Jak mládež a mladé dospělé vyučovat náboženství – panelová diskuse
Diskuse – 2. část – president Oaks, Chad Webb, Adam Smith
President Dallin H. Oaks: Bratře Webbe, rád vás vidím. I vás, bratře Smithe. Pojďme na to.
Bratr Chad Webb: Děkujeme. Jsme moc rádi, že tady jste. A děkujeme za to úžasné poselství. Naslouchání vašim slovům vyvolalo řadu otázek, o kterých bychom rádi mluvili. A začneme touto, protože jste mluvil o lásce k našim studentům, a součástí toho je i to, že je učíme evangeliu a pomáháme jim pochopit to, co má největší hodnotu. Jak můžeme zajistit, abychom mezi vším tím, čemu je můžeme učit, upřednostňovali to, co pro ně bude mít největší hodnotu?
President Oaks: To, co činí náš Církevní vzdělávací systém jedinečný, je naše zodpovědnost daná v písmech, abychom usilovali o vědomosti nejen studiem, ale také vírou.
Bratr Adam Smith: Když myslím na to, co bychom mohli učit studenty, co by mělo největší hodnotu, myslím na slova presidenta Eyringa, která bych chtěl zmínit. President Eyring řekl: „Které ze všech pravd, které bych mohl zdůraznit v tomto bloku písma, pomohou mým studentům více přilnout k Nebeskému Otci a Spasiteli a povedou je ke spasení?“ A poté řekl: „Při přípravě lekce se zaměřujte na zásady vedoucí k obrácení. … Zásada vedoucí k obrácení je zásada, která vede k poslušnosti vůle Boží.“1 Z těchto úžasných slov presidenta Eyringa pro mě vyplývá, že to, co má pro naše studenty největší hodnotu, je osobním a důkladným způsobem propojí s Nebeským Otcem a Ježíšem Kristem. Musíme učit tomu, co jim pomůže vnímat a chápat pravdy evangelia, a zvláště pravdy týkající se toho, že Ježíš Kristus žije a že Jeho Usmíření a Vzkříšení je skutečné – a pomoci jim v praktických ohledech chápat, že Ježíš Kristus má moc je uzdravovat, pomáhat jim, utěšovat je a očišťovat. To je to nejdůležitější, na co se můžeme zaměřit.
President Oaks: Mocná a pravdivá slova.
Bratr Webb: Děkuji. To nás dobře propojuje s tím, že máme zajistit, aby se učili vírou – aby jednali s vírou a pak získali od Ducha Svatého potvrzení, že to, co studují a podle čeho žijí, pochází od našeho Otce v nebi. Takže děkuji. Bratře presidente, zmínil jste také roli Ducha Svatého při naší výuce. Jaké další pravdy týkající se Ducha Svatého a Jeho vlivu a role v našich třídách byste chtěl zmínit?
President Oaks: Myslím, že klíčem k získávání nabádání od Ducha Svatého je přijímání svátosti. Protože ve smlouvách, které při přijímání svátosti uzavíráme, je zaslíbení, že budeme „vždy míti jeho Ducha, aby byl s [námi]“. To je základ.
Bratr Webb: Jsem rád, že to říkáte. Připomíná mi to, jak jsem jako mladý učitel studoval několik měsíců zásady týkající se toho, jak přizvat Ducha Svatého. To je pro nás dobrá příležitost, abychom to dál studovali. Ale to úplně nejdůležitější je podle mě to, co jste právě řekl: že v modlitbách svátosti se říká, že pokud na Něj budeme vždy pamatovat, budeme mít Jeho Ducha. A to nejen během svátosti nebo v neděli, ale vždy – i ve své třídě. Budeme-li se zaměřovat na Spasitele – když na Něj budeme pamatovat jako na příklad toho, jak žít podle evangelia, a čerpat z Jeho moci a učení – přizveme tím Ducha Svatého do studijního procesu. Hlavní zodpovědností či rolí Ducha Svatého je svědčit o milujícím Nebeském Otci a Ježíši Kristu jakožto ústřední postavě v plánu Nebeského Otce. Chceme-li přizvat Ducha Svatého do naší třídy, zaměřujeme se na to, o čem by On sám vydal svědectví. To se mi moc líbí. Děkuji.
