Jak se stát pastýřem
Doufám, že ti, kterým sloužíte v rámci pastýřské služby, na vás budou nahlížet jako na přítele a uvědomí si, že ve vás mají zastánce a důvěrníka.
Před rokem mě rozesmálo jedno dítě z Primárek, které jsem poznala v Chile. „Dobrý den,“ řeklo, „jmenuji se David. Řeknete o mně něco na generální konferenci?“
Během tichých chvil jsem přemýšlela nad Davidovým nečekaným pozdravem. Všichni si přejeme uznání. Přejeme si, aby na nás záleželo, aby si nás někdo zapamatoval a abychom se cítili milováni.
Sestry a bratři, na každém z vás záleží. I když se o vás nemluví na generální konferenci, Spasitel vás zná a má vás rád. Kladete-li si otázku, zda je to pravda, potřebujete se pouze zamyslet nad tím, že si vás „vyryl … na dlaně rukou svých“.1
Když víme, že nás Spasitel má rád, můžeme si poté klást otázku, jak nejlépe můžeme projevit svou lásku k Němu?
Spasitel se zeptal Petra: „Miluješ-li mne …?“
Petr odpověděl: „Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé.“
Když mu otázku „Miluješ-li mne?“ položil podruhé a potřetí, Petr byl zarmoucený, ale svou lásku potvrdil: „Pane, ty znáš všecko, ty víš, že tě miluji. Řekl jemu Ježíš: Pasiž ovce mé.“2
Cožpak se Petr již neprokázal jako milující následovník Krista? Již při prvním setkání na břehu moře „hned“ opustil své rybářské sítě, aby Spasitele následoval.3 Petr se stal skutečným rybářem lidí. Doprovázel Spasitele během Jeho osobní služby a pomáhal učit druhé evangeliu Ježíše Krista.
Ale nyní vzkříšený Pán věděl, že již nebude stát Petrovi po boku a ukazovat mu, jak a kdy má sloužit. Za Spasitelovy nepřítomnosti bude třeba, aby Petr usiloval o vedení Ducha, obdržel své vlastní zjevení a potom měl odvahu a víru jednat. Spasitel se zaměřoval na své ovečky, a tak si přál, aby Petr dělal to, co by dělal On, kdyby tam byl. Vyzval Petra, aby se stal pastýřem.
Letos v dubnu nás president Russell M. Nelson podobně vyzval, abychom Otcovy ovečky pásli svatěji a abychom tak činili skrze pastýřskou službu.4
Abychom účinně přijali tuto výzvu, musíme v sobě rozvinout pastýřské srdce a porozumět potřebám Pánových oveček. Jak se tedy staneme pastýři, které z nás Pán potřebuje mít?
Podobně jako se všemi otázkami můžeme hledat odpovědi u našeho Spasitele Ježíše Krista – dobrého Pastýře. Spasitel své ovečky znal a měl je spočteny; bděl nad nimi a shromažďoval je do stáda Božího.
Poznejte je a mějte je spočteny
Když se snažíme následovat Spasitelův příklad, musíme nejprve Jeho ovečky poznat a mít je spočteny. Byli nám přiděleni konkrétní jednotlivci a rodiny, abychom o ně pečovali, aby bylo zajištěno, že se počítá se všemi z Pánova stáda a na nikoho se nezapomene. Toto sčítání ale příliš nesouvisí s čísly; znamená to, že zajišťujeme, aby každý člověk pociťoval Spasitelovu lásku skrze někoho, kdo slouží za Něho. Takto mohou všichni poznat, že je milující Otec v nebi zná.
Nedávno jsem poznala mladou ženu, která byla pověřena, aby v rámci pastýřské služby pečovala o sestru téměř pětkrát starší, než je ona sama. Spolu objevily společné zalíbení v hudbě. Když tato mladá žena přijde na návštěvu, zpívají společně písně a dělí se o ty oblíbené. Vytvářejí přátelství, které žehná jim oběma.
Doufám, že ti, kterým sloužíte v rámci pastýřské služby, na vás budou nahlížet jako na přítele a uvědomí si, že ve vás mají zastánce a důvěrníka – někoho, kdo zná jejich situaci a podporuje je v jejich nadějích a snahách.
Nedávno jsem byla pověřena, abych v rámci pastýřské služby pečovala o sestru, kterou jsme já ani moje společnice moc dobře neznaly. Když jsem se s Jess – svou šestnáctiletou společnicí – radila, moudře navrhla: „Musíme se s ní seznámit.“
Okamžitě jsme rozhodly, že bychom jí měly poslat sms zprávu se společnou fotografií, ve které se představíme. Já držela telefon a Jess zmáčkla spoušť. První příležitost k pastýřské službě byla společná práce.
Během první návštěvy jsme se oné sestry zeptaly, zda bychom se pro ni mohly za něco modlit. Podělila se s námi o bolestnou osobní zkoušku, kterou zrovna procházela, a řekla, že by naše modlitby velmi uvítala. Její upřímnost a důvěra vytvořily okamžité pouto lásky. Je pro mě milou výsadou pamatovat na ni v každodenních modlitbách.
Když se budete modlit, pocítíte lásku Ježíše Krista k těm, kterým v rámci pastýřské služby sloužíte. Podělte se s nimi o tuto lásku. Jak lépe můžete pást Jeho ovečky než tak, že jim pomůžete pociťovat Jeho lásku – skrze vás?
Bděte nad nimi
Druhým způsobem, jak si vypěstovat srdce pastýře, je bdít nad Jeho ovečkami. Jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů dokážeme přestěhovat, opravit nebo přestavět v podstatě cokoli. Dokážeme rychle uspokojit potřeby pomocnou rukou nebo talířem sušenek. Můžeme však udělat něco více?
