1 A nyní, stalo se, že v jedenáctém měsíci devatenáctého roku desátého dne měsíce byla zpozorována vojska Lamanitů přibližující se k zemi Ammonia.

2 A vizte, toto město bylo znovuvystavěno a Moroni postavil u hranic města vojsko a to kolem vyházelo hlínu, aby se krylo před šípy a kameny Lamanitů; neboť vizte, oni bojovali kameny a šípy.

3 Vizte, pravil jsem, že město Ammonia bylo znovuvystavěno. Pravím vám, ano, bylo z části znovuvystavěno; a protože ho Lamanité již jednou pro nepravost lidu zničili, domnívali se, že se jim opět stane snadnou kořistí.

4 Ale vizte, jak veliké bylo jejich zklamání; neboť vizte, Nefité kolem sebe navršili násep země, který byl tak vysoký, že po nich Lamanité nemohli vrhati své kameny a své šípy tak, aby měly nějakého účinku, a nemohli je ani napadnouti jinak nežli u místa jejich vchodu.

5 Nyní, tentokráte byli vrchní velitelé Lamanitů převelice udiveni nad moudrostí Nefitů při přípravě jejich útočišť.

6 Nyní, vůdcové Lamanitů se pro velikost svého počtu domnívali, ano, domnívali se, že budou míti příležitost napadnouti je tak, jak to činili doposud; ano, a také se vyzbrojili štíty a náprsními pancíři; a také se vybavili oděvy z kůží, ano, velice silnými oděvy, aby zakryli svou nahotu.

7 A jsouce takto připraveni, domnívali se, že snadno přemohou a podrobí své bratří jhu poroby, anebo je pobijí a povraždí podle libosti své.

8 Ale vizte, k jejich naprostému úžasu na ně oni byli připraveni způsobem, jaký nebyl nikdy mezi dětmi Lehiovými znám. Nyní byli připraveni, aby bojovali s Lamanity podle pokynů Moroniových.

9 A stalo se, že Lamanité neboli Amalikiášité byli převelice užaslí nad jejich způsobem přípravy na válku.

10 Nyní, kdyby král Amalikiáš přišel ze země Nefi v čele svého vojska, možná by Lamanity přiměl, aby zaútočili na Nefity u města Ammonia; neboť vizte, on se nestaral o krev svého lidu.

11 Ale vizte, Amalikiáš sám do bitvy nešel. A vizte, jeho hlavní velitelé se neodvážili zaútočiti na Nefity u města Ammonia, neboť Moroni pozměnil vedení záležitostí mezi Nefity natolik, že Lamanité byli kvůli jejich útočištím zklamáni a nemohli je napadnouti.

12 Tudíž se stáhli do pustiny a sebrali svůj tábor a pochodovali směrem k zemi Noé domnívajíce se, že to bude pro ně druhé nejlepší místo k tomu, aby vyšli proti Nefitům.

13 Neboť nevěděli, že Moroni opevnil neboli vystavěl ochranné pevnosti pro každé město po celé zemi; tudíž pochodovali dále k zemi Noé s pevným odhodláním; ano, jejich hlavní velitelé předstoupili a učinili přísahu, že lid onoho města zničí.

14 Ale vizte, k jejich úžasu město Noé, které bylo doposud slabým místem, nyní díky prostředkům Moroniovým zesílilo, ano, dokonce tak, že převyšovalo sílu města Ammonia.

15 A nyní, vizte, to byla moudrost v Moronim; neboť on se domníval, že se uleknou u města Ammonia; a jelikož město Noé bylo až doposud nejslabší částí země, tudíž budou pochodovati, aby bojovali tam; a tak tomu bylo podle přání jeho.

16 A vizte, Moroni určil Lehiho, aby byl hlavním velitelem nad muži onoho města; a byl to týž Lehi, který bojoval s Lamanity v údolí na východ od řeky Sidon.

17 A nyní vizte, stalo se, že když Lamanité zjistili, že Lehi velí městu, byli opět zklamáni, neboť se Lehiho nesmírně báli; nicméně jejich hlavní velitelé přísahali přísahou, že na město zaútočí; tudíž, předvedli svá vojska.

18 Nyní vizte, Lamanité se nemohli do jejich ochranných pevností dostati jinak nežli vchodem, pro výšku valu, který byl navršen, a pro hloubku příkopu, který byl dokola vykopán, ledaže by to bylo vchodem.

19 A tak byli Nefité připraveni zničiti všechny ty, kteří by se pokusili vyšplhati nahoru, aby vstoupili do pevnosti jinou cestou, tím, že by po nich vrhali kameny a šípy.

20 Tak byli připraveni, ano, skupina jejich nejsilnějších mužů, se svými meči a se svými praky, aby srazili každého, kdo by se pokusil vejíti do jejich útočiště místem vchodu; a tak byli připraveni brániti se proti Lamanitům.

21 A stalo se, že velitelé Lamanitů předvedli svá vojska před místo vchodu a počali s Nefity bojovati, aby se dostali do jejich útočiště; ale vizte, byli vždy odraženi natolik, že byli pobíjeni s nesmírným krveprolitím.

22 Nyní, když zjistili, že nemohou získati moc nad Nefity průchodem, počali skopávati jejich valy země, aby získali cestu pro svá vojska, aby měli rovnocennou příležitost k boji; ale vizte, při těchto pokusech byli smeteni kameny a šípy, které na ně byly vrženy; a namísto aby zaplnili jejich příkopy strženými valy země, naplnili je do určité míry těly svých mrtvých a raněných.

23 Tak měli Nefité nad svými nepřáteli veškerou moc; a tak se Lamanité pokoušeli Nefity zničiti, až byli všichni jejich hlavní velitelé pobiti; ano, a bylo pobito více nežli tisíc Lamanitů; zatímco na druhé straně nebyla mezi Nefity jediná duše, která by byla zabita.

24 Okolo padesáti jich bylo zraněno, těch, kteří byli vystaveni šípům Lamanitů v průchodu, ale byli chráněni svými štíty a svými náprsními pancíři a svými přilbicemi, natolik, že jejich poranění byla na nohou, z nichž mnohá byla velmi vážná.

25 A stalo se, že když Lamanité viděli, že jejich hlavní velitelé jsou všichni zabiti, uprchli do pustiny. A stalo se, že se vrátili do země Nefi, aby zpravili svého krále Amalikiáše, který byl rodem Nefita, o jejich veliké porážce.

26 A stalo se, že ten se na svůj lid nesmírně rozhněval, protože nedosáhl svého přání ohledně Nefitů; nepodrobil je jhu poroby.

27 Ano, hněval se nesmírně a zlořečil Bohu a také Moronimu, přísahaje přísahou, že bude píti jeho krev; a to proto, že Moroni při přípravě pro bezpečí svého lidu zachovával přikázání Boží.

28 A stalo se, že na druhé straně lid Nefiův děkoval Pánu, svému Bohu, za jeho nesmírnou moc při jejich vysvobození z rukou jejich nepřátel.

29 A tak skončil devatenáctý rok vlády soudců nad lidem Nefiovým.

30 Ano, a měli mezi sebou trvalý mír a církvi se převelice dařilo pro jejich pozornost a píli, kterou věnovali slovu Božímu, jež jim oznamoval Helaman a Šiblon a Korianton a Ammon a jeho bratří, ano, všichni ti, kteří byli vysvěceni svatým řádem Božím, jsouce pokřtěni ku pokání a vysláni, aby kázali mezi lidem.