2. Korintským 13

„Sami sebe zkušujte, jste-li u víře“

Vedoucí v Božím království jsou často terčem kritiky. V době novozákonní začali někteří členové Církve v Korintu kritizovat Pavla. Ten na to reagoval tak, že je vyzval, aby se zamysleli nad vlastním spojením s Kristem. Tato lekce vám může pomoci překonat pokušení kritizovat druhé, včetně církevních vedoucích, tím, že se budete zamýšlet nad vlastní věrností Pánu.

Upřímné otázky, nebo kritizování?

• Jak například by mohli lidé v současné době kritizovat církevní vedoucí?

• Jaký je rozdíl mezi upřímnými otázkami či obavami ohledně něčeho, čemu církevní vedoucí učil nebo co řekl, a mezi jeho kritizováním?

Kritizovat někoho obecně znamená, že daného člověka negativně soudíme a poukazujeme na jeho nedostatky a chyby. V písmech se může o kritice hovořit jako o zlořečení či reptání, které je namířeno proti druhému.

Rozpoznávat u druhých nedostatky či slabiny je možné i bez kritizování. Kritizujeme tehdy, když o druhých mluvíme nebo píšeme odsuzujícím či negativním způsobem.

• Proč je důležité, abychom pokušení kritizovat druhé včetně církevních vedoucích nepodléhali?

Při studiu 2. Korintským 13 se zaměřte na to, jak se můžeme kritického vyjadřování vyvarovat, zvláště pak vůči těm, jež Pán povolal, aby Jeho Církev vedli.

Kritika, zlořečení a reptání

Zdá se, že někteří Svatí v Korintu Pavla veřejně kritizovali (viz 2. Korintským 10:10; 12:10–15). V 2. Korintským 13:1–2 je Pavel důrazně vyzval k pokání.

Přečtěte si 2. Korintským 13:3 a zjistěte, jaký důkaz od Pavla někteří členové Církve v Korintu požadovali. To, že tito lidé žádali, aby jim Pavel dokázal, že hovoří za Krista, jen dále potvrzuje, že ho veřejně kritizovali. Přečtěte si následující slova presidenta Henryho B. Eyringa z Prvního předsednictva a zjistěte, jaký dopad na nás to, že kritizujeme své vedoucí, může mít.

President George Q. Cannon kdysi pronesl varování, které vám dnes předávám, jako by bylo mé vlastní. Věřím, že mluvil pravdu: „… Žádný [člověk]… nemůže mluvit zle o pomazaných Páně a vyhledávat chyby na Boží pravomoci na zemi, aniž by na sebe nepřivolal Boží nelibost. Svatý Duch takového [člověka] opustí a ten vejde do temnoty. Vzhledem k této skutečnosti, neuvědomujete si snad, jak důležité je to, abychom byli opatrní?“

(Henry B. Eyring, „Moc podporující víry“, Liahona, květen 2019, 59)

Přečtěte si 1. Nefiho 2:12–13, 16, 19–21. Porovnejte Lamanovo a Lemuelovo reptání proti Lehimu a Pánu s věrnými skutky Nefiho.

1. Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:

• Čemu tento příběh učí ohledně rozdílu mezi kritizováním a uplatňováním víry a ohledně toho, jaké má obojí důsledky?

• Proč se podle vás Duch vytrácí, když lidé „mluví zle“ o těch, které Pán povolal, aby vedli Jeho Církev, nebo na nich „vyhledávají chyby“?

• Jak můžeme jednat s vírou, pokud máme ohledně toho, čemu nějaký vedoucí Církve učí, otázky nebo pokud s tím nesouhlasíme?

Vyhýbání se kritice

Přečtěte si 2. Korintským 13:5–6 a zaměřte se na radu, kterou dal Pavel korintským Svatým, kteří zpochybňovali, že jeho prostřednictvím promlouvá Pán. Mohlo by být užitečné vědět, že slovo zavržený označuje člověka, který není něčeho hoden nebo neuspěl v nějaké zkoušce.

Dokončete následující větu na základě toho, čemu učil Pavel: Spíše než kritizovat vedoucí Církve se máme…

Ve 2. Korintským 13:5 jste mohli rozpoznat zásadu podobnou této:

Spíše než kritizovat vedoucí Církve se máme zamyslet nad vlastní věrností Pánu.

O našem postoji k těm, které Pán povolává ke službě, řekl president Eyring následující. Zaměřte se na to, jak jeho slova podporují to, čemu učil ve 2. Korintským 13:3, 5 Pavel:

Pán vede svou Církev

President Eyring nás učí tomu, že Pán vede svou Církev skrze proroky aže je zapotřebí mít víru, abychom podporovali ty, kteří jsou povoláni Církev vést.

Vyžaduje to víru, abychom věřili, že [Ježíš Kristus] ty, které povolává, dokonale zná – jejich schopnosti i jejich potenciál – a že tudíž ve svých povoláních nechybuje.

