1 Slova Jákobova, bratra Nefiova, která promlouval k lidu Nefiovu:

2 Vizte, milovaní bratří moji, já, Jákob, byv povolán Bohem a vysvěcen podle svatého řádu jeho a byv posvěcen bratrem svým Nefim, k němuž hledíte jako ke králi neboli ochránci a na němž závisí bezpečí vaše, vizte, víte, že jsem k vám promlouval nesmírně mnoho věcí.

3 Nicméně k vám promlouvám opět; neboť toužím po blahu duší vašich. Ano, velmi se o vás strachuji; a vy sami víte, že tomu tak bylo vždy. Neboť já jsem vás nabádal se vší pílí; a učil jsem vás slovům otce svého; a promlouval jsem k vám o všem, co je psáno od stvoření světa.

4 A nyní, vizte, chtěl bych k vám promluviti o věcech, jež jsou a jež přijdou; pročež, přečtu vám slova Izaiášova. A bratr můj si přál, abych k vám tato slova promluvil. A mluvím k vám pro dobro vaše, abyste mohli poznati a oslaviti jméno Boha svého.

5 A nyní, slova, která budu čísti, jsou ta, jež promlouval Izaiáš o celém domě Izraele; pročež, mohou býti vztažena na vás, neboť vy jste z domu Izraele. A je mnoho věcí, o nichž promlouval Izaiáš a které mohou býti na vás vztaženy, protože jste z domu Izraele.

6 A nyní, toto jsou ona slova: Tak praví Pán Bůh: Viz, pozdvihnu ruku svou k pohanům a vyzdvihnu lidu korouhev svou; a oni přinesou syny tvé v náručí svém a dcery tvé budou neseny na ramenou jejich.

7 A králové budou pěstouny tvými a královny jejich chůvami tvými; skloní se před tebou tváří svou k zemi a budou olizovati prach z nohou tvých; a ty poznáš, že já jsem Pán; neboť ti, kteří na mne čekají, nebudou zahanbeni.

8 A nyní já, Jákob, bych chtěl o těchto slovech něco promluviti. Neboť vizte, Pán mi ukázal, že ti, kteří byli v Jeruzalémě, odkud jsme přišli, byli zabiti a odvedeni do zajetí.

9 Nicméně Pán mi ukázal, že se mají opět vrátiti. A také mi ukázal, že Pán Bůh, Svatý Izraelský, se jim má projeviti v těle; a poté, co se jim má projeviti, mají ho bičovati a ukřižovati, a to podle slov anděla, který mi to pravil.

10 A poté, co zatvrdí srdce své a šíje jejich strne proti Svatému Izraelskému, vizte, soudy Svatého Izraelského přijdou na ně. A přijde den, kdy budou biti a sužováni.

11 Pročež poté, co budou hnáni sem a tam, neboť tak praví anděl, mnozí budou sužováni v těle a nebude jim dovoleno zahynouti pro modlitby věrných; budou rozptylováni a biti a nenáviděni; nicméně Pán k nim bude milosrdný, a až dojdou poznání Vykupitele svého, budou opět shromážděni do zemí dědictví svého.

12 A požehnaní jsou pohané, ti, o nichž psal prorok; neboť vizte, pakliže budou činiti pokání a nebudou bojovati proti Sionu a nebudou se připojovati k oné veliké a ohavné církvi, budou spaseni; neboť Pán Bůh splní smlouvy své, jež učinil s dětmi svými; a z tohoto důvodu toto prorok napsal.

13 Pročež, ti, kteří bojují proti Sionu a lidu smlouvy Páně, budou olizovati prach z nohou jejich; a lid Páně nebude zahanben. Neboť lid Páně jsou ti, kteří na něho čekají; neboť stále čekají na příchod Mesiáše.

14 A vizte, podle slov prorokových se Mesiáš opět rozhodne, podruhé, že je osvobodí; pročež, až přijde onen den, kdy v něho budou věřiti, projeví se jim v moci a ve veliké slávě, až ke zničení jejich nepřátel; a nezničí nikoho, kdo v něho věří.

15 A ti, kteří v něho nevěří, budou zničeni jak ohněm, tak bouří a zemětřeseními a krveprolitími a morem a hladem. A poznají, že Pán je Bůh, Svatý Izraelský.

16 Neboť, bude kořist odňata mocnému nebo bude podle zákona zajatý vysvobozen?

17 Ale tak praví Pán: Dokonce zajatí mocného budou odňati a kořist hrozného bude vysvobozena; neboť mocný Bůh vysvobodí svůj lid smlouvy. Neboť tak praví Pán: Já budu bojovati s těmi, kteří bojují s tebou –

18 A nakrmím ty, kteří tě utlačují, jejich vlastním masem; a budou zpiti svou vlastní krví jako sladkým vínem; a veškeré tělo bude věděti, že já, Pán, jsem Spasitel tvůj a Vykupitel tvůj, Mocný Jákobův.