Amen

Znamená „kéž je tomu tak“ nebo „tak tomu jest“. Amen se říká, aby se dalo najevo nadšené nebo vážné přijetí a souhlas (Deut. 27:14–26) nebo pravdivost (1. Král. 1:36). Dnes na konci modliteb, svědectví a proslovů říkají ti, kteří slyšeli modlitbu nebo poselství, slyšitelné amen, aby projevili souhlas a přijetí.

Ve starozákonní době musela osoba říci amen, když činila přísahu (1. Par. 16:7, 35–36; Neh. 5:13; 8:2–6). Kristus je nazýván „Amen, svědek ten věrný a pravý“ (Zjev. 3:14). Amen také sloužilo jako znamení smlouvy ve Škole proroků (NaS 88:133–135).