Úcta Viz také Báti se, bázeň, strach; Ctíti Hluboká vážnost vůči posvátným věcem; údiv. Pán přikázal Mojžíšovi, aby se zul, neboť stál na svaté zemi, Ex. 3:4–5. Lidé mají cítiti bázeň před Bohem a úctu vůči němu, Žalmy 89:7. Služte Bohu libě, s úctou a zbožnou bázní, Židům 12:28. Moroni se sklonil k zemi a modlil se vroucně, Alma 46:13. Zástup padl k zemi a uctíval Krista, 3. Nefi 11:12–19. Skloň se přede mnou, NaS 5:24. Vše se sklání v pokorné úctě před trůnem Božím, NaS 76:93. Mysl vaše byla zatemněna, protože jste zacházeli lehkovážně s věcmi, jež jste obdrželi, NaS 84:54–57. Každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná, NaS 88:104. Z ohledu neboli z úcty ke jménu Nejvyšší Bytosti nazvala Církev ono kněžství podle Melchisedecha, NaS 107:4. Požehnání budou vylévána na ty, již uctívají Pána v domě jeho, NaS 109:21.