Usmířiti, tak jak je používáno v písmech, znamená vytrpěti trest za nějaký hříšný čin, což odstraňuje účinky hříchu z kajícího se hříšníka a umožňuje mu to usmířiti se s Bohem. Ježíš Kristus byl jako jediný schopen učiniti dokonalé usmíření pro celé lidstvo. Byl schopen to učiniti díky tomu, že byl vybrán a předustanoven ve Velké radě předtím, nežli byl utvořen svět (Eter 3:14; Mojž. 4:1–2; Abr. 3:27), díky svému božskému Synovství a svému bezhříšnému životu. Jeho usmíření zahrnovalo jeho utrpení za hříchy lidstva v zahradě Getsemany, prolití jeho krve a jeho smrt a následné vzkříšení z hrobu (Iz. 53:3–12; Mos. 3:5–11; Alma 7:10–13). Díky usmíření povstanou všichni lidé z mrtvých s nesmrtelným tělem (1. Kor. 15:22). Usmíření nám také opatřuje cestu k odpuštění hříchů a k tomu, abychom žili na věky s Bohem. Ale osoba, která dosáhla věku zodpovědnosti a obdržela zákon, může obdržeti tato požehnání, pouze když má víru v Ježíše Krista, činí pokání z hříchů, přijme obřady spasení a poslouchá přikázání Boží. Ti, kteří nedosáhli věku zodpovědnosti, a ti bez zákona jsou vykoupeni skrze usmíření (Mos. 15:24–25; Moroni 8:22). Písma jasně učí, že kdyby Kristus neusmířil naše hříchy, žádný zákon, obřad nebo oběť by neuspokojila požadavky spravedlnosti a člověk by nikdy nemohl znovu dosáhnouti Boží přítomnosti (2. Nefi 2; 9).