Poselství územních vedoucích

Pane, k komu půjdeme?

Starší Ruben V. Alliaud ze Sedmdesáti

Druhý rádce v předsednictvu území Evropa

Ježíš poté, co zázračně nasytil pět tisíc lidí, přednesl úžasné kázání o chlebu života. Poukázal na to, že mnozí z těch, kteří Ho následují, tak nečiní kvůli Jeho poselství, ale protože „jedli chleby a nasyceni [byli]“. ¹ Proto vysvětlil, že On je pravým chlebem života a že časná požehnání, která lidé obdrží v tomto životě, dokonce i kdyby se tak stalo prostřednictvím zázraku, je nespasí: „Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.“ ²

Důsledkem Jeho poselství bylo, že „mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více“. ³

Ježíš si této odezvy povšiml, podíval se na Dvanáct, kteří byli s Ním, a zeptal se: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“ Petr okamžitě převzal odpovědnost, předstoupil před Něj a vyjádřil pocity všech slovy: „Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.“ ⁴

Každý z nás se v životě setkal s obtížnými chvílemi, kdy se naše představy neslučovaly s naší momentální situací, a takové chvíle nás ještě čekají.

Nastanou okamžiky, kdy možná budete pociťovat únavu, zklamání nebo prázdnotu. A navíc si možná někdy jako lidé v dávných dobách budeme myslet: „Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů?“ ⁵

Jsou chvíle, kdy poklekneme a zvoláme:

„Kdo setře slzu mou?

Kdo balzám vtírá?

Když jenom radu zlou svět umí dát?

Když srdce sténá mi, svár duši svírá,

když zloba nedá mi

dál klidně spát?“ ⁶

Podělím se s vámi o několik zásad, které – porozumíme-li jim – nám pomohou vytrvat, zatímco budeme vyhlížet lepší zítřky.

Účel tohoto života. President Russell M. Nelson nám připomněl, že „pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno“. ⁷

Nikdy neztrácejte ze zřetele, že tato země, na níž žijeme, byla pro nás stvořena a připravena, abychom uskutečnili plán spasení: „A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže“, ⁸ a to navzdory obtížím, s nimiž se budou v životě setkávat. Na druhou stranu, jak bylo vysvětleno Proroku Josephu Smithovi, „všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé“. ⁹ Zkoušky jsou ze své podstaty náročné. Když to pochopíme, uvědomíme si, že se s nimi nesetkáváme proto, že by s námi bylo něco v nepořádku, ale že naplňujeme samotný účel toho, proč jsme tady.

Nikdy nevyskakujte z lodi uprostřed bouře. Představte si na okamžik, že jste na lodi uprostřed oceánu a proplouváte velmi silnou bouří. Představte si, že „vítr burácí a vlny se mocně dmou! Tak bezmocně loď se kymácí a hrozí nám záhubou.“ ¹⁰ Jsem si jist, že vaši mysl by zaplavila celá řada dojmů a pocitů, ale žádný z nich by nebyl, abyste vyskočili z lodi. Loď evangelia nám bude uprostřed bouří v našem životě vždy poskytovat ochranu a úkryt.

Držte se víry a znalostí, které již máte. Král Beniamin nás nabádal, abychom věřili v Boha, v to, že Bůh má veškerou moudrost a moc, a v to, „že člověk neobsáhne všechny věci, jež může obsáhnouti Pán“. ¹¹ V určitém smyslu by pochopení vlastní nevědomosti mělo být součástí našeho svědectví.

Součástí této smrtelné existence je i skutečnost, že odpovědi na otázky ohledně své situace nezískáváme pokaždé ihned. A proto se „držte … pevně toho, co již víte, a zůstaňte silní, dokud nepřijde dodatečné poznání.“ ¹²

To, co víme, je důležitější a mocnější než to, čemu možná zatím úplně nerozumíme.

Modlím se, abychom díky tomu, že tyto zásady přijmeme, mohli jako Petr opakovaně říkat: „Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.“ ¹³