Vědí naše ovečky, že nad nimi bdíme s láskou a že podnikneme kroky, abychom jim pomohli?
V Matoušovi 25 čteme:
„Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným. …
Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne;
Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti?
Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme?“5
Bratři a sestry, klíčovým slovem zde je slovo viděli. Spravedliví viděli potřebné, protože se dívali a všímali si. I my můžeme být pozorní a pomáhat a utěšovat, slavit, a dokonce i snít. Jednáme-li, i nás může ujistit slib v Matoušovi: „Cožkoli jste činili jednomu z … těchto … nejmenších, mně jste učinili.“6
Jeden kamarád – říkejme mu John – se podělil o to, co se může stát, vidíme-li méně viditelné potřeby někoho druhého: „Sestra v našem sboru se pokusila o sebevraždu. Po dvou měsících jsem zjistil, že nikdo z našeho kvora nepřišel za jejím manželem, aby mu v této traumatické situaci pomohl. Smutné je, že ani já jsem nejednal. Nakonec jsem ho pozval na oběd. Byl to stydlivý muž, často odtažitý. I přes to, když jsem řekl: ‚Tvoje žena se pokusila o sebevraždu. To pro tebe musí být velice náročné. Chceš si o tom promluvit?‘, otevřeně plakal. Citlivě a důvěrně jsme si popovídali a během několika minut se mezi námi vytvořila nevšední blízkost a důvěra.“
John dodal: „Myslím, že máme spíše sklon přinést buchtu, než přijít na to, jak k takové situaci přistoupit s upřímností a s láskou.“7
Naše ovečky možná trpí, jsou ztracené, nebo dokonce sešly z cesty z vlastní vůle; jako jejich pastýři můžeme být mezi prvními, kteří si všimnou jejich potřeb. Můžeme naslouchat a mít je rádi, aniž bychom soudili, a nabídnout jim naději a pomoc skrze rozlišovací vedení Ducha Svatého.
Sestry a bratři, svět je více naplněn nadějí a je radostnější díky vašim inspirovaným projevům laskavosti. Když budete usilovat o Pánovo vedení ohledně toho, jak projevit Jeho lásku a vidět potřeby těch, kterým sloužíte, vaše oči se otevřou. Vaše posvátná pověření k pastýřské službě vám dávají božské právo na inspiraci. O tuto inspiraci můžete usilovat s důvěrou.
Shromážděny ve stádu Božím
Zatřetí – chceme, aby se naše ovečky shromáždily ve stádu Božím. K tomu je třeba, abychom zvážili, kde se nacházejí na cestě smlouvy, a byli ochotni jít s nimi po jejich cestě víry. Máme posvátnou výsadu poznat jejich srdce a nasměrovat je ke Spasiteli.
Sestra Josivini na Fidži měla potíže vidět před sebe na cestě smlouvy – a to doslova. Její kamarádka si všimla, že Josivini má potíže vidět na písma dostatečně dobře na to, aby je mohla číst. Obstarala Josivini nové brýle na čtení a zářivě žlutou pastelku, aby si mohla v Knize Mormonově zvýraznit každou zmínku o Ježíši Kristu. To, co začalo jako jednoduché přání sloužit a pomoci se studiem písem, vedlo až k tomu, že Josivini – 28 let po svém křtu – poprvé navštívila chrám.
Ať již jsou naše ovečky silné, nebo slabé, radují se, nebo trpí, můžeme zajistit, že nikdo z nich nepůjde sám. Můžeme je mít rádi, ať jsou duchovně kdekoli, a nabídnout jim podporu a povzbuzení k dalšímu kroku kupředu. Svědčím o tom, že když se budeme modlit a budeme se snažit porozumět jejich srdci, Nebeský Otec nás povede a Jeho Duch bude kráčet s námi. Máme příležitost být anděly kolem nich8, zatímco On kráčí před jejich tváří.
Pán nás vyzývá, abychom pásli Jeho ovce a starali se o Jeho stáda tak, jak by to činil On sám. Vyzývá nás, abychom byli pastýři každého národa a každé země. (A ano, presidente Uchtdorfe, máme rádi německé ovčáky a potřebujeme je.) A přeje si, aby se k tomuto úsilí připojila i Jeho mládež.
Naši mladí mohou být jedni z nejsilnějších pastýřů. Jsou, jak řekl president Russell M. Nelson, „mezi nejlepšími, které Pán kdy poslal na tento svět“. Jsou „nejvznešenějšími duchy“, našimi „nejlepšími hráči“, kteří následují Spasitele.9 Dokážete si představit, jakou moc tito pastýři přinesou, zatímco budou pečovat o Jeho ovečky? Když s těmito mladými lidmi sloužíme v rámci pastýřské služby bok po boku, stávají se zázraky.
Mladé ženy a mladí muži – potřebujeme vás! Nemáte-li pověření v pastýřské službě, promluvte si s presidentkou Pomocného sdružení nebo s presidentem kvora starších. Budou se radovat z vaší ochoty pomoci poznávat a sčítat Jeho ovečky, bdít nad nimi a shromažďovat je do stáda Božího.
Až přijde den, kdy budeme klečet u nohou našeho milovaného Spasitele s tím, že jsme pečovali o Jeho stádo, modlím se, abychom mohli odpovědět tak, jak odpověděl Petr: „Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji.“10 Tyto Tvé ovce jsou milovány, jsou v bezpečí a jsou doma. Ve jménu Ježíše Krista, amen.