Juda

Kmen Judův po usazení v Kanánu převzal vedení. Jeho hlavním soupeřem byl kmen Efraimův. Mojžíš požehnal kmenu Judovu (Deut. 33:7). Po vládě Šalomounově se kmen Judův stal královstvím Judským.

Během vlády Roboámovy se panství Šalomounovo rozdělilo na dvě samostatná království, hlavně kvůli žárlivosti mezi kmenem Efraimovým a Judovým. Jižní království neboli království judské zahrnovalo kmen Judův a větší část kmene Beniaminova. Jeruzalém byl jeho hlavním městem. Vcelku zůstalo věrnějším v uctívání Jehovy než severní království. Juda byl méně vystaven útokům ze severu a z východu a až do babylonského zajetí zůstávala nejvyšší moc v rukách rodiny Davidovy. Království judskému se podařilo existovati ještě 135 let po pádu početnějšího a mocnějšího království izraelského.

To se týká Bible jako záznamu domu Judova (Ezech. 37:15–19). V posledních dnech, kdy jsou shromažďovány různé větve domu Izraele, jejich posvátné záznamy budou shromážděny také. Tyto záznamy písem se vzájemně doplňují a tvoří spojené svědectví, že Ježíš je Kristus, Bůh Izraelský a Bůh celé země (2. Nefi 3; 29; PJS, Gen. 50:24–36).