První krok na cestě k pokání
Autor žije v Ouestu na Haiti.
Měl jsem pocit, že můj život zahaluje temnota. A pak jsem si uvědomil, že si potřebuji promluvit s biskupem.
Ilustrace Joshua Dennis
Vzpomínám si, jak jsem s misionáři stanovoval datum svého křtu. Zeptali se mě, zda jsem připraven s Nebeským Otcem tuto smlouvu uzavřít. Aniž bych o tom vůbec přemýšlel, se srdcem naplněným radostí jsem zvolal: „Ano!“ Přál jsem si přijmout tento výjimečný dar, který mi můj milující Otec dává, a věděl jsem, že bez Spasitele nebudu v životě nikdy tak šťastný. Netušil jsem však, co mě čeká v budoucnu.
Nakonec ten velký den přišel. Byl nezapomenutelný a já jsem byl nesmírně šťastný.
Temné dny
Po křtu a konfirmaci mi najednou život začal připadat ponurý. Řešil jsem rodinné problémy a nedařilo se mi dodržovat všechny Boží zákony. Nevěděl jsem, co mám dělat, a chtěl jsem všechno vzdát. Připadalo mi, že mně nikdo nerozumí.
Vždy jsem moc rád četl Knihu Mormonovu, ale během oné doby jsem ji odložil. Když jsem byl jednou sám doma, pocítil jsem jemné nabádání Ducha, abych si něco přečetl v Knize Mormonově. Předtím jsem se pomodlil, protože jsem si přál najít odpověď, která by pomohla ulevit mému trápení. Otevřel jsem knihu přímo na 5. kapitole Almy. Ve verši 27 se píše: „Kráčeli jste, uchovávajíce se bez úhony před Bohem? Mohli byste sami sobě říci, kdybyste v tuto dobu byli povoláni k smrti, že jste byli dostatečně pokorní? Že šat váš byl očištěn a vybělen krví Krista, který přijde, aby vykoupil lid svůj z hříchů jeho?“
Konečně na mě tato slova zapůsobila. Věděl jsem, že potřebuji činit pokání, a tak jsem si domluvil schůzku s biskupem. Měl jsem rozhodně strach, ale přinutil jsem se za ním zajít.
Porozumění Božímu zaslíbení
Když jsem přišel k biskupově kanceláři, cítil jsem se tak provinile, že jsem se chtěl hned otočit a odejít. Ale pomodlil jsem se, abych měl odvahu říci vše, co jsem říci měl. Biskup mě pozval dovnitř a poté se pomodlil o to, aby obdržel Boží pomoc. Mluvil se mnou, jako kdybych byl jeho syn, a svými slovy mi dával najevo, jakou lásku ke mně chová. Poradil mi a požádal mě, abych udělal určité věci, a mohl tak obdržet Boží odpuštění, a poté abych se s ním znovu sešel.
Byl jsem rád, že jsem této možnosti využil. Řídil jsem se jeho radami a nakonec jsem dospěl k pochopení zaslíbení odpuštění, které dal Bůh Almovi: „Vyzná-li hříchy své před tebou a přede mnou a bude-li činiti pokání v upřímnosti srdce svého, odpustíš mu a já mu odpustím také.“ (Mosiáš 26:29.) Poté, co jsem učinil upřímné pokání, jsem poznal, že mi Bůh odpustil. Konečně jsem byl schopen pociťovat v srdci lásku Nebeského Otce a temnota se vytratila. Cítil jsem se šťastně a byl jsem na sebe hrdý.
Biskup je zde proto, aby vám pomáhal
Biskup je Pánovým zástupcem pro daný sbor. Vězte, že je zde proto, aby vám pomohl najít opravdové štěstí, které má pro vás Bůh připravené. Důvěřujte mu. Máte-li nějaké problémy nebo potřebujete-li činit pokání, zajděte za ním. Pomůže vám.
Vím, že někdy není snadné za ním zajít. Ale president Lorenzo Snow (1814–1901) řekl o věčném plánu Nebeského Otce toto: „Troufám si říci, že když jsme v [předsmrtelném] duchovním světě dostali nabídku … projít zkušenostmi, které nyní získáváme, nebylo to vesměs příjemné ani milé. … Přesto jsme bezpochyby jasně viděli a chápali, že máme-li dosáhnout svého oslavení a slávy, jsou tyto zkušenosti nutné.“ A dodal: „Byli jsme ochotni podřídit se vůli Boží, a díky tomu jsme zde.“ (Učení presidentů Církve: Lorenzo Snow [2012], 108.)
Pokání je součástí snahy podřídit se vůli Boží. Místo abyste se biskupa báli, považujte ho za svého přítele. Byl vybrán Bohem a může vám pomoci učinit pokání a uzdravit vaši duši tím, že přijdete k Ježíši Kristu. Pán si přeje nám pomáhat, ale je potřeba, abychom onen první krok na cestě k pokání udělali my. Díky tomu pak zažijeme naplnění zaslíbení uvedeného v Izaiášovi 1:18: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“ A s tím, aby se toto splnilo, vám biskup pomůže.
Svědčím o tom, že Bůh žije a že Ježíš Kristus je náš Spasitel. Oba nás nesmírně milují!