Kniha Enosova

1 Vizte, stalo se, že já, Enos, věda, že můj otec byl spravedlný muž – neboť mne poučoval ohledně svého jazyka, a také podle výchovy a nabádání Páně – a velebeno za to buď jméno Boha mého –

2 A povím vám o zápase, který jsem měl před Bohem, nežli jsem získal odpuštění svých hříchů.

3 Vizte, šel jsem loviti zvěř do lesů; a slova o věčném životě a o radosti svatých, jež jsem často slýchal svého otce promlouvati, mi pronikla hluboko do srdce.

4 A duše má hladověla; a já jsem poklekl před svým Tvůrcem a volal jsem k němu v mocné modlitbě a v úpěnlivé prosbě za svou vlastní duši; a po celý den jsem k němu volal; ano, a když přišla noc, stále ještě jsem pozvedal svůj hlas vysoko, až dosáhl nebes.

5 A přišel ke mně hlas řka: Enosi, tvoje hříchy jsou ti odpuštěny a ty budeš požehnán.

6 A já, Enos, jsem věděl, že Bůh nemůže lháti; pročež, moje vina byla zahlazena.

7 A já jsem pravil: Pane, jak se to stalo?

8 A on mi pravil: Pro tvou víru v Krista, kterého jsi nikdy předtím neslyšel ani neviděl. A přejde mnoho let, nežli se projeví v těle; pročež hleď, víra tvá tě uzdravila.

9 Nyní, stalo se, že když jsem uslyšel tato slova, počal jsem pociťovati touhu po blahu svých bratří, Nefitů; pročež, vylil jsem za ně celou svou duši Bohu.

10 A zatímco jsem se tak v duchu potýkal, vizte, hlas Páně přišel do mé mysli opět řka: Navštívím bratří tvé podle píle jejich v zachovávání přikázání mých. Dal jsem jim tuto zemi a je to svatá země; a já ji neprokleji, leda pro nepravost; pročež, navštívím bratří tvé, jak jsem pravil; a přestupky jejich přivedu bolestivě na jejich vlastní hlavu.

11 A poté, co jsem já, Enos, uslyšel tato slova, má víra v Pána počala býti neotřesitelná; a modlil jsem se k němu v mnohém dlouhém potýkání za své bratří, Lamanity.

12 A stalo se, že poté, co jsem se modlil a namáhal jsem se s veškerou pílí, Pán mi pravil: Udělím ti podle přání tvých, pro víru tvou.

13 A nyní vizte, toto bylo přání, které jsem si od něho přál – že pokud by se stalo, že by můj lid, Nefité, upadl v přestupek a jakkoli byl zničen a Lamanité by zničeni nebyli, aby Pán Bůh zachoval záznam mého lidu, Nefitů; i kdyby to bylo mocí jeho svatého ramene, aby mohl býti někdy v budoucnu pro Lamanity vynesen, aby snad mohli býti přivedeni ke spasení –

14 Neboť v současné době bylo naše úsilí znovuzříditi je k pravé víře marné. A oni přísahali ve svém hněvu, že bude-li to možné, zničí naše záznamy a nás a také všechny tradice našich otců.

15 Pročež, věda, že Pán Bůh může naše záznamy zachovati, neustále jsem k němu volal, neboť mi pravil: O cokoli požádáte ve víře věříce, že obdržíte ve jménu Kristově, obdržíte to.

16 A já jsem měl víru a volal jsem k Bohu, aby záznamy zachoval; a on se mnou učinil smlouvu, že je vynese Lamanitům ve svém vlastním příhodném čase.

17 A já, Enos, jsem věděl, že se stane podle smlouvy, kterou učinil; pročež duše má se upokojila.

18 A Pán mi pravil: Otcové tvoji ode mne také žádali tyto věci; a stane se jim podle víry jejich; neboť víra jejich byla jako tvá.

19 A nyní, stalo se, že já, Enos, jsem vyšel mezi lid Nefiův a prorokoval jsem to, co přijde, a svědčil jsem o tom, co jsem slyšel a viděl.

20 A vydávám svědectví, že lid Nefiův pilně usiloval o to, aby znovuzřídili Lamanity k pravé víře v Boha. Ale naše námaha byla marná; jejich nenávist byla stálá a oni byli vedeni svou zlou povahou tak, že se stali divokým a krutým a krvelačným lidem, plným modlářství a špinavosti; živili se divou zvěří; dleli ve stanech a potulovali se pustinou v krátkém koženém opásání kolem svých beder a s vyholenými hlavami; a byli obratní v luku a v dýce a v sekyře. A mnozí z nich nejedli nic nežli syrové maso; a neustále se nás snažili zničiti.

21 A stalo se, že lid Nefiův obdělával zemi a pěstoval všeliké zrno a ovoce a choval stáda zvířat a stáda všelikého dobytka všeho druhu a kozy a divoké kozy a také mnoho koní.

22 A bylo mezi námi nesmírně mnoho proroků. A lid byl tvrdošíjným lidem, zatvrzelým chápati.

23 A nebylo ničeho nežli nesmírné přísnosti, kázání a prorokování o válkách a svárech, zničení a neustálého připomínání jim smrti a trvání věčnosti a soudů a moci Boží a všech těchto věcí – neustálého podněcování, co by je udržovalo v bázni Páně. Pravím, že nebylo ničeho nežli těchto věcí a nesmírné jasnosti řeči, co by je zadrželo před rychlou cestou ke zničení. A tímto způsobem o nich píši.

24 A v průběhu svých dnů jsem viděl války mezi Nefity a Lamanity.

25 A stalo se, že jsem zestárl a sto a sedmdesát a devět let uplynulo od doby, kdy náš otec Lehi opustil Jeruzalém.

26 A viděl jsem, že musím brzy sejíti do hrobu, a působila na mne moc Boží tak, že jsem musel kázati a prorokovati tomuto lidu a oznamovati slovo podle pravdy, která je v Kristu. A oznamoval jsem je po všechny své dny a radoval jsem se z něj více nežli z toho, co je ze světa.

27 A brzy půjdu na místo svého odpočinku, které je u mého Vykupitele; neboť vím, že v něm budu odpočívati. A raduji se ze dne, kdy má smrtelnost oděje nesmrtelnost a bude státi před ním; pak s potěšením uvidím jeho tvář a on mi řekne: Pojď ke mně, ty požehnaný, je pro tebe připraveno místo v příbytcích Otce mého. Amen.