„Vzor jednoty v Ježíši Kristu“, Liahona, říjen 2024.
Měsíční poselství časopisu Liahona, říjen 2024
Vzor jednoty v Ježíši Kristu
Když se sjednocujeme v Ježíši Kristu podobně jako lidé ve 4. Nefim, naše touha být zajedno překonává naše rozdíly a vede ke štěstí.
Žijeme v době, kdy celý svět zaplavuje mohutná vlna neshod a sporů. S přispěním technologie a za podpory lidí, jejichž srdce ochladla, hrozí, že tyto rozdělující síly naplní naše srdce opovržením a zamoří naši komunikaci sváry. Dochází k zpřetrhání vazeb, které nás spojují. Zuří války.
Za těchto podmínek touží praví následovníci Ježíše Krista po pokoji a aktivně se snaží budovat jiný druh společnosti – společnost založenou na učení Ježíše Krista. Proto nás Pán pověřil: „Buďte jedno; a nejste-li jedno, nejste moji.“ (Nauka a smlouvy 38:27.) Jednota je vskutku charakteristickým znakem pravé Církve Ježíše Krista.
Jak můžeme bojovat proti silám rozkolu a sváru? Jak dosáhnout jednoty?
Naštěstí máme příklad ve 4. Nefim v Knize Mormonově. Tato kapitola stručně popisuje, jak lidé žili poté, co je navštívil Spasitel, který je učil a založil mezi nimi svou Církev. Tento záznam ukazuje, jak tito lidé dosáhli radostné a pokojné jednoty, a poskytuje nám vzor, kterým se můžeme řídit, abychom téže jednoty dosáhli i my.
Obrácení
Ve 4. Nefim 1:1 čteme: „Učedníci Ježíšovi vytvořili církev Kristovu ve všech zemích kolem. A [lidé k nim přicházeli] a opravdově [činili] pokání ze svých hříchů.“
Sjednocujeme se kolem Pána a Spasitele Ježíše Krista. Každému člověku, když se dozvídá o Ježíši Kristu, o Jeho evangeliu a o Jeho Církvi, vnáší Duch Svatý do srdce svědectví o pravdě. Každý z nás pak může přijmout Spasitelovu výzvu, abychom v Něj měli víru a následovali Ho tím, že budeme činit pokání.
Takto pro člověka začíná cesta obrácení – odvrací se pryč od sobeckých a hříšných tužeb a obrací se ke Spasiteli. Ježíš je základem naší víry. A když k Němu každý z nás hledí v každé myšlence (viz Nauka a smlouvy 6:36), stává se v našem životě sjednocující silou.
Smlouvy
Záznam ve 4. Nefim dále uvádí, že ti, kteří vstoupili do Církve a činili pokání ze svých hříchů, byli pokřtěni „ve jménu Ježíšově; a ti také obdrželi Ducha Svatého“ (4. Nefi 1:1). Vstoupili do smlouvy – jedinečného, závazného vztahu – s Bohem.
Když uzavíráme smlouvy a dodržujeme je, bereme na sebe jako jednotlivci Pánovo jméno. Také na sebe bereme Jeho jméno jako lid. Všichni ti, kteří uzavírají smlouvy a snaží se je dodržovat, se stávají Pánovým lidem, Jeho obzvláštním pokladem (viz Exodus 19:5). V Církvi tedy putujeme po cestě smlouvy jak individuálně, tak kolektivně. Náš smluvní vztah s Bohem nám dává společnou vizi a společnou identitu. Když si vytvoříme pouto k Pánu, On nám bude pomáhat, aby naše „srdce [byla] spojena v jednotě a ve vzájemné lásce“ (Mosiáš 18:21).
Spravedlnost, rovnost a pomoc chudým
Záznam ve 4. Nefim pokračuje: „Nebylo mezi nimi žádných svárů a sporů a každý člověk jednal s druhým spravedlivě.
A měli všechny věci mezi sebou společné; tudíž nebylo bohatých a chudých, porobených a svobodných, ale všichni byli učiněni svobodnými a podílníky nebeského daru.“ (4. Nefi 1:2–3.)
Pán si přeje, abychom byli ve svém časném jednání jeden k druhému čestní a spravedlní a abychom se navzájem nešidili ani nevyužívali (viz 1. Tessalonicenským 4:6). Když přilneme těsněji k Pánu, nebudeme „pomýšleti na to, [abychom] jeden druhému ubližovali, ale [abychom] žili pokojně a [abychom] dávali každému člověku podle toho, jak mu náleží“ (Mosiáš 4:13).
Pán nám také přikázal, abychom pečovali o chudé a potřebné. Máme jim „udíleti z jmění [svého]“ a pomáhat podle svých schopností, aniž bychom je soudili (viz Mosiáš 4:21–27).
