Ezdráš
Starozákonní kněz a písař, který přivedl některé Židy zpět do Jeruzaléma z babylonského zajetí (Ezdr. 7–10; Neh. 8, 12). V roce 458 př. Kr. získal od Artaxerxa, krále perského, svolení, aby vzal do Jeruzaléma jakékoli židovské vyhnance, kteří mají zájem tam jíti (Ezdr. 7:12–26).
Před Ezdrášovou dobou měli kněží téměř naprostou kontrolu nad čtením sbírky psaných písem, která se nazývala „zákon“. Ezdráš pomáhal učiniti písma dostupná pro všechny Židy. Všeobecné čtení „knihy zákona“ se nakonec stalo středem židovského národního života. Snad největší Ezdrášovo učení vychází z jeho vlastního příkladu toho, jak připravoval své srdce, aby zkoumal Pánův zákon, aby ho poslouchal a aby mu vyučoval druhé (Ezdr. 7:10).
Kniha Ezdrášova
Kapitoly 1–6 popisují události, které se staly šedesát až osmdesát let předtím, než se Ezdráš vrátil do Jeruzaléma – ustanovení Cýrovo v roce 537 př. Kr. a návrat Židů pod vedením Zorobábela. Kapitoly 7–10 ukazují, jak se Ezdráš vrátil do Jeruzaléma. Modlil se a postil se se svou výpravou o ochranu. V Jeruzalémě našli mnoho Židů, kteří pod vedením Zorobábela došli do Jeruzaléma dříve a oženili se s ženami mimo smlouvu a tak se poskvrnili. Ezdráš se za ně modlil a zavázal je smlouvou, že se s těmito manželkami rozvedou. Pozdější dějiny týkající se Ezdráše se nacházejí v knize Nehemiášově.