President Oaks: A president Nelson potvrdil, jak důležité to v současnosti je, těmito slovy. Řekl: „V nadcházejících dnech nebude možné duchovně přežít bez stálého vlivu Ducha Svatého, který nás bude vést, řídit a utěšovat.“2
Bratr Webb: Děkuji. Jsem rád za to, co bylo řečeno, a to mě vede k této otázce – mluvili jsme trochu o tom, co z toho, co učitelé upřednostňují, přizve Ducha Svatého. Jak studentům pomoci upřednostňovat v životě to, na čem záleží nejvíce?
President Oaks: Když na to myslím v této době, kde nás i studenty obklopuje tolik světských vlivů, je myslím potřeba pamatovat na to, že světské věci – to, čeho si cení svět, ať je to cokoli – mají jen dočasnou hodnotu. Časem jsou méně důležité než zásady nutné k tomu, abychom poznali účel tohoto života a naše určení ve věčnosti. Chtěl byste k tomu něco dodat, bratře Smithe?
Bratr Smith: Když jste o tom mluvil, presidente Oaksi, napadl mě verš z písem, kde Spasitel, než vstoupil do Getseman, pronesl onu posvátnou modlitbu a řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“3 Pomozme studentům porozumět tomu, že si musí stanovit, zda to, čemu budou věnovat svůj čas a pozornost, jim pomůže poznat a milovat Nebeského Otce a Ježíše Krista. A další myšlenka s tím spojená se týká toho, čemu jste nás, presidente Oaksi, učil na nedávné generální konferenci, totiž otázky: „K čemu to povede?“ Mám na mysli tuto otázku v tomto kontextu: „Vede mě to k tomu, abych byl blíže k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu? Vede mě to k tomu, abych naplňoval svou božskou podstatu či účel?“ To pro každého z nás představuje účinný filtr. A my můžeme studentům pomoci porozumět tomu, jak důležitý tento filtr je, když se rozhodují, jak budou trávit čas a co budou sledovat či poslouchat nebo na co se budou dívat. Musí se rozhodnout sami. Ale můžeme jim pomoci ptát se: „K čemu to povede? Povede mě to blíže k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu?“
President Oaks: To je velmi důležité a mělo by velký význam, kdyby této zásadě všichni naši studenti rozuměli.
Bratr Webb: Je důležité, aby toto učitelé zdůrazňovali a svědčili o tom, aby tím přizvali Ducha Svatého, který tuto důležitost potvrdí – nejen pravdivost těchto zásad, ale i jejich důležitost pro jejich život. Rád bych také zmínil myšlenku relevantnosti. Myslím, že vše, co můžeme udělat, je pomoci vyzvat studenty, aby zjistili, jak se tyto zásady vztahují na jejich život. Někdy o tom mluvíme v tom smyslu, jakoby to soupeřilo o jejich čas nebo pozornost. A někdy musíme upřednostnit to, co je nejhodnotnější. Ale také jim můžeme pomoci pochopit, jak se evangelium týká jejich všedního života. Jako student jsem například poznal, že když jsem světil den sabatu a když jsem před studiem nejprve studoval písma, byl jsem lepším studentem, než kdybych se to snažil oddělovat a říkat: „Teď věnuji čas tomu duchovnímu a teď tomu světskému.“ Když ale do všech stránek svého života zahrnu Nebeského Otce a přizvu Jeho Ducha, aby mi pomáhal, pak i v tom, co se studentům může ve své podstatě zdát dočasné, mohou vidět, jak se evangelium týká toho, oč v životě usilují. Než aby to soupeřilo o jejich čas, tak se to spojí.
President Oaks: A pamatujme na to, že Pán nás učil, že nikdy nedal žádná časná přikázání. Všechna jeho přikázání a pokyny jsou duchovní.
Bratr Smith: Napadlo mě ještě něco, když jste to zmínil – přinejmenším pro naše studenty semináře je tu církevní program Děti a mládež. To je účinný způsob, jak evangelium zapojit do života a dávat si praktické cíle, jak ho uplatňovat, aby nám ve všech ohledech pomohlo stát se více takovými, jako je Spasitel.