Každý z nás si má „[vážiti] bratra svého jako sebe sama“ (Nauka a smlouvy 38:24). Máme-li být lidem Páně a máme-li být jednotní, musíme se k sobě navzájem nejen chovat jako sobě rovní, ale také takto na sebe navzájem skutečně pohlížet a v srdci pociťovat, že si rovni jsme – že jsme si rovni před Bohem a že máme stejnou hodnotu a stejný potenciál.
Poslušnost
Další ponaučení ze 4. Nefiho spočívá v tomto jednoduchém sdělení: „Kráčeli podle přikázání, která obdrželi od svého Pána a svého Boha.“ (4. Nefi 1:12.)
Pán tyto lidi učil své nauce, dal jim přikázání a povolal své služebníky, aby jim sloužili. Jedním z důvodů, proč tak učinil, bylo zajistit, aby mezi nimi nebyly žádné spory (viz 3. Nefi 11:28–29; 18:34).
K tomu, abychom se stali jednotnými, je nezbytné, abychom byli poslušni učení Pána a Jeho služebníků. K tomu patří i náš závazek být poslušni přikázání činit pokání, kdykoli se nám něco nepodaří, a vzájemně si pomáhat, zatímco se budeme každý den snažit vést si lépe a být lepšími.
Společná shromáždění
Dále se dozvídáme, že lidé ve 4. Nefim pokračovali „v půstu a modlitbě a v častých shromážděních, aby se jak modlili, tak aby slyšeli slovo Páně“ (4. Nefi 1:12).
Je třeba, abychom se společně scházeli. Naše každotýdenní shromáždění jsou pro nás důležitou příležitostí, kdy můžeme nacházet sílu – jak individuálně, tak kolektivně. Přijímáme svátost, učíme se, modlíme se, zpíváme spolu a vzájemně se podporujeme. Podporovat pocit sounáležitosti, přátelství a společného cíle pomáhají i další setkání.
Láska
Záznam ve 4. Nefim nám pak poskytuje možná ten největší klíč k tomu všemu – to, bez čeho není možné dosáhnout skutečné jednoty: „v zemi nebylo žádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí“ (4. Nefi 1:15).
Osobního pokoje dosahujeme, když s pokornou poddajností opravdu milujeme Boha. To je přední a veliké přikázaní. Milovat Boha více než kohokoli nebo cokoli jiného je předpokladem, který přináší skutečný pokoj, útěchu, sebedůvěru a radost. Když si vypěstujeme lásku k Bohu a k Ježíši Kristu, bude přirozeně následovat láska k rodině a k bližním.
Největší radost, jakou kdy zažijeme, přijde, když budeme pohlceni láskou k Bohu a ke všem Jeho dětem.
Pravá láska, čistá láska Kristova, je protilékem na sváry. Pravá láska je hlavním rysem pravého následovníka Ježíše Krista. Když se pokoříme před Bohem a když se budeme modlit z celé síly srdce, Bůh nám pravou lásku udělí (viz Moroni 7:48).
Budeme-li všichni usilovat o to, aby v našem srdci přebývala láska Boží, bude nám zázrak jednoty připadat zcela přirozený.
Božská identita
Lidé ve 4. Nefim nakonec projevili znamení jednoty, které si zasluhuje naši pozornost: „Nebylo žádných lupičů ani vražedníků, nebyli ani Lamanité ani žádní jiní -ité; ale byli jedno, děti Kristovy a dědici království Božího.“ (4. Nefi 1:17.)
Nálepky, které lidi rozdělovaly po stovky let, ustoupily před trvalejší a zušlechťující identitou. Tito lidé sami sebe – a všechny ostatní – vnímali v souladu se svým vztahem k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu.
Rozmanitost a odlišnosti pro nás mohou být dobré a podstatné. Ale naše nejdůležitější totožnost je ta, která souvisí s naším božským původem a účelem.
Každý z nás je v první řadě dítě Boží. Zadruhé – jakožto člen Církve je každý z nás dítětem smlouvy. A zatřetí – každý z nás je učedníkem Ježíše Krista. Naléhám na nás všechny, abychom žádnému jinému identifikačnímu znaku nedovolili „vytěsnit, nahradit ani upozadit tato tři trvalá označení“.
Buďte jednotní
Bůh všechny vyzývá, aby k Němu přišli. Je zde místo pro každého. Můžeme se lišit v oblasti kultury, politickými názory, etnickým původem, vkusem a mnoha dalšími způsoby. Když se ale sjednocujeme v Ježíši Kristu, takovéto rozdíly ztrácejí na významu a nahrazuje je naše prvořadá touha být zajedno – abychom mohli být Jeho.
Vezměte si k srdci ponaučení ze 4. Nefiho. Když se každý z nás bude snažit začlenit tyto nezbytné prvky jednoty do svého života, bude možné o nás – stejně tak jako o oněch lidech – říci: „Zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží.“ (4. Nefi 1:16.)
© 2024 by Intellectual Reserve, Inc. All rights reserved. Vytištěno v USA. Vydání v angličtině schváleno: 6/19. Přeložení schváleno: 6/19. Název v originále: Monthly Liahona Message, October 2024. Czech. 19359 121