Dědic Osoba oprávněná zděditi tělesné nebo duchovní dary. V písmech je spravedlivým přislíbeno, že se stanou dědici všeho, co má Bůh. Abraham si přál dědice, Gen. 15:2–5. Abraham se stal dědicem světa skrze spravedlivost víry, Řím. 4:13. My jsme děti Boží, a jestliže děti, potom dědicové, dědicové Boží a spoludědicové s Kristem, Řím. 8:16–17 (NaS 84:38). Ty jsi syn, dědic Boží skrze Krista, Gal. 4:7. Bůh určil Syna svého jako dědice všech věcí, Židům 1:2. Ti, kteří vyhlížejí odpuštění hříchů svých, jsou dědici království Božího, Mos. 15:11. Lidé se stali dětmi Kristovými a dědici království Božího, 4. Nefi 1:17. Ti, kteří zemřeli bez poznání evangelia, se mohou státi dědici celestiálního království, NaS 137:7–8. Mrtví, kteří činí pokání, jsou dědici spasení, NaS 138:59. Abraham se stal oprávněným dědicem skrze svou spravedlivost, Abr. 1:2.