1 Můj milovaný synu, opět ti píši, abys mohl zvěděti, že jsem ještě na živu; ale píši poněkud o tom, co je bolestné.

2 Neboť viz, měl jsem těžkou bitvu s Lamanity, ve které jsme nezvítězili; a Archeantus padl mečem, a také Luram a Emron; ano, a ztratili jsme veliký počet svých vynikajících mužů.

3 A nyní viz, synu můj, bojím se, že Lamanité tento lid zničí; neboť oni nečiní pokání a Satan je ustavičně podněcuje k vzájemnému hněvu.

4 Viz, pracuji s nimi neustále; a když promlouvám slovo Boží s ostrostí, třesou se a hněvají se na mne; a když žádné ostrosti neužívám, zatvrzují proti němu srdce své; pročež, bojím se, že se s nimi Duch Páně ustal nesnaditi.

5 Neboť tak nesmírně se hněvají, že se mi zdá, že nemají žádný strach ze smrti; a ztratili svou lásku, jednoho ke druhému; a neustále žízní po krvi a pomstě.

6 A nyní, můj milovaný synu, i přes jejich tvrdost pracujme pilně; neboť jestliže bychom ustali pracovati, přivodili bychom na sebe odsouzení; neboť máme, zatímco jsme v tomto stánku z hlíny, vykonati práci, abychom mohli poraziti nepřítele vší spravedlivosti a nechati duši svou spočinouti v království Božím.

7 A nyní, píši poněkud o utrpení tohoto lidu. Neboť podle znalosti, kterou jsem obdržel od Amorona, viz, Lamanité mají mnoho zajatců, které přivedli od věže Šeriza; a byli tam muži, ženy a děti.

8 A manžele a otce oněch žen a dětí zabili; a živí ženy masem jejich manželů a děti masem jejich otců; a vodu jim nedávají žádnou, jen trochu.

9 A přestože je ohavnost Lamanitů tak veliká, nepřesahuje ohavnost našeho lidu v Moriantumu. Neboť viz, mnohé z dcer Lamanitů zajali; a poté, co je připravili o to, co je nade vše drahé a cenné, což je cudnost a ctnost –

10 A poté, co tuto věc učinili, zavraždili je tím nejkrutějším způsobem, mučíce jejich těla až k smrti; a poté, co to učinili, požírají jejich maso jako divá zvěř, pro tvrdost srdce svého; a činí to na znamení statečnosti.

11 Ó můj milovaný synu, jak může lid podobný tomuto, který je bez mravnosti –

12 (A jen málo let uplynulo, a byli mravným a příjemným lidem)

13 Ale ó synu můj, jak může lid podobný tomuto, jehož potěšení je v tak mnohé ohavnosti –

14 Jak můžeme čekati, že Bůh zadrží ruku svou v soudu proti nám?

15 Viz, mé srdce volá: Běda tomuto lidu. Přijď v soudu, ó Bože, a skryj jejich hříchy a zlovolnost a ohavnosti před tváří svou!

16 A opět, synu můj, je mnoho vdov a jejich dcer, jež zůstaly v Šerize; a tu část zásob, kterou neodnesli Lamanité, viz, odneslo vojsko Zenefiovo a nechali je potulovati se, kamkoli mohou, za potravou; a mnoho starých žen cestou umdlévá a umírá.

17 A vojsko, které je se mnou, je slabé; a vojska Lamanitů jsou mezi Šerizou a mnou; a všichni, kteří uprchli k vojsku Aronovu, padli za oběť jejich strašlivému zvěrstvu.

18 Ó, jaká zkaženost lidu mého! Je bez řádu a bez milosrdenství. Viz, já jsem jen člověk a mám jen sílu člověka a nemohu již déle prosazovati své příkazy.

19 A oni jsou silní ve své zvrácenosti; a jsou stejně zvěrští, nešetříce nikoho, ani starých, ani mladých; a těší se ze všeho kromě toho, co je dobré; a utrpení našich žen a našich dětí na celé tváři této země přesahuje vše; ano, jazyk to nemůže vypověděti, ani to nemůže býti zapsáno.

20 A nyní, synu můj, nebudu již setrvávati u tohoto strašlivého výjevu. Viz, ty znáš zlovolnost tohoto lidu; víš, že je bez zásad a nemá citu; a jeho zlovolnost přesahuje zlovolnost Lamanitů.

21 Viz, synu můj, nemohu je Bohu doporučiti, aniž by mne udeřil.

22 Ale viz, synu můj, doporučuji Bohu tebe a mám důvěru v Kristu, že budeš spasen; a modlím se k Bohu, aby ušetřil tvůj život, abys svědčil o návratu tohoto lidu k němu, anebo o jeho naprostém zničení; neboť vím, že musejí zahynouti, pokud nebudou činiti pokání a nenavrátí se k němu.

23 A zahynou-li, bude to jako u Jareditů, pro svéhlavost jejich srdce vyhledávajícího krev a pomstu.

24 A pakliže zahynou, víme, že mnozí z našich bratří přešli k Lamanitům, a mnohem více jich k nim ještě přejde; pročež, napiš ještě něco, jestliže budeš ušetřen a já zahynu a neuvidím tě; ale mám důvěru, že tě brzy uvidím; neboť mám posvátné záznamy, které ti chci předati.

25 Synu můj, buď věrný v Kristu; a kéž tě věci, jež jsem napsal, nezarmucují a netíží až k smrti; ale kéž tě Kristus pozvedne a kéž jeho utrpení a smrt a zjevení jeho těla našim otcům a jeho milosrdenství a shovívavost a naděje na jeho slávu a věčný život spočívá v tvé mysli na věky.

26 A kéž milost Boha Otce, jehož trůn je vysoko v nebesích, a Pána našeho Ježíše Krista, který sedí na pravici moci jeho, nežli se mu všechny věci stanou poddanými, je a na věky s tebou zůstává. Amen.