Poselství územních vedoucích
Mějte rádi všechny děti Boží
Občas může být těžké – mimo jiné kvůli různým okolnostem ve světě – mít rád všechny děti Boží. Do naší společnosti přicházejí noví lidé a nové kultury. Většina těchto lidí přichází ve snaze najít lepší a bezpečnější životní podmínky. Toto stěhování mezi národy probíhalo a probíhá napříč celou historií lidstva.
Daří se nám přijímat mezi sebe ty, kteří přicházejí z různých podmínek, lépe než lidem v dřívějších dobách? Daří se nám v dnešní době mít více rádi všechny děti Boží nehledě na to, kdo jsou a jaké odlišnosti mohou přinášet do našeho života?
„Nebo toť jest to zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé.“ Dostali jsme přikázání, abychom „milovali jedni druhé“, a těm, kterým se to daří, je slíbeno požehnání: „Kdož [dodržuje] přikázaní jeho, v němť zůstává… A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám.“
Když budeme mít rádi všechny děti Boží, ať již pocházejí z jakýchkoli poměrů, ať již mají jakékoli slabosti či silné stránky, ať již jsou jakékoli národnosti, víry, barvy pleti či pohlaví, máme zaslíbení, že v nás bude přebývat Duch Páně. Jinak řečeno jedná se o dar, který nám pomáhá stávat se více takovými, jako je Kristus, a který nám pomáhá konat dobro pro lidi kolem nás stejně, jak by to činil On. Toto úsilí pomůže nejen těm, které začínáme mít rádi, ale požehná i nám samotným tím, že náš život bude šťastnější a naplněnější. Poté, co uděláme vše, co bude v našich silách, a budeme se snažit mít rádi úplně každého, koho jen budeme moci, Pán se do toho vloží a pomůže nám dosáhnout toho, co zbývá, a to až do té míry, že budeme mít rádi i ty, kteří možná jsou našimi nepřáteli.
Z písem víme, že „dokonalá láska vyhání všechnu bázeň“. Tatáž pasáž z písem učí, že pokud budeme mít druhé rádi tak, jak je má rád Spasitel, budeme plni „pravé lásky, což je láska věčná“; že „všechny děti jsou pro [Něj] stejné“; a že nás miluje „dokonalou láskou“.
To, co považujeme za odlišnosti mezi sebou a druhými Božími dětmi, je něco, s čím se setkáváme jen během pozemského života. Z perspektivy věčnosti to bude vypadat jinak. „Člověk… byl počat a zrozen z nebeských rodičů“ a všichni jsme byli stejní – nebeští rodiče chovali, chovají a budou chovat ke každému z nás tutéž lásku, v minulosti, v přítomnosti i v budoucnu.
Prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista se můžeme stát takovými, jako je Nebeský Otec. Ten miluje každého z nás a očekává, že my budeme mít rádi jeden druhého.
„Když Ježíš působil na zemi, neustále pomáhal těm, kteří byli na okraji společnosti, které druzí přehlíželi nebo s kterými zacházeli špatně. Jakožto Jeho následovníci musíme dělat totéž! Věříme ve svobodu, laskavost a spravedlnost pro všechny Boží děti.
Všichni jsme bratři a sestry a každý z nás je dítě milujícího Otce v nebi. Jeho Syn, Pán Ježíš Kristus, vybízí všechny, aby k Němu přišli – černé i bílé, porobené i svobodné, muže i ženy (viz 2. Nefi 26:33). Každý syn a každá dcera Boží si zaslouží úctu – bez ohledu na barvu pleti či náboženské přesvědčení. Projevujme lásku všem Božím dětem.“
„Bůh miluje děti své a zná je všechny jménem.
Láska Jeho je stejná po celém světě širém.
Žehná nám všem neustále úžasnými dary,
což vidíme všude kolem – tolik je zde krásy.
Bůh miluje děti své, všem požehnání dává,
vždyť lidé jsou rodinou Jeho, buď Jemu věčná sláva.
Jeho láska, starostlivost mi pomáhají chápat,
jak mám mít druhé rád – tak jak On mám jednat.“