Někdo z mých blízkých je gay. Co mám dělat?

Začněte s láskou

Zvažuje-li člověk, kterého přitahují osoby stejného pohlaví, že o tom někomu řekne, může mu to nahánět strach a vyvolávat to v něm pocity zmatku. Je možné, že vaše dítě, manželský partner nebo jiný člen rodiny nevěděli, jak o tom s vámi promluvit. Můžete někdy zažívat pocity nedostatečnosti. I když možná nebudete vždy vědět, jak reagovat na problémy, s nimiž člen vaší rodiny zápolí, nebudete nikdy litovat toho, když mu projevíte lásku a pochopení.

Nikdy nebudete litovat toho, že jste řekli: „Mám tě rád“ nebo „Mám tě ráda“.

Nikdy nebudete litovat toho, že jste svého blízkého bez zaváhání objali. Nikdy nebudete litovat toho, že jste mu naslouchali. Nikdy nebudete litovat toho, že jste se mu snažili porozumět.

Pokud zareagujete přehnaně, rozzlobíte se nebo řeknete něco, co vás později mrzí, nebuďte z toho sklíčení. Jde jen o jeden okamžik v celoživotní konverzaci. Nikdy není příliš pozdě na omluvu.

Pokud se o tom, že někoho z vašich blízkých přitahují osoby stejného pohlaví, dozvíte od někoho jiného, neberte si to osobně. Zvažuje-li člověk, kterého přitahují osoby stejného pohlaví, že o tom někomu řekne, může mu to nahánět strach a vyvolávat to v něm pocity zmatku. Tento váš blízký člověk možná jen nevěděl, jak o tom s vámi zavést řeč.

Je přirozené se rmoutit. Zdá se vám, že se vám vytrácí váš sen o „dokonalé“ rodině? Bojíte se, že přijdete o blízký vztah? Bojíte se, že k vašemu blízkému nebudou ostatní laskaví? Tyto pocity jsou přirozené. Za zármutek se není třeba stydět.

Neberte na sebe vinu za to, že někdo vám blízký pociťuje přitažlivost k osobám stejného pohlaví. Není to ničí vina. Vina není nutná a ani ničemu nepomůže.

Usilujte o duchovní vedení.

Pro vás jakožto člena rodiny je nejméně užitečné modlit se „proč?“ Stejně neužitečná je i modlitba „prosím, odejmi toto ode mne“. Tu nejlepší otázku, kterou můžete v modlitbě klást, je „jak?“ Jak mohu pomoci? Jak mohu být tou oporou, kterou můj blízký potřebuje? Jak se z toho můžeme poučit?

Usilujte o poznání a získejte co nejvíce informací. Promluvte si se svým biskupem nebo presidentem odbočky, abyste obdrželi radu od oprávněného služebníka Páně. Pokud jste k tomu nabádáni, požádejte ho o kněžské požehnání, které vám pomůže postarat se o potřeby vašeho blízkého. Někteří lidé nacházejí nadhled v podpůrných skupinách či během návštěv chrámu. Popravdě neexistuje lepší místo, kde lze najít pokoj a nadhled, než v chrámu.

Budujte porozumění

Obklopte se lidmi, kteří vás pozvedají. Některým lidem na vás záleží. Někteří lidé jsou zvědaví. Zodpovídání otázek vám může pomoci budovat porozumění, ale také to může být vyčerpávající. Nezapomeňte si dobíjet své duchovní baterie tím, že budete trávit čas na svatých místech. Nikomu na vás nezáleží více než vašemu Otci v nebi.

Když se naučíte, jak být dobrým rodičem na této cestě, překonáte sami sebe. Když budete vyhledávat společenství Ducha, přilnete blíže k Bohu, ke svému dítěti nebo, pokud jde o tento případ, ke svému manželskému partnerovi. Nezapomeňte ctít svobodu jednání. Pokud váš manželský partner nesouhlasí s tím, jak vy chcete tuto situaci řešit, najděte řešení společně a se vzájemnou úctou. Pokud nesouhlasíte s rozhodnutími, která činí vaše dítě, láskyplně mu dejte najevo, jaký z toho máte pocit. Nikdy se je nepokoušejte ovládat ani s nimi nemanipulujte. Věnujte jim svůj čas a ujistěte je o lásce, kterou k nim chováte.

Rovnováha mezi láskou a zákonem

„Mnozí z nás, Svatých posledních dnů – ne všichni, ale mnozí – mají tendenci lpět na zákonu a dělat to způsobem, který opomíjí lásku.

