiáš 9:6.)
Kristus je vskutku podivuhodný rádce. Využijme tento dar pokaždé, když jsme bezradní, snažme se Ho skutečně slyšet (viz proslov Presidenta Russella M. Nelsona „Slyš Jej“, generální konference, duben 2020 [Liahona, květen 2020]). On je náš Spasitel a Vykupitel nejenom pro věčnost, může nám pomáhat i v našem každodenním životě. Alma prorokoval, že On „půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a [vezme] na sebe … bolesti a nemoci lidu svého … aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím … aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“ (Alma 7:11, 12.) Vždy můžeme spoléhat na Krista!
4. Kristus je Kníže pokoje; měl by pro nás být středem Vánoc
„K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky.“ (Izaiáš 9:7.)
Kristus je Kníže pokoje. Když doma během vánočního období budeme aktivně vyhledávat Jeho pokoj, naše Vánoce budou nejenom nádherné, ale stanou se pro nás i zdrojem duchovní síly.
Starší Uchtdorf tuto zásadu popsal velmi srozumitelně: „Někdy se zdá, že naše úsilí mít dokonalé vánoční období připomíná hraní Jenga – hry, která se hraje s malými dřevěnými dílky ve tvaru kvádru, které se kladou na sebe ve snaze postavit poněkud nestabilní věž. A když se pak snažíme postavit ještě vyšší věž, vytahujeme z ní vždy jeden dřevěný dílek, abychom ho mohli položit na vršek této vratké stavby.
Každý z těchto dřevěných dílků symbolizuje ony dokonalé vánoční chvíle, po kterých tolik toužíme. V mysli si představujeme, jak by všechno mělo vypadat – dokonalý stromeček, dokonalá světýlka, dokonalé dárky a dokonalá rodinná oslava. Možná, že dokonce chceme znovu navodit nějaký kouzelný okamžik, který si pamatujeme z dřívějších Vánoc a nic jen trochu nedokonalého v tomto ohledu není přijatelné.
Dříve či později začne docházet k něčemu nepříjemnému – dřevěné dílky začnou padat, závěsy chytí od svíčky, vánoční pokrm se připálí, darovaný svetr nemá správnou velikost, v hračkách chybí baterky, děti se hádají, napětí roste – a naprosto dokonalé Vánoce, které jsme si představovali, ony kouzelné chvíle, které jsme chtěli navodit, jsou ty tam. V důsledku toho je vánoční období často dobou stresu, neklidu, vyčerpání a nakonec možná i zklamáním.
Pokud jsme však ochotni otevřít své srdce a svou mysl duchu Vánoc, uvědomíme si, že se okolo nás děje něco krásného, co nasměruje nebo navrátí naši pozornost k onomu pravému vánočnímu kouzlu. Jde zpravidla o něco malého – přečteme si verš z písem; zaslechneme posvátnou koledu a skutečně se zaposloucháme, možná poprvé, do jejích slov; nebo se staneme svědky upřímného projevu lásky. Ať tak či onak, Duch se dotkne našeho srdce a my si začneme uvědomovat, že Vánoce jsou ve své podstatě mnohem bytelnější a trvalejší než ony mnohé drobnosti v životě, kterými se je až příliš často snažíme přikrášlovat.“ (Starší Dieter F. Uchtdorf, „Of Curtains, Contentment, and Christmas“, Christmas Devotional 2011.)
Všechny tyto mimořádné zážitky, které si spojujeme s Vánoci, jsou projevem lásky, kterou k nám chová Bůh a kterou pociťuji znovu a znovu, obzvláště během vánočního období:
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16.)
Pamatujme letos, o těchto Vánocích, na to, na čem záleží nejvíce: je to láska, kterou Bůh chová ke každému z nás!