Sebevražda
Jak pomoci někomu, kdo se ocitl v krizi

„Jak pomoci někomu, kdo se ocitl v krizi“, Jak pomoci (2018).

„Jak pomoci někomu, kdo se ocitl v krizi“, Jak pomoci.

Jak pomoci někomu, kdo se ocitl v krizi

6:35

Varovné signály sebevraždy a veškeré výhrůžky sebevraždou vždy berte vážně, dokonce i když se domníváte, že dotyčný ve skutečnosti na sebevraždu nepomýšlí a pouze se snaží strhnout na sebe pozornost. Nabídněte pomoc prostřednictvím těchto tří kroků – zeptejte se, projevte zájem a informujte.

1. krok: Zeptejte se. Dotyčného člověka se přímo zeptejte, zda pomýšlí na sebevraždu. Mohli byste se zeptat: „Uvažuješ o tom, že si vezmeš život?“ Pokud odvětí, že na sebevraždu pomýšlí, zeptejte se, zda má plán. Mohli byste se zeptat: „A už jsi přemýšlel o tom, jak to uděláš?“ Pokud již nějaký plán má, pomozte mu okamžitě vyhledat pomoc v nemocnici či v ambulantním zdravotnickém zařízení nebo zavolejte na záchrannou službu či bezplatnou krizovou linku ve své oblasti. (Viz „Crisis Help Lines“, kde najdete odkazy na linky pomoci po celém světě.) Pokud dotyčný člověk plán nemá, přejděte k 2. kroku.

2. krok: Projevte zájem. Projevte o dotyčného člověka zájem tím, že budete naslouchat tomu, co říká. Dejte mu čas na to, aby vysvětlil, jak se cítí. Berte ohled na jeho pocity, což můžete dát najevo například slovy „Je mi líto, ze se tak trápíš“ nebo „nedošlo mi, jak moc to máš těžké“. Mohli byste mu nabídnout vytvoření bezpečnostního plánu k zabránění sebevraždy (viz „How to Create a Suicide-Prevention Safety Plan“, Doug Thomas, Ensign, Sept. 2016, 63.) Bezpečnostní plán může lidem pomoci rozpoznat jejich osobní silné stránky, pozitivní vztahy a zdravé schopnosti zvládat problémy. Může jim rovněž omezit přístup k prostředkům, jimiž by si mohli ublížit, jako jsou například zbraně nebo léky. Pokud vás dotyčný požádá, abyste se o jeho pocitech nikomu nezmiňovali, vysvětlete mu, že budete brát ohled na jeho soukromí, nakolik to jen bude možné, ale že potřebuje větší pomoc, než jakou mu můžete sami poskytnout. Nikdy neslibujte, že jeho myšlenky na sebevraždu uchováte v tajnosti.

3. krok: Informujte. Vybídněte dotyčného, aby o svých problémech řekl někomu, kdo mu bude moci nabídnout větší podporu. Podělte se o kontaktní údaje užitečných organizací ve vašem okolí. K těm mohou patřit místní nemocnice, pohotovostní lékařská služba či bezplatné krizové linky. Pokud dotyčný není ochoten vyhledat pomoc, musíte o něm někoho informovat vy. Možná byste mu mohli říci například toto: „Záleží mi na tobě a přeji si, abys byl v bezpečí. Promluvím si s někým, kdo ti bude moci nabídnout pomoc, kterou potřebuješ.“ Berte ohled na jeho soukromí a informujte pouze ty, kteří podle vás mohou pomoci, jako například některý ze členů blízké rodiny, biskup dotyčného, školní poradce, lékař nebo jiný zdravotník. Pokud si nejste jisti, koho informovat, promluvte si se svým biskupem nebo zavolejte na místní bezplatnou krizovou linku. Pamatujte na to, že se od vás nečeká, že dotyčnému dokážete pomoci sami.

Poznámka: Pokud vedete diskusi, zvažte možnost požádat účastníky, aby si tyto kroky nacvičili. Předestřete jim situaci, kdy k nim někdo přijde a vyjádří myšlenky na sebevraždu, a vybídněte je, aby si vyzkoušeli, jak by zareagovali.

Další materiály a zdroje