„Na co pamatovat: Proroci a proroctví“, Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny: Starý zákon 2022 (2021)
„Na co pamatovat: Proroci a proroctví“, Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny: 2022
Na co pamatovat
Proroci a proroctví
Podle tradičního křesťanského dělení Starého zákona se poslední část (knihy Izaiáš až Malachiáš) nazývá „Proroci“.1 Tato část, asi jedna čtvrtina Starého zákona, obsahuje slova Božích oprávněných služebníků, kteří promlouvali s Pánem a poté promlouvali v Jeho zastoupení a předávali Jeho poselství lidem žijícím mezi lety 900 až 500 př. Kr.2
Proroci a proroctví hrají v celém Starém zákoně významnou roli. Patriarchové Abraham, Izák a Jákob měli vidění a promlouvali s nebeskými posly. Mojžíš mluvil s Bohem tváří v tvář a sděloval Jeho vůli dětem Izraele. Knihy 1. a 2. Královská vyprávějí o pozoruhodných skutcích a poselstvích proroků Eliáše a Elizea. Starý zákon také zmiňuje prorokyně – Marii (viz Exodus 15:20) a Deboru (viz Soudců 4) a další ženy, které byly požehnány duchem proroctví, jako například Rebeku (viz Genesis 25:21–23) a Annu (viz 1. Samuelova 1:20–2:10). A i když Žalmy nebyly napsány oficiálními proroky, jsou také naplněny duchem proroctví – zejména tím, že očekávají příchod Mesiáše.
To není pro Svaté posledních dnů nic překvapivého. Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista nás ve skutečnosti učí tomu, že proroci nejsou jen určitým zajímavým kouskem lidské historie, ale základní součástí Božího plánu. Ačkoli někteří mohou považovat proroky za něco, co se týká jen starozákonní doby, my je považujeme za něco, co máme se starozákonní dobou společné.
Když čtete kapitolu z Izaiáše nebo Ezechiela, přesto z toho můžete mít jiný pocit, než když čtete poselství z generální konference od současného presidenta Církve. Někdy může být těžké porozumět tomu, že nám dávní proroci mají co říci. Konec konců svět, ve kterém dnes žijeme, se velmi liší od toho, ve kterém kázali a prorokovali oni. A skutečnost, že máme žijícího proroka, by mohla vyvolat otázku: proč věnovat úsilí – a úsilí je skutečně zapotřebí – tomu, abychom četli slova dávných proroků?
Mají nám co říci
Hlavními adresáty, k nimž starozákonní proroci promlouvali, nejsou do značné míry dnešní lidé. Tito proroci měli bezprostřední obavy a starosti, na něž se zaměřovali ve svém čase a místě – právě tak jako se proroci posledních dnů zaměřují na naše problémy v dnešní době.
Zároveň však proroci dokáží hledět za hranice bezprostředních starostí. Především učí věčným pravdám, které jsou platné pro jakoukoli dobu. A požehnáni zjevením mají na věci širší náhled – mají širší vizi Božího díla. Například Izaiáš jen nevaroval lid ve své době před jeho hříchy – mohl také psát o vysvobození Izraelitů žijících až za 200 let v budoucnosti a zároveň mohl učit o vysvobození, o něž usilují všichni Boží lidé. Kromě toho mohl zapsat proroctví, která i dnes čekají na úplné naplnění – například zaslíbení o nové zemi (viz Izaiáš 65:17), která je „naplněna … známostí Hospodina“ (Izaiáš 11:9), kde ztracené kmeny Izraele budou shromážděny a kde se „národy … nebudou … více učiti boji“ (Izaiáš 2:4). Radost a inspirace plynoucí z četby slov starozákonních proroků, jako je Izaiáš, do určité míry pochází z vědomí, že právě my hrajeme určitou roli v oné slavné době, kterou předvídali.3
Když tedy čtete dávná proroctví, je užitečné seznámit se s tím, v jakém kontextu byla napsána. Také byste v nich ale měli vidět sami sebe, neboli tato proroctví vztahovat na sebe, jak řekl Nefi (viz 1. Nefi 19:23–24). Někdy to znamená rozpoznat v Babylonu symbol světskosti a pýchy, nikoli jen starověké město. Také to může znamenat chápat Izrael jako Boží lid v jakékoli době a chápat Sion jako úsilí posledních dnů, které Boží lid přijímá za své, nikoli jen jako jiný název označující Jeruzalém.
Tyto verše z písem můžeme vztahovat na sebe proto, že chápeme, že určité proroctví se může naplnit několikerými způsoby.4 Dobrým příkladem je proroctví v Izaiášovi 40:3: „Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu.“ Pro Židy zajaté v Babyloně mohla tato slova znamenat, že Pán zajistí východisko ze zajetí a návrat do Jeruzaléma. Pro Matouše, Marka a Lukáše se toto proroctví naplnilo v Janu Křtitelovi, který připravoval cestu pro Spasitelovu službu ve smrtelnosti.5 A Joseph Smith získal zjevení, že toto proroctví se dosud naplňuje v posledních dnech, v rámci přípravy na Kristovo mileniální působení.6 V určitém ohledu, k němuž teprve dospíváme, dávní proroci skutečně promlouvali k nám. A učili mnohým drahocenným a věčným pravdám, které se právě tak týkají nás, jako se týkaly dávného Izraele.
Fulness of Times [Plnost časů], Greg K. Olsen
Svědčili o Ježíši Kristu
Možná ještě důležitější, než vidět ve starozákonních proroctvích sami sebe, je vidět v nich Ježíše Krista. Pokud Ho budete chtít vyhledat, najdete Ho, i když nebude zmíněn jménem. Může být užitečné mít na paměti, že Bůh Starého zákona, Pán Jehova (Hospodin) je Ježíš Kristus. Vždy, když proroci popisují, co Pán dělá nebo co udělá, mají na mysli Spasitele.
Také najdete odkazy na Pomazaného (viz Izaiáš 61:1), Vykupitele (viz Ozeáš 13:14) a na budoucího Krále z Davidovy rodové linie (viz Izaiáš 9:6–7; Zachariáš 9:9). To vše jsou proroctví týkající se Ježíše Krista. Běžněji budete číst o vysvobození, odpuštění, vykoupení a znovuzřízení. Když přitom budete mít na mysli a v srdci Spasitele, budou vás tato proroctví přirozeně vést k Synu Božímu. Konec konců tím nejlepším způsobem, jak porozumět proroctví, je mít ducha proroctví, o němž Jan říká, že je svědectvím o Ježíši (viz Zjevení 19:10).