President Oaks: Rozhodně. Rád bych se teď zeptal dvou mužů, kteří jsou svou profesí učiteli náboženství: Co jste vy, bratří, a vaši spolupracovníci zjistili ohledně výuky evangelia Ježíše Krista během této pandemie, kterou všichni zažíváme?
Bratr Smith: Řekl bych, že především jsme zjistili – že jsme si to připomněli a bylo nám to zdůrazněno – jak úžasné učitele máme, že opravdu milují Boha a studenty a že jsou ochotni vynaložit mimořádné úsilí, a my jsme jim hluboce vděčni. Také myslím, že pandemie zdůraznila onen pastýřský prvek, který je ve výuce evangelia obsažen. Lepšíme se ve schopnosti naslouchat studentům, poznávat jejich potřeby a schopnosti a naplňovat je, mít je rádi takové, jací jsou, a nacházet kreativní způsoby, jak jim pomoci přicházet blíže k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu. Myslím také, že v době pandemie, kdy existují mnohé obtíže, vidíme, že učitel, který se opravdu snaží milovat Boha a své studenty a dělat to nejlepší, získává božskou pomoc.
Bratr Webb: Velmi dobře řečeno. Rád bych také připojil své poděkování. Máme učitele, kteří se snaží učit tváří v tvář a také se učí učit on-line. Musí nosit roušky, které jsou někdy nepohodlné. Občas podstupují určité riziko a dělají to s tak velkou láskou ke studentům a k Nebeskému Otci, s tak velkou oddaností. Děkuji vám za všechny vaše oběti a úsilí toto zvládat během velmi obtížného období.
President Oaks: Připojuji se jménem Prvního předsednictva k díkům, které jste právě vyjádřili. Máme vás rádi, bratři a sestry, vás, kteří učíte v seminářích a institutech a ve třídách náboženství na univerzitách a vysokých školách.
Bratr Webb: Děkujeme. Další otázka, na kterou jsem se těšil, až ji položím, týkající se něčeho, co jste řekl při jiné příležitosti: Proč je důležité, abychom učili zásadám, nikoli pravidlům?
President Oaks: Jsem rád, že se na to ptáte. Je to mé oblíbené téma. V jednom významném sloupku v novinách Church News, Tad R. Callister, náš bývalý president Nedělní školy, na toto téma řekl: „Zaprvé – pravidla se často omezují jen na jednu či možná několik konkrétních situací, zatímco zásady mají obecně mnohem širší uplatnění. Zadruhé – zásady vytvářejí prostředí, které maximalizuje svobodu jednání, zatímco pravidla mají tendenci ji minimalizovat tím, že omezují [a] někdy dokonce nařizují naše rozhodnutí.“ Dodal bych k tomu, že Spasitel nahradil zákon Mojžíšův, který byl řízen pravidly, vyšším zákonem Kristovým, který byl řízen zásadami. Bratr Callister poté rozebírá tuto zásadu takto. Řekl: „Zásady jsou slučitelné s vyšším zákonem, pravidla se zákonem nižším. Měli bychom se neustále zaměřovat na výuku naukových zásad. Proč? Protože zásady mají tu největší schopnost nás pozvednout k celestiálním výšinám a v konečném důsledku právě zásady – nikoli pravidla – budou celestiální království řídit.“4 Konec citátu.
Bratr Webb: Děkuji. Má to ještě další přínos. Nedávno jsem byl se skupinou učitelů, kteří mi říkali, že jim připadá, že ve třídách je více – použili slovo „rozporů“ – díky tomu, že studenti se více ptají a mají různé názory a vnímání různých věcí. A líbí se mi, co jste právě řekl, protože mi to připomnělo ten rozhovor a pomohlo mi to uvědomit si, že k tomuto lze přistupovat nikoli výukou o konkrétním uplatnění, kdy budou diskutovat o tom, jak se to uplatňuje v jejich situaci, ale spíše výukou dané zásady evangelia. Tím, že se vrátíme k základu – výukou o plánu spasení, o nauce Kristově, o zásadách evangelia a umožněním osobního uplatnění s pomocí Ducha Svatého.
President Oaks: Dobře řečeno.
