Krádež, krásti Vzíti něco druhému nečestně nebo nezákonně. Pán vždy přikazoval svým dětem, aby nekradly (Ex. 20:15; Mat. 19:18; 2. Nefi 26:32; Mos. 13:22; NaS 59:6). Ukládejte si poklady v nebi, kde se zloději nedobývají ani nekradou, Mat. 6:19–21. Porážky Nefitů přišly pro pýchu, bohatství, plenění, kradení, Hel. 4:12. Ten, kdo krade a nechce činiti pokání, bude vyvržen, NaS 42:20. Ti, kteří kradou, budou vydáni zákonu země, NaS 42:84–85.