Jan, syn Zebedeův
Jeden z dvanácti apoštolů v Novém zákoně, syn Zebedeův a bratr Jakubův. Nejprve byl rybářem (Marek 1:17–20). Pravděpodobně on je tím nejmenovaným učedníkem Jana Křtitele zmíněným v Janovi 1:41. Později obdržel povolání býti učedníkem Ježíše Krista (Mat. 4:21–22; Lukáš 5:1–11). Napsal Evangelium Janovo, tři epištoly a knihu Zjevení. Byl jedním ze tří, kteří byli s Pánem při vzkříšení Jairovy dcery (Marek 5:35–42), na hoře Proměnění (Mat. 17:1–9) a v Getsemanech (Mat. 26:36–46). Ve svých vlastních spisech se zmiňuje o sobě jako o učedníkovi, jehož Ježíš miloval (Jan 13:23; 21:20), a jako o „druhém učedníkovi“ (Jan 20:2–8). Ježíš také nazval jeho a jeho bratra Boanerges, „synové hromovi“ (Marek 3:17). Ve zprávě o ukřižování a vzkříšení jsou o něm časté zmínky (Lukáš 22:8; Jan 18:15; 19:26–27; 20:2–8; 21:1–2). Jan byl později vypovězen na Patmos, kde napsal knihu Zjevení (Zjev. 1:9).
O Janovi se často zmiňují zjevení posledních dnů (1. Nefi 14:18–27; 3. Nefi 28:6; Eter 4:16; NaS 7; 27:12; 61:14; 77; 88:141). Tyto úryvky potvrzují biblický záznam o Janovi a také pomáhají porozuměti jeho velikosti a důležitosti díla, které mu Pán dal vykonati na zemi v novozákonní době a v posledních dnech. Písma posledních dnů objasňují, že Jan nezemřel, ale bylo mu umožněno, aby zůstal až do doby Pánova druhého příchodu na zemi jako služebník (Jan 21:20–23; 3. Nefi 28:6–7; NaS 7).
Epištoly Janovy
I když pisatel těchto tří epištol se nezmiňuje o sobě jménem, jazyk tak silně připomíná jazyk Jana apoštola, že se předpokládá, že napsal všechny tři.
1. Janova 1 napomíná Svaté, aby získali společenství s Bohem. Kapitola 2 zdůrazňuje, že Svatí poznávají Boha skrze poslušnost, a poučuje je, aby nemilovali svět. Kapitola 3 vyzývá všechny, aby se stali dětmi Božími a aby milovali jeden druhého. Kapitola 4 vysvětluje, že Bůh je láska a přebývá v těch, kteří ho milují. Kapitola 5 vysvětluje, že Svatí jsou zrozeni z Boha skrze víru v Krista.
2. Janova je podobná 1. Janově. V ní se Jan raduje pro věrnost dětí „vyvolené paní“.
3. Janova chválí osobu jménem Gáius pro jeho věrnost a pomoc těm, kteří milují pravdu.
Evangelium Janovo
Apoštol Jan v této novozákonní knize svědčí, že 1) Ježíš je Kristus neboli Mesiáš a že 2) Ježíš je Syn Boží (Jan 20:31). Události z Ježíšova života, které popisuje, jsou za tímto účelem pečlivě vybrány a uspořádány. Tato kniha začíná prohlášením o Kristově postavení v předsmrtelné existenci: byl s Bohem, byl Bůh a byl stvořitel všech věcí. Narodil se v těle jako Jednorozený Syn Otcův. Jan sleduje průběh Ježíšovy služby a velmi zdůrazňuje jeho božskost a jeho vzkříšení z mrtvých. Jasně potvrzuje, že Ježíš je Syn Boží, o čemž svědčí zázraky, svědci, proroci a Kristův vlastní hlas. Jan učí skrze kontrasty světla a temnoty, pravdy a omylu, dobra a zla, Boha a ďábla. Snad v žádném záznamu není svatost Ježíšova a bezvěrectví židovských vládců tak jasně ukázáno.
Jan popsal hlavně Kristovu službu v Judeji, zvláště poslední týden jeho služby ve smrtelnosti, kdežto Matouš, Marek a Lukáš psali hlavně o jeho službě v Galileji. Některé úryvky z tohoto evangelia byly objasněny ve zjevení posledních dnů (NaS 7 a NaS 88:138–141).
Pokud jde o obsah kapitol, viz „Evangelia“.