Bratr Webb: Myslím, že toto je velmi praktické a užitečné v tom, o co se snažíme. Děkuji. Bratře Smithe, chtěl byste k tomu něco dodat?
Bratr Smith: Asi něco podobného, co jste zdůraznil i vy, bratře Webbe. Tím, že učíme o zásadě, nikoli o konkrétním uplatnění, také vybízíme studenty, aby ve vzdělávacím procesu, v procesu růstu, jednali sami za sebe – aby poté pomocí dané zásady mohli usilovat o osobní zjevení, mohli si ji dále prostudovat a rozhodnout se, jaké nejlepší kroky při uplatnění této zásady v osobní situaci podniknout.
Bratr Webb: Děkuji. Přirozená další otázka by zněla: „Mezi všemi těmi vlivy – mezi všemi těmi hlasy ve světě – jak pomoci studentům orientovat se mezi tolika vlivy ve společnosti?“
President Oaks: Musíme pochopit, že ďábel je otcem lží – „lhářem od počátku“5, jak se píše v písmech. Nejšikovněji lže tím, že lži míchá s pravdou. A tak přitahuje a infikuje to, co dobří lidé hledají, svou směsicí pravdy a lží. Proto to nejcennější, co se můžeme snažit ve smrtelnosti poznat, je učení Ducha Svatého, které nám umožňuje být bdělými vůči tomu, co je a co není pravda.
Bratr Smith: V takovéto směsici pravdy a lží také protivník podobně vyjímá pravdu z kontextu věčnosti a z jejího místa v Božím plánu. A to zvyšuje pravděpodobnost, že se určitá pravda použije nebo pochopí nesprávně. Například zrovna před pár minutami jste nás, presidente Oaksi, krásně učil o zásadě lásky a jejím místě v Božím plánu – že je důležité milovat Boha a svého bližního – že láska je onou motivující silou, která stojí za přáním Nebeského Otce připravit nás na věčný život, což, jak víme, je největší ze všech darů Božích. A právě naše láska k Bohu nás motivuje k tomu, abychom měli nesobecky rádi druhé a sloužili jim. Když se ale protivníkovi podaří oddělit zásadu lásky od jejího kontextu, lze ji snadno překroutit. A lidé s tímto nepochopením lásky mohou manifestovat za nesprávnou věc. Dokonce se mohou ocitnout v rozporu s Božími zákony a Božími proroky, protože vyjmutí pravdy z kontextu věčnosti může vést k falešným imitacím či k nesprávnému chápání. A protivník to dělá s mnoha různými zásadami.
President Oaks: A my vidíme důkazy toho ve světě kolem nás, že? Bratře Webbe, jak jako učitelé řešíte otázky, které vaši studenti v současnosti mají – jako jsou například znepokojivé záležitosti z historie Církve, záležitosti týkající se LGBT, jak žít podle vládních nařízení v souvislosti s pandemií a tak dále? Seznam otázek je nekonečný. Jak nejlépe řešíte tyto otázky v kontextu našich tříd náboženství?
Bratr Webb: To je velmi dobrá otázka, se kterou se učitelé neustále setkávají. Začal bych tím, že se mi moc líbí, jak nám apoštol Pavel řekl, abychom učili pravdě nebo ji pronášeli s láskou. Samozřejmě musíme učit evangeliu. Musíme učit o písmech a o učení novodobých proroků. Musíme učit pravdě. Nikomu neprospěje, kdybychom učili tomu, co není pravdivé; to nepovede k získání štěstí. Ale ta druhá část toho je myslím opravdu důležitá – když říká, že to máme dělat s láskou, jak jste o tom dnes znovu mluvil. Myslím, že je důležité začít s mezilidskými vztahy. Spousta provedených výzkumů jasně dokládá, že schopnost studentů se učit závisí na mezilidských vztazích. A podle mě tyto vztahy začínají u učitelů, kteří jsou ochotní naslouchat – ochotní opravdu porozumět studentům a jejich situaci a mít empatii, aby se pokusili porozumět jejich potřebám. Je také důležité uvědomit si, že každý je schopen něčím přispět, že potřebujeme jeden druhého a zkušenosti druhých, z nichž můžeme čerpat a z nichž se můžeme učit. A tak lze o této otázce mluvit dlouho – moc se mi tato otázka líbí. Ale podle mě je důležité pronášet pravdu s láskou a to znamená mít vztahy, které lidem pomáhají důvěřovat jeden druhému, společně se učit a přizvat k tomu Ducha Svatého.
