Nezdary jsou součástí plánu
Čtyři ponaučení, která můžeme získat z příkladů známých „nezdarů“ v písmech.
Zdá se, že značná část internetu se věnuje oslavování „grandiózních nezdarů“ – od neúspěchů zaznamenaných na Pinterestu až po videa zachycující nepovedená salta. Možná, že pouze dychtíme vědět, že nejsme jediní, u koho ani nejlepší snaha nemusí stačit k dobrému výsledku. Existuje však i jiný způsob, jak to poznat.
Pokud máte pocit, že vaše dny jsou plné nezdarů, načerpejte povzbuzení z písem. Písma jsou plná příkladů nedokonalého snažení zcela úžasných lidí. Níže je několik ponaučení z jejich zkušeností, jež vám pomohou uvědomit si, že si pravděpodobně počínáte lépe, než si myslíte.
1. Víra nezabrání nezdaru; učiní ho smysluplným.
Když se Nefi se svými bratry vracel pro mosazné desky, byl naplněn vírou – to je však neuchránilo před dvěma velmi neúspěšnými pokusy. (Viz 1. Nefi 3.) Avšak když se ocitl tváří v tvář nezdaru, jeho víra mu pomohla proměnit tento nezdar v přípravu na úspěch. Pomohla Nefimu předchozí neúspěšná setkání s Labanem připravit se na to, aby ho rozpoznal, vydával se za něj, našel jeho dům a získal posvátné záznamy? To nevíme jistě. Ale víme, že naše budoucí úspěchy jsou často postaveny na našich minulých nezdarech.
2. Bůh počítal s našimi nezdary a plánoval dopředu.
Joseph Smith poté, co zjistil, že se ztratilo 116 stránek rukopisu Knihy Mormonovy, zvolal: „Vše je ztraceno!“1 Věděl, že selhal. Věděl, že bude pokárán, a možná dokonce zavržen. Ale vše ztraceno nebylo. Bůh s Josephovým nezdarem počítal již téměř o 2 000 let dříve a byl na něj připraven.
Stejně tak Bůh počítal i s našimi nezdary dlouho před tím, než byl stvořen svět.2 Dokáže proměnit i naše chyby v požehnání. (Viz Římanům 8:28.) A poskytl Spasitele, abychom mohli činit pokání, je-li součástí našich nezdarů i hřích, a umožňuje nám poučit se ze své zkušenosti, aniž bychom byli kvůli ní odsouzeni.3
3. Nevzdávejte to; ne vždy svůj úspěch vidíme.
Abinadi byl povolán, aby kázal lidu pokání. Kdyby Abinadi měřil svůj úspěch podle počtu lidí, kteří činili pokání, možná by zemřel v přesvědčení, že naprosto selhal. Když poprvé varoval lid krále Noéma, aby činil pokání, byl odmítnut a sotva vyvázl životem. (Viz Mosiáš 11:20–29.) Místo toho, aby to vzdal, se snažil znovu, přestože věděl, že může být zabit – což se také stalo.
Protože to však nevzdal, lid nakonec pokání činil. (Viz Mosiáš 21:33.) A co víc, Alma se obrátil, učil a pokřtil mnohé a zorganizoval mezi Nefity Církev. Almovi potomci vedli Církev, a někdy i celý národ, až do příchodu Ježíše Krista; díky nim se obrátily tisíce lidí včetně většiny Lamanitů. (Viz Helaman 5:50.) Jeden člověk, který se nevzdává tváří v tvář nezdaru, může mnohé změnit.
4. Někdy je vyřešení problému méně důležité než to, čemu se přitom naučíme.
Oliver Granger byl zvyklý opírat se o autoritu svého úřadu, když chtěl lidi přimět, aby dělali, co potřeboval. Než ve 30. letech 19. století vstoupil do Církve, byl šerifem kraje, plukovníkem milice a pověřeným kazatelem ve své církvi. Po vstupu do Církve sloužil na dvou misiích a byl členem vysoké rady v Kirtlandu. Ale poté dal Joseph Smith Oliverovi téměř nesplnitelný úkol urovnat obchodní záležitosti vedoucích Církve, kteří byli vyhnáni z Kirtlandu.4
Oliver přišel za Josephem s pocitem nezdaru a slyšel Pána, jak říká: „Pamatuji na služebníka svého Olivera Grangera, … a když padne, opět povstane, neboť oběť jeho bude pro mne posvátnější než vzestup jeho.“ (NaS 117:12–13.) Z Oliverova příkladu se dozvídáme, že Bůh po nás nechce, abychom pokaždé přišli se správným řešením našich těžkostí, ale abychom rostli tím, že jim čelíme.
Pokrok může být chaotický
Jsme zde, abychom se učili a rostli, ale k růstu nedochází bez protivenství. Všichni děláme chyby, jak řekl president Dieter F. Uchtdorf, druhý rádce v Prvním předsednictvu, ale „náš osud není určován tím, kolikrát klopýtneme, ale tím, kolikrát znovu vstaneme, oprášíme se a vykročíme vpřed“.5