Poselství vedoucích území
Jednota v Kristu – jak stavět mosty
Nedávno jsem četl smyšlený příběh o dvou bratrech, kteří žili na statcích, jež spolu sousedily, a kteří se nepohodli. Poté, co se spolu po desítky let dělili o stroje, zboží i půdu, se jejich spolupráce zhroutila. Začalo to malým nedorozuměním, které přerostlo ve velké neshody, hněv a týdny mlčení.
Jednoho dne zaklepal na dveře staršího bratra tesař, který sháněl na několik dní nějakou práci. „Máte něco, s čím bych vám mohl pomoci?“ zeptal se tesař s bedýnkou s nářadím pod paží.
Starší bratr řekl: „Ano! Podívejte se na ten statek za potokem. Patří mému mladšímu bratrovi. Minulý týden kopal hlubší koryto pro zavlažování a nakonec z toho vznikl mezi našimi farmami velmi široký potok. Postavte prosím něco, abychom se na sebe nemuseli z jedné strany na druhou dívat.“
Tesař řekl: „Myslím, že tomu rozumím. Dokážu vám pomoci.“ A tak se tesař pustil do práce a strávil celý den měřením, řezáním a stloukáním.
Při západu slunce, zrovna, když tesař svůj úkol dokončil, se starší bratr vrátil k potoku. Nikdy by si nepomyslel, co tam uvidí. Z jednoho břehu potoka na druhý se klenul most! Byl nádherný! K překvapení staršího bratra jeho mladší bratr po mostě přešel a zamířil k němu s velkým úsměvem a doširoka otevřenou náručí, aby ho objal.
„Jsi opravdu pokorný a laskavý, bratře. Po tom všem, co jsem ti udělal a řekl, stále dáváš najevo, že náš vztah nemůže nic rozbít! Je mi velice líto, jak jsem se choval,“ řekl mladší bratr a sevřel ho v náručí.
Otočili se a uviděli tesaře, jak si dává bedýnku s nářadím na rameno. „Ne, počkejte! Zůstaňte ještě pár dní. Mám pro vás spoustu další práce,“ zvolal starší bratr.
„Moc by mě těšilo, kdybych mohl zůstat,“ odvětil tesař, „ale musím ještě postavit spoustu mostů!“
Náš Spasitel postavil most, který vede k životu a ke štěstí. Jeho prostřednictvím nacházíme naději, vedení a věčný život. Je příkladem toho, jak se máme jeden o druhého s láskou a s opravdovým záměrem starat. Přijmeme-li jeden druhého i se všemi jedinečnými talenty, chybami, odlišnostmi a zvyky, otevřeme tím dveře Kristově výzvě, abychom Ho následovali. Smlouvy, které uzavíráme, představují mosty a přechody, které nás sjednocují navzájem i s Ním. Překročme s Ním samostatně i společně všechny řeky a překážky, které nás od sebe navzájem oddělují.
Bez ohledu na naše momentální postoje, barvu pleti, kulturu, zájmy, profesi, společenský status, manželský stav, vzdělání či sexuální orientaci jsme všichni bratři a sestry. Patříme k sobě a navzájem se potřebujeme. On nás má rád všechny. Všichni jsme děti Boží a každý z nás se rozhodl přijít na tuto zemi. Sami to zvládnout nedokážeme. Můžeme být jednotní, navzdory svým odlišnostem. A právě proto, že se od sebe lišíme, se navzájem potřebujeme!
„Jsme-li opravdu učedníci Pána Ježíše Krista, budeme za všech dob projevovat lásku a porozumění všem svým bližním.“1
Každý z nás, kdo se rozhodl kráčet po cestě učednictví, spolu s naším dorůstajícím pokolením a misionáři na plný úvazek, se řídí tímto učením a jedná v souladu s výzvou našeho proroka, abychom shromažďovali Izrael a byli jednotni v Kristu. Shromažďování Izraele je ta nejdůležitější výzva, ten nejdůležitější proces a to nejdůležitější dílo, které se v dnešní době na zemi odehrává.2 Jsme obzvláště vděční za energii, vizi a ochotu mladých lidí opřít se do práce a stavět nové mosty. Potřebujeme, aby každý přiložil ruku k dílu a pozvedal druhé. Potřebujeme každého.
Kéž vždy slyšíme, jak Kristus klepe, a otevřeme dveře. Kéž v Něj vkládáme důvěru a stavíme mosty, které dosáhnou ke všem dětem Božím a budou je sjednocovat a uzdravovat.
Ze srdcí, která jsou spojena v jednotě a ve vzájemné lásce,3 pramení nesmírná moc. Toto je jedno dílo. Je to Boží dílo. Je naprosto nezbytné, abychom všichni spojili své síly a spolupracovali v lásce a v jednotě.4 O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.