1 Říká blázen v srdci svém: Není žádného člověka, který viděl Boha. Protože se nám neukazuje, tudíž není žádného Boha. Vizte, oni jsou zkažení; konají ohavná díla a nikdo z nich nečiní dobro.

2 Neboť Pán shlédl s nebe na děti lidské a hlasem svým řekl služebníkovi svému: Hledej mezi dětmi lidskými, aby se vidělo, jsou-li nějaké, jež chápají Boha. A on otevřel ústa svá k Pánovi a řekl: Viz všechny tyto, které říkají, že jsou tvými.

3 Pán odpověděl a řekl: Oni všichni se odvrátili, společně se stali špinavými, nemůžeš spatřiti nikoho z nich, jenž činí dobro, ne, ani jednoho.

4 Všichni, které mají za učitele své, jsou činitelé nepravosti a není v nich žádného poznání. Jsou těmi, již vyjídají lid můj. Jedí chléb a nevzývají Pána.

5 Jsou ve strachu velikém, neboť Bůh přebývá v pokolení spravedlivých. Je radou chudých, protože oni jsou zahanbováni zlovolnými a prchají k Pánu pro útočiště své.

6 Jsou zahanbováni radou chudého, protože Pán je útočištěm jeho.

7 Ó, kéž by byl z nebe zřízen Sion, spasení Izraele. Ó Pane, kdy chceš zříditi Sion? Až Pán přivede zpět zajetí lidu svého, radovati se bude Jákob, veseliti se bude Izrael.