President Oaks: To, co jste řekl o mezilidských vztazích, mi připomíná, že jsem nedávno četl úžasný proslov od generálního presidenta Mladých mužů, Stevena J. Lunda, na nedávné konferenci žen pořádané univerzitou BYU. Mluvil o vztazích jako o motivujícím vlivu, kterým se můžeme stát v životě těch, kteří hledají dobré příklady a mentory. Řekl, že naši badatelé zjistili, že duchovní rozvoj mládeže v Církvi závisí do značné míry na kvalitě jejich mezilidských vztahů, včetně vztahů s rodiči, vrstevníky a učiteli. A tyto vztahy s vedoucími se nejlépe rozvíjejí v semináři a ve třídách Nedělní školy a kvor, kde se naučí vážit si svých vedoucích a ostatních Svatých a mít je rádi.6 Konec citátu. Myslím, že toto vše klade významný důraz na to, jak důležité je, aby učitelé měli své studenty rádi a pracovali s nimi. Takto vytvořená důvěra se stane mentorujícím vlivem, který je bude posilovat, aby sami pro sebe nacházeli odpovědi na otázky, které je trápí.
Bratr Webb: Děkuji. To je skutečně důležité v tom, čeho se snažíme dosáhnout – budovat vztahy. A v tom, co jste řekl, jsou určité věci, které můžeme v semináři dělat, abychom pomohli studentům posilovat i další vztahy. Zmínil jste program pro rozvoj mládeže. Můžeme mladé nasměrovat na jejich vedoucí, na jejich biskupa, na vedoucí Mladých žen. Můžeme pomáhat posilovat jejich vztah s rodiči tím, jak mluvíme o rodinách a můžeme je směrovat k jejich rodičům. Toto vše je opravdu důležité – nejen v budování našich vztahů s nimi, ale i v posilování jejich vztahů s lidmi, kteří je povedou správným směrem. Takže díky za vaše slova. Co kdybychom si trochu popovídali o tom, jak těmto základním věcem učit tak, aby to mladé lidi neuráželo či neodrazovalo nebo neodvádělo od evangelia? Dovolte mi rychle zmínit jeden příklad, který ilustruje otázku, kterou mám na mysli. Minulý týden mi volal učitel, který mi vyprávěl, že jistý rodič za ním přišel, aby ze semináře odhlásil dceru, protože tento učitel učil zásadám ohledně rodiny a důležitosti rodiny. A tohoto rodiče se to dotklo kvůli tomu, jak to v jejich rodině probíhalo, a nechtěl, aby se jeho dítě učilo o ústřední roli rodiny – dokonce ani v kontextu plánu spasení. Tento učitel byl nešťastný z toho, že o tuto studentku přišel, a ptal se: „Jak mám tedy učit o pravdě? Jak k tomu mám přistupovat v situaci, kdy nechceme lidi odhánět, ale kdy musíme studenty učit evangeliu v jeho čistotě?“
President Oaks: To je skvělý příklad. Bratře Smithe, chtěl byste k tomuto něco říci?
Bratr Smith: No, vím, že jsme zrovna mluvili o vztazích. Myslím, že studenti, kteří důvěřují učiteli – a pociťují, že je učitel má rád – tak otevřou své srdce. Někdy, když učíme o ideálu, který student v reálném životě nezažívá, tak si student může kolem sebe vytvořit obranný val. Pokud má ale student svého učitele rád a důvěřuje mu, tento obranný val se rozpustí. Takže je to opravdu důležité. Chci jen potvrdit odpověď na tu předchozí otázku – budovat tyto vztahy se studenty.
