Žádostiv býti, žádostivost Viz také Smyslnost, smyslný; Záviděti, závist V písmech se spojení býti žádostiv používá ve významu záviděti někomu nebo míti přílišnou a nepřiměřenou touhu po něčem. Nebudeš žádostiv, Ex. 20:17 (Deut. 5:21; Mos. 13:24; NaS 19:25). Nelačni po kráse její v srdci svém, Přísl. 6:25. Ten, kdo nenávidí žádostivost, prodlouží dny své, Přísl. 28:16. Byli žádostivi polí a brali je, Mich. 2:2. Každý, kdo hledí na ženu, aby jí byl žádostiv, zcizoložil, Mat. 5:28 (3. Nefi 12:28). Varujte se žádostivosti, Lukáš 12:15. Muži hořeli v žádosti své jeden k druhému, Řím. 1:27. Zákon řekl: Nebudeš žádostiv, Řím. 7:7. V posledních dnech budou lidé žádostiví, 2. Tim. 3:1–2. Podle svých vlastních žádostí shromažďují sami sobě učitele, 2. Tim. 4:3–4. Laban viděl náš majetek a byl ho žádostiv, 1. Nefi 3:25. Nechoď již za žádostmi očí svých, Alma 39:3–4, 9. Nebudeš žádostiv svého vlastního majetku, NaS 19:26. Ten, kdo hledí na ženu, aby jí byl žádostiv, zapře víru, NaS 42:23. Upusťte od veškerých svých žádostivých přání, NaS 88:121. Ustaňte býti žádostivými, NaS 88:123. Nebuďte žádostivi toho, co je vašeho bratra, NaS 136:20.