Nabuchodonozor
Ve Starém zákoně král babylonský (604–561 př. Kr.), jenž si podmanil Judu (2. Král. 24:1–4) a obléhal Jeruzalém (2. Král. 24:10–11). Proroku Lehimu bylo kolem roku 600 př. Kr. přikázáno, aby uprchl z Jeruzaléma, aby nebyl odveden do zajetí do Babylonu (1. Nefi 1:4–13), když Nabuchodonozor odváděl krále Sedechiáše a lid (2. Král. 25:1, 8–16, 20–22). Daniel vyložil Nabuchodonozorovy sny (Dan. 2; 4).