„Na co pamatovat – smlouva“ Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny: Starý zákon 2022 (2021)
„Na co pamatovat – smlouva“, Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny: 2022
Na co pamatovat
Smlouva
V rámci celého Starého zákona často narazíte na slovo smlouva. V dnešní době obvykle považujeme smlouvy za posvátné sliby s Bohem, ale v dávném světě byly smlouvy rovněž důležitou součástí mezilidského jednání. Lidé si kvůli bezpečí a přežití potřebovali vzájemně důvěřovat a smlouvy byly prostředkem k zajištění této důvěry.
Když tedy Bůh mluvil s Noémem, Abrahamem nebo Mojžíšem o smlouvách, vyzýval je, aby si s Ním vytvořili vztah důvěry. Jedním z nejznámějších příkladů smlouvy ve Starém zákoně je ta, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem a Sárou – a poté obnovil s jejich potomky Izákem a Jákobem (který se také nazýval Izrael). Tuto smlouvu často nazýváme smlouvou Abrahamovou, ačkoli ve Starém zákoně byla známa zkrátka jako „smlouva“. Zjistíte, že Starý zákon je v podstatě příběh lidí, kteří se považovali za dědice této smlouvy – za lid smlouvy.
Abrahamova smlouva je dál důležitá i v dnešní době, zvláště pro Svaté posledních dnů. Proč? Protože i my jsme lidem smlouvy, ať již jsme, či nejsme přímými potomky Abrahama, Izáka a Jákoba (viz Galatským 3:27–29). Proto je důležité, abychom porozuměli tomu, co Abrahamova smlouva obnáší a jak se nás dnes týká.
Co je to Abrahamova smlouva?
Abraham si přál „býti větším následovníkem spravedlivosti“ (Abraham 1:2), a tak ho Bůh přizval do smluvního vztahu. Abraham nebyl prvním, kdo měl tuto touhu, a nebyl ani prvním, kdo tuto smlouvu přijal. Usiloval o „požehnání otců“ (Abraham 1:2) – o požehnání, která byla skrze smlouvu nabídnuta Adamovi a Evě a poté i těm, kteří o tato požehnání pilně usilovali.
Smlouva, kterou Bůh s Abrahamem uzavřel, slibovala úžasná požehnání – dědictví země, početné potomstvo, přístup ke kněžským obřadům a jméno, které bude zachováváno v úctě v průběhu budoucích pokolení. Tato smlouva se však nezaměřovala jen na požehnání, která Abraham a jeho rodina obdrží, ale i na to, jakým požehnáním budou oni sami pro ostatní Boží děti. „Budeš požehnání,“ prohlásil Bůh, a „požehnány budou v tobě všecky [rodiny] země“ (Genesis 12:2–3).
Udělila tato smlouva Abrahamovi, Sáře a jejich potomkům nějaké výsadní postavení mezi Božími dětmi? Jedině v tom smyslu, že je výsadou žehnat druhým. Abrahamova rodina měla nést „tuto službu a Kněžství ke všem národům“ a měla se dělit o požehnání „evangelia, která jsou požehnáními spasení, a to života věčného“ (Abraham 2:9, 11).
Tato smlouva byla oním požehnáním, po kterém Abraham toužil. Abraham si poté, co tuto smlouvu přijal, v srdci řekl: „Služebník tvůj hledal tebe horlivě; nyní jsem tě našel.“ (Abraham 2:12.)
To se stalo před několika tisíci lety, avšak tato smlouva byla v dnešní době znovuzřízena (viz 1. Nefi 22:8–12). A v současnosti se naplňuje v životě Božího lidu. Naplňování této smlouvy v těchto posledních dnech ve skutečnosti nabývá na síle, zatímco Boží dílo postupuje kupředu, a žehná rodinám po celém světě. A kdokoli, kdo si podobně jako Abraham přeje být větším následovníkem spravedlivosti, kdokoli, kdo horlivě hledá Pána, toho může být součástí.
Co Abrahamova smlouva znamená pro mě?
Jste dítě smlouvy. Když jste byli pokřtěni, uzavřeli jste s Bohem smlouvu. A tuto smlouvu obnovujete pokaždé, když přijímáte svátost. Uzavřeli jste i posvátné smlouvy v chrámu. Díky těmto smlouvám jste podílníky Abrahamovy smlouvy, jejíž plnost se nachází v chrámových obřadech. President Russell M. Nelson učil: „Co je nejdůležitější, ve svatém chrámu se můžeme stát spoludědici požehnání věčné rodiny, jako to bylo kdysi slíbeno Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a jejich potomstvu.“1
Skrze tyto smlouvy a obřady se stáváme Božím lidem (viz Exodus 6:7; Deuteronomium 7:6; 26:18; Ezechiel 11:20). Stáváme se někým jiným, než je svět kolem nás. Díky svým smlouvám se můžeme stát pravými a oddanými učedníky Ježíše Krista. „Naše smlouvy“, vysvětlil president Nelson, „nás vážou k Němu a přinášejí nám božskou moc.“2 A když Bůh žehná svému lidu svou mocí, činí tak s výzvou a očekáváním, že i oni budou žehnat druhým – že budou „požehnáním“ pro „všechny rodiny země“ (Abraham 2:9, 11).
Toto je drahocenné poznání, které nám je dáno díky znovuzřízení Abrahamovy smlouvy skrze Proroka Josepha Smitha. Až tedy budete ve Starém zákoně číst o smlouvách, nemyslete jen na vztah mezi Bohem a Abrahamem, Izákem a Jákobem. Myslete také na vztah Boha s vámi. Až budete číst o zaslíbení nesčetného potomstva (viz Genesis 28:14), nemyslete jen na miliony lidí, kteří dnes nazývají Abrahama svým otcem. Myslete také na Boží zaslíbení určené vám, které se týká věčných rodin a věčného rozrůstání (viz Nauka a smlouvy 131:1–4; 132:20–24). Až budete číst o zaslíbení země dědictví, nemyslete jen na zemi, která byla slíbena Abrahamovi. Myslete také na celestiální osud samotné zeměkoule – která je dědictvím slíbeným těm, kteří jsou mírní a čekají na Pána (viz Matouš 5:5; Žalm 37:9, 11; viz také Nauka a smlouvy 88:17–20). A až budete číst o zaslíbení, že Boží lid smlouvy bude požehnáním pro „všechny rodiny země“ (Abraham 2:11), nemyslete jen na službu Abrahama či proroků, kteří byli jeho potomky. Myslete také na to, co můžete dělat vy – jakožto následovníci Ježíše Krista, kteří uzavřeli smlouvu – abyste byli požehnáním pro rodiny kolem vás.