Možná, že tato slova některé v tomto posluchačstvu přiměla k úsměvu či k zakroucení hlavou – jednak ty, kteří si myslí, že jejich povolání sloužit se možná přihodilo omylem, i ty, kteří si představují někoho, koho znají a kdo jim připadá, že se na své místo v Pánově království moc nehodí. Má rada oběma těmto skupinám zní, abyste se zdrželi takovýchto úsudků, dokud nebudete schopni lépe vidět to, co vidí Pán. Místo toho je zapotřebí, abyste se zamysleli nad tím, že vy sami máte schopnost obdržet zjevení a bez obav podle něj jednat.

(Henry B. Eyring, „Pán vede svou Církev“, Liahona, listopad 2017, 82)

2. Do studijního deníku si napište odpovědi na tyto otázky:

• Jak nám může rada presidenta Eyringa pomoci, když jsme v pokušení soudit či kritizovat vedoucí, které si vyvolil Pán?

• Jak nám zamýšlení se nad vlastní věrností Ježíši Kristu pomáhá nemluvit o druhých zle, ani je nesoudit?

Zamyslete se sami nad sebou

Během pohovoru pro chrámové doporučení jsme dotazováni, zda podporujeme vedoucí Církve. President Eyring navrhl několik otázek, které nám mohou pomoci připravit se na tuto otázku odpovědět. Při přemítání o těchto otázkách usilujte o inspiraci Ducha Svatého.

Možná jste již byli dotázáni – nebo teprve budete – zda podporujete svého biskupa, presidenta kůlu, generální autority či generální úředníky a úřednice Církve. …

Připravit byste se mohli tím, že si položíte například takovéto otázky:

1. Přemýšlím o lidských slabostech těch, které jsem slíbil podporovat, nebo o takových slabostech mluvím?

2. Zaměřuji se na důkazy toho, že je Pán vede?

3. Následuji vědomě a věrně jejich vedení?

4. Mluvím o důkazech, kterých jsem si vědom, že jsou to Boží služebníci?

5. Modlím se za ně pravidelně, jmenovitě a s pocity lásky?

Tyto otázky povedou u většiny z nás k jisté míře nepohodlí a k potřebě činit pokání.

(Henry B. Eyring, „Moc podporující víry“, Liahona, květen 2019, 59)

Pokud tyto otázky „k jisté míře nepohodlí“ vedou, modlete se ohledně toho, co můžete dělat pro to, abyste činili pokání a změnili se, a napište si to.

Volitelné: Chcete se dozvědět více?

Jaké nebezpečí s sebou přináší kritizování těch, které povolává Pán?

Prorok Joseph Smith (1805–1844) učil:

[Pokud člověk] povstává, aby odsuzoval druhé, [přičemž] hledá chyby na Církvi a praví, že zbloudili, zatímco on sám je spravedlivý, pak vězte s jistotou, že tento člověk je na nejlepší cestě k odpadlictví; a nečiní-li pokání, jakože Bůh žije, odpadne.

(Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 318)

Je to v pořádku, když mám otázky?

President Dieter F. Uchtdorf, který byl v době, kdy tato slova pronesl, členem Prvního předsednictva, učil:

Je to v pořádku, když mám otázky ohledně Církve a její nauky? Drazí mladí přátelé, my jsme lidé, kteří rádi kladou otázky, neboť víme, že otázky vedou k pravdě. …

Někdo se může cítit rozpačitě nebo nezpůsobile, protože má hloubavé otázky týkající se evangelia, ale takový pocit mít nemusí. Kladení otázek není známkou slabosti; je to předzvěst růstu. …

Nebojte se; ptejte se. Buďte zvídaví, ale nepochybujte! Neustále se pevně držte víry i světla, které jste již obdrželi. Protože ve smrtelnosti vidíme vše nedokonale, nemusí nyní dávat všechno smysl.

(Dieter F. Uchtdorf, „Odraz ve vodě“ [zasvěcující shromáždění Církevního vzdělávacího systému, 1. listopadu 2009], broadcasts.ChurchofJesusChrist.org)

Jsou proroci neomylní?

Sheri Dewová, bývalá rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení, řekla:

Někteří lidé se zamotají do otázky: Jsou proroci, vidoucí a zjevovatelé skutečně neomylní? To ovšem není správná otázka. Lepší je se ptát: Kdo přesně jsou proroci? Jsou to vysvěcení nositelé klíčů kněžství, kteří zplnomocňují používání Pánovy moci, jež má být šířena po celé zemi. Nemusí být dokonalí. Ale jsou to nejdokonaleji inspirovaní vedoucí na zemi a jejich jediná pohnutka je dokonale čistá – pomoci nám nalézt cestu zpět domů tím, že nás směrují k Ježíši Kristu.

(Sheri Dewová, „Prophets“ [BYU–Pathway Worldwide devotional, July 13, 2021], 2, byupathway.org/speeches)