Manželství, peníze a víra
Autor žije v oblasti Ashanti v Ghaně.
Se snoubenkou jsme před svatbou měli málo času a ještě méně peněz, ale měli jsme něco mnohem důležitějšího: víru.
Zúčastnil jsem se konference mladých svobodných dospělých v Kumasi v Ghaně – nikoli proto, že jsem hledal přítelkyni (byl jsem již zasnoubený), ale proto, že jsem měl pocit, že potřebuji více motivace a že konference bude to správné místo, kde ji najdu. A skutečně zde byly mé modlitby zodpovězeny poté, co sestra Call, misionářka-seniorka, která měla na starosti mladé svobodné dospělé, hovořila o důležitosti chrámového sňatku.
Ke konci diskuse se výraz její tváře najednou změnil a ona řekla: „Abyste mohli uzavřít sňatek, nepotřebujete peníze – to jediné, co potřebujete, je víra.“ Měl jsem pocit, jako by mluvila přímo ke mně, ale nemyslel jsem si, že se mě to opravdu týká, protože my jsme v rámci přípravy na svatbu museli nakoupit ještě několik věcí. Řekl jsem si: „Jak to, že nepotřebuji peníze, ale jenom víru?“
V průběhu týdne jsem o tom stále přemýšlel. Přitom jsem se ptal sám sebe: „Je Bůh omezen v tom, co může dělat?“ Zprvu jsem si myslel, že nikoli, ale když jsem o tom dále přemýšlel, má odpověď byla ano. Pak však přišla následná otázka: „Jak může být omezen, když je všemocný?“ Odpověď mi sdělil Duch: Boží požehnání závisí na naší poslušnosti Boha. Není omezen ve své schopnosti nám požehnat, ale my musíme tato požehnání přivolat tím, že svou víru použijeme k tomu, bychom dělali to, co by si On přál.
Později jsem zavolal své snoubence Priscille, abychom prodiskutovali naše svatební plány. I přes nedostatek peněz jsme se rozhodli vybrat datum svatby, ale nemohli jsme se dohodnout na nějakém konkrétním datu. Shodli jsme se, že se Priscilla zeptá biskupa, které dny v kalendáři kůlu a sboru jsou k dispozici. Ze dvou dat, která nabídl, jsme vybrali 27. září 2014, což znamenalo, že do svatebního dne nám zbývalo sotva sedm týdnů!
Priscilla se zeptala: „Obim [což v jazyce Igbo znamená „srdce moje“], máš nějaké peníze? Nemáme moc času.“
Odpověděl jsem: „Peníze nemám, ale mám víru.“
Zasmála se a řekla: „Tak dobře. Budeme se postit a modlit.“ Pak parafrázovala 1. Nefiho 3:7: „Pán nám připraví cestu, protože nám přikazuje, abychom vstupovali do manželství.“
Během onoho týdne jsem dostal zaplaceno za práci, kterou jsem dokončil před několika měsíci. Pak mi Priscilla řekla, že chce začít podnikat, aby získala více finančních prostředků. Za peníze, které jsem vydělal, nakoupila použité dámské kabelky a poté je prodala. Poté, co koupila některé položky ze seznamu potřebných věcí, měla stále více než dvojnásobnou částku peněz, které jsem jí dal.
Během této doby jsem nenarazil na žádnou práci. Každá slibná pracovní příležitost se nakonec neuskutečnila. Zbývaly už jen dva týdny a na našem seznamu byly stále položky, které bylo třeba koupit. Snoubenka navrhla, abychom datum posunuli. Řekl jsem jen: „Zázrak už je na cestě.“
Pouhé dva dny před naším svatebním dnem se tento zázrak stal – dostal jsem zaplaceno za práci, kterou jsem dělal před více než dvěma týdny. Poznal jsem také, že pokud máme víru a pilně pracujeme, Pán nám požehná, abychom mohli dosáhnout spravedlivých cílů.
V prudkém dešti, který jsme vnímali jako nebeské uznání našeho skutku víry, jsme šli do banky vyinkasovat šek a odtud rovnou do obchodu koupit zbytek toho, co jsme potřebovali.
Za necelých 24 hodin jsme byli oddáni. Když jsme byli požádáni, abychom si dali vzájemné sliby, byl to pocit, který jsem nikdy předtím nezažil. Cítil jsem se tak naplněn, že jsem věřil, že od té chvíle mohu vírou činit cokoli. Později jsme byli zpečetěni v chrámu Akkra v Ghaně.
Ačkoli možná budete potřebovat nějaké peníze, abyste se připravili na sňatek, to nejdůležitější, co potřebujete, je víra.