Rouhání, rouhati se

Mluviti neuctivě nebo s nedostatkem vážnosti o Bohu nebo posvátných věcech.

Ježíš byl několikrát obviněn Židy, že mluví rouhavě, protože tvrdil, že má právo odpouštěti hříchy (Mat. 9:2–3; Lukáš 5:20–21), protože nazýval sebe Synem Božím (Jan 10:22–36; 19:7) a protože řekl, že ho uvidí sedícího na pravici moci a přicházejícího v oblacích nebe (Mat. 26:64–65). Tato obvinění by byla pravdivá, kdyby skutečně nebyl tím vším, čím řekl, že je. Obviněním, které proti němu uvedli falešní svědci během soudu před sanhedrinem (Mat. 26:59–61), bylo rouhání proti Božímu chrámu. Rouhání proti Duchu Svatému, což je vědomé popírání Krista tím, kdo o něm získal dokonalé poznání, je neodpustitelný hřích (Mat. 12:31–32; Marek 3:28–29; NaS 132:27).