Vedení na naší cestě
Večer s generální autoritou
Středa 5. února 2020
Jsme moc vděční za to, že dnes můžeme být s vámi. Spolu s Jill jsme čtyři roky sloužili úžasným lidem v Evropě a velmi nás překvapilo a potěšilo, když nás president Nelson požádal, abychom se vrátili k CVS. Být opět v kontaktu s vámi, kteří věnujete své úsilí a zanícení tomu, abyste pomáhali mladým lidem učit se evangeliu Ježíše Krista a žít podle něj, je jako návrat domů.
Když pomýšlím na zvraty a obraty na naší cestě životem i na cestě druhých, přemýšlím o cestě vedoucí k věčnému životu, po které jdeme. Život těch z nás, kteří přijímají Ježíše Krista a Jeho Usmíření, se jeden druhému podobá. Uplatňujeme víru ve Spasitele a následujeme Ho navzdory těžkostem. Činíme pokání z hříchů, přijímáme nezbytné obřady a vytrváváme do konce. Avšak život každého z nás se v detailech velmi liší; a i těžkosti, kterým čelíme, jsou pro každého odlišné.
Zamyslete se nad cestou Lehiovy rodiny do zaslíbené země. Z jejich jedinečné cesty můžeme získat několik postřehů pro svou vlastní cestu. Věděli, že míří do zaslíbené země, avšak o cíli své cesty nevěděli vše a neznali ani přesnou trasu cesty, která je k němu dovede. Cestou čelili vážným těžkostem. Dokonce i Nefi, který nereptal, podotkl, že „vytrpěli mnohé strasti a mnohé obtíže, ano, dokonce tak mnohé, že je [nemohou] všechny vypsati“.1
Po cestě byli vedeni. Lehimu bylo dokonce řečeno, „aby se nazítří vydal na cestu do pustiny“.2 Druhý den ráno našel před vchodem do stanu Liahonu, která jim na jejich cestě poskytovala božské vedení. Avšak to, že měli Liahonu, nijak neproměnilo území, které se rozkládalo mezi nimi a zaslíbenou zemí. Nevedlo to ke zmenšení Arabského poloostrova ani moří, která museli přeplout. Museli postupovat vpřed navzdory těžkostem úzce spjatým s jejich úžasnou cestou. Liahona je však skutečně zavedla „do úrodnějších částí pustiny“,3 a když nebyli nedbalí, pomáhala jim putovat přímým směrem.4
Laman a Lemuel reptali kvůli obtížím, kterým po cestě čelili. Některé z těchto těžkostí si způsobili sami. Avšak i když se řídili vedením a putovali tak, jak měli, nadále čelili pokrmům ze syrového masa a dnům stráveným na spalujícím pouštním slunci. Podobně jako Laman a Lemuel si i lidé dnes někdy myslí, že nebudou čelit těžkostem, že pokud budou dělat to, co je správné, bude všechno snadné. Tak tomu však není. Můžeme být posilováni a vedeni, ale neznamená to, že nebudeme čelit těžkostem.
Přestože putovali ve skupině, každý z nich zároveň putoval po své osobní cestě. Navzdory tomu, že je tato cesta zavedla na totéž fyzické místo, osobní věčné dráhy každého z nich se velmi lišily a určovaly je osobní rozhodnutí a skutky, které na cestě učinili.
Každý z nás v životě kráčí po osobní a individualizované cestě, ale některé části této cesty sdílíme s druhými. Společně putujeme například v našem úsilí v rámci Seminářů a institutů náboženství a církevního vzdělávání. Máme konkrétní cíl; obecně víme, kam míříme, ale neznáme všechny překážky ani každý detail cesty, po které se tam dostaneme.
Každý z nás se rozhoduje, jak bude se svou skupinou cestovat. Můžeme reptat. Můžeme se radovat. I uprostřed těžkostí můžeme být vděční. Pro někoho mohou být obtížné změny církevních pravidel nebo postupů. Velmi mě těší, jak Semináře a instituty zareagovaly na inspirované změny kladoucí důraz na v domově soustředěné a Církví podporované studium evangelia.
Těžkostem zkrátka čelíme a čelit jim budeme. Když se budeme řídit Pánovým vedením, budeme moci tyto těžkosti překonávat a učit se z nich. Prorok Joseph Smith řekl: „Je zcela zřejmé, že Pán nám dal moc v poměru k dílu, které má být vykonáno, a sílu podle běhu života, který je nám stanoven, a milost a pomoc podle toho, co jsme potřebovali.“5
Získáváme vedení, které nám pomáhá jít tím nejpřímějším směrem a putovat spíše těmi úrodnějšími částmi pustiny své cesty. Máme rady od proroků. Vím, že nás vedou proroci, vidoucí a zjevovatelé. To je veliké požehnání! Naši práci řídí Církevní komise pro vzdělávání; a máme také bratra Webba, jeho tým a další inspirované vedoucí. Každý z nás je navíc oprávněn přijímat osobní vedení, když ve svých pověřeních čelíme konkrétním problémům.
Církevní komise pro vzdělávání i výkonný výbor této komise se setkávají každý měsíc. Na těchto setkáních získáváme pokyny a rady. Každoročně se také těšíme z požehnání, kterým je „Večer s generální autoritou“, a v průběhu let jsme již obdrželi velmi nápomocné a cílené vedení, které nám na naší cestě pomáhá – jako organizaci i jako jednotlivcům.
Modlím se o to, abychom vůči radám a pokynům od Pána byli otevření. Vím, že On žije a že nám bude pomáhat a povede nás.
Ve jménu Ježíše Krista, amen.