Chodí mi mnoho dopisů od lidí, kteří jsou zdrceni kvůli rozhodnutím někoho z jejich rodiny. A ptají se mne ‚Co máme dělat?‘ První věc, kterou jim vždy navrhnu, je, aby je nepřestávali mít rádi. Toto lze koneckonců dělat pokaždé. Musíme mít na paměti Pánova přikázání, kterým budu říkat zákon, a také ono veliké přikázání, že se máme milovat vespolek. A tato přikázání si začnou odporovat, když někdo, s kým se stýkáme, přikázání neboli tento zákon nedodržuje. A kvůli tomu je pro nás těžší se s nimi stýkat a mít je rádi. Nicméně pokud máme daného člověka rádi a přitom se pevně držíme toho, co chápeme jako svou zodpovědnost vůči zákonu, je to možné. …

S těmi, kteří se rozhodují jinak, než jak bychom si přáli, bychom neměli začínat rozhovor tím, že se s nimi budeme ohledně jejich rozhodnutí hádat. Lepší bude, když se začneme bavit o tomto: Proč jste se tak rozhodli? Jakých základních hodnot se přitom držíte? Čeho byste rádi dosáhli? A poté jim v této souvislosti můžeme vysvětlit, že nám leží na srdci Pánova přikázání, protože pro nás je důležité zůstat na cestě vedoucí k věčnému životu.

Obdrželi jsme přikázání. Když se těmito přikázáními řídíme, jsme poslušní. Důsledkem toho, že jsme poslušni přikázání, je to, že se dostáváme do harmonie s věčným zákonem, který nám umožňuje růst a postupovat kupředu k věčnému životu. Spasitel přikázal svým následovníkům, aby se ‚milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás‘ (Jan 13:34). A tak se zaměřujme na to, jak nás miloval On. On se pro nás obětoval. Vždy se zajímal o jednotlivce. Úžasným způsobem pečoval o druhé. Myslím si, že tohle všechno je ukázkou toho, jak můžeme milovat jeden druhého tak, jak On miloval nás. Pokud Ho činíme svým vzorem, máme se vždy snažit projevovat o každého zájem a začleňovat ho mezi sebe.“ (Dallin H. Oaks „Love and Law“, ChurchofJesusChrist.org.)

Božská láska neomlouvá hřích – „já, Pán, nemohu pohlížeti na hřích se sebemenší mírou shovívavosti“ – ale dychtí po tom, aby mohla odpouštět: „Nicméně tomu, kdo činí pokání a poslouchá přikázání Páně, bude odpuštěno.“ (Nauka a smlouvy 1:31–32.) Podobně se ani my nemáme vzdávat toho, abychom žili podle Božích přikázání a hájili je, ale chceme-li, aby se v nás v plné míře odrážela láska Boží, musíme mít jeden druhého rádi tak otevřeně a beze zbytku, že se nikdo nebude cítit opuštěný, osamělý ani zoufalý.

Jak mluvit o depresi a sebevraždě

Depresivní pocity jsou skutečné a mohou člověka přemáhat a ochromovat. Profesionální poradenství nebo lékařská péče může často lidem pomoci depresi čelit. Když z depresivních pocitů vzniknou sebevražedné myšlenky, je nesmírně důležité mít někoho, s kým si lze popovídat. Ti, kteří pomýšlejí na sebevraždu, pociťují značnou fyzickou, duševní nebo emoční bolest; jsou často izolovaní; a mohou mít pocit, že nemají žádnou naději do budoucna. Mohou mít pocit, že neexistuje jiná možnost, jak ukončit ochromující bolest, než že si vezmou život. Lidé se myšlenkami na ukončení života sebevraždou často zabývají a opakovaně je zvažují ještě předtím, než se o něco pokusí. Během tohoto období uvažování o sebevraždě jim může intervence zachránit život.

Předcházení sebevraždám začíná rozpoznáním varovných signálů. Seznam varovných signálů lze najít na stránkách American Foundation of Suicide Prevention.

Pokud vám připadá, že někdo může být v nebezpečí, je nejlepší si s ním o tom promluvit. Může se vám to zdát nemístné či troufalé, ale lidé, kteří mají depresi, často zoufale potřebují někoho, s kým by si mohli popovídat – někoho, kdo by jim pomohl zpracovat jejich myšlenky a pocity. Tyto rozhovory mohou být náročné, ale jsou nesmírně důležité pro zmírnění pocitů izolovanosti a beznaděje, které mohou k sebevraždě vést.

Krizové linky pomoci, ChurchofJesusChrist.org