Královské
Dvě knihy ve Starém zákoně. Tyto knihy vyprávějí dějiny Izraele od vzpoury Adoniáše, čtvrtého syna krále Davida (asi roku 1015 př. Kr.), do konečného zajetí Judy (asi roku 586 př. Kr.). Zahrnují celé dějiny severního království (deseti kmenů Izraele) od oddělení až do doby, kdy je Assyřané odvedli do severních zemí do zajetí.
První Královská
Kapitola 1 popisuje poslední dny života krále Davida. Kapitoly 2–11 zaznamenávají Šalomounův život. Kapitoly 12–16 mluví o Roboámovi a Jeroboámovi, bezprostředních následnících Šalomouna. Jeroboám způsobil rozdělení království izraelského. Jsou zmíněni i další králové. Kapitoly 17–21 zaznamenávají části služby Eliášovy, když napomínal Achaba, krále izraelského. Kapitola 22 zaznamenává válku proti Sýrii, v níž Achab a Jozafat, král judský, spojují síly. Prorok Micheáš prorokuje proti králům.
Druhá Královská
Kapitoly 1:1–2:11 pokračují v záznamu o Eliášově životě, včetně Eliášova vyzvednutí do nebe v ohnivém voze. Kapitoly 2–9 vyprávějí o Elizeově službě víry a veliké moci. Kapitola 10 mluví o Jéhuovi, králi, a o tom, jak zničil dům Achabův a kněze Bálovy. Kapitoly 11–13 zaznamenávají spravedlivou vládu Joasovu a smrt Elizeovu. Kapitoly 14–17 mluví o různých králích, kteří vládli v Izraeli a Judě, často ve zlovolnosti. Kapitola 15 zaznamenává assyrské zajetí deseti kmenů Izraele. Kapitoly 18–20 zaznamenávají spravedlivý život Ezechiáše, krále judského, a proroka Izaiáše. Kapitoly 21–23 mluví o králích Manassesovi a Joziášovi. Manasses byl podle tradice zodpovědný za mučednickou smrt Izaiášovu. Joziáš byl spravedlivým králem, který mezi Židy opětně zavedl zákon. Kapitoly 24–25 zaznamenávají babylonské zajetí.