President Oaks: Rozhodně. A je velmi důležité porozumět tomu, že nemáme povinnost souhlasit se vším, co nám je předloženo – ať již ze strany studenta nebo rodičů studenta nebo jiných lidí ve společnosti. Nemáme zodpovědnost souhlasit se všemi názory na tržišti myšlenek. Jsme pověřeni učit pravdě. Ale přitom musíme být velmi opatrní, abychom se nikdy nezřekli zodpovědnosti, kterou nám Spasitel dal – milovat své bližní. Ať již uděláme cokoli, musí to být v tomto kontextu lásky, abychom toho druhého nekonfrontovali, ale abychom učili tak, aby toto učení konfrontovalo názory, které jsou mylné. Brigham Young, který se konfrontacím nevyhýbal, tento rozdíl velmi dobře vyjádřil, jak jsem o tom nedávno četl v kázáních Brighama Younga. V jednom svém proslovu řekl – cituji: „To, zda konkrétní lidé, muži či ženy, věří tomu, čemu já, nebo nikoli, nikdy nezměnilo mé pocity vůči nim. Dokážete se mnou žít jako moji bližní? Já s vámi ano; a nijak zvlášť mě nezajímá, zda věříte tomu, čemu já, či nikoli.“7 To je konec citátu Brighama Younga. Byl to pro mě nečekaný zdroj takového objevného prohlášení skutečnosti, že můžeme mít láskyplný vztah i s těmi, s nimiž nesouhlasíme.
Bratr Webb: Ano, to se pro naše učitele teď skvěle hodí. Myslím, že jednou z nejdůležitějších vlastností Spasitelova učedníka v dnešní době je být schopen nesouhlasit s druhými a přesto je dál mít rád a být ve vztahu k nim upřímný navzdory odlišným názorům.
President Oaks: Další část toho je skutečnost, že musíme pracovat tak, aby naše snaha být láskyplní a přijímat druhé – dokonce být tolerantní k těm, s nimiž se stýkáme – nebyla druhými chápána jako souhlas. Je mezi tím tenká hranice. A v mnoha různých zdrojích jsme svědky toho, že ve světě politiky a veřejné komunikace toto není bráno na vědomí. Často se zdá, že lidé předpokládají, že něco schvalujeme, protože se chováme láskyplně k lidem, kteří se do dané záležitosti zapojují.
Bratr Webb: Krásně se to propojuje, že? Vrací se to ke vztahům, k naslouchání a empatii. Ale také k výuce zásadám. Vrací se to k tomu, proč věříme tomu, čemu věříme, na základě plánu spasení a nauky Kristovy, a ke snaze vše propojit a držet se oné tenké hranice, o níž jste mluvil.
President Oaks: A myslím, že se to také vrací k onomu prvnímu a velikému přikázání milovat Boha a ke Spasitelovu učení: „Milujete-li mne, [přikázání má zachovávejte].“8 A druhým přikázáním je milovat své bližní. To, že milujeme své bližní, neznamená, že bychom v prvé řadě nemilovali Boha a nedodržovali Jeho přikázání.
Bratr Webb: Děkuji.
Bratr Smith: Představuji si situaci, kdy máme učitele, který učí pravdě s láskou a hájí odvážně nauku Kristovu – ale také má rád své studenty, takže ti se cítí v bezpečí a svému učiteli důvěřují a mají ho rádi. A možná je zde student, který nesouhlasí s nějakou částí nauky Kristovy – neboli, možná lépe řečeno, s nějakou zásadou evangelia – ale dál přichází do třídy. A dál přichází do institutu nebo semináře, protože se tam cítí v bezpečí a protože v tomto prostředí může posilovat víru v Ježíše Krista. A tak je velmi důležité dosáhnout této rovnováhy – odvážně hájit pravdu a mít rádi ty, kteří možná s danou pravdou nesouhlasí, aby tak tato třída, seminář či institut byl pro studenta bezpečným místem.
President Oaks: A myslím, že pro naše posluchače, kteří jsou zapojeni do institutu a učí náboženství na univerzitách a vysokých školách, je to v tomto konkrétním ohledu náročnější. Dospělejší studenti mají větší tendenci přemýšlet sami za sebe a oponovat než například studenti v semináři. Ale zásady jsou stejné. Uplatnění určité zásady se do určité míry liší podle dané situace a vyzrálosti dotyčného, ale platí zásady, o nichž jsme diskutovali.
Bratr Webb: Děkuji.
President Oaks: Mám zde otázku, která trochu mění téma, ale je v dnešní době dosti důležitá: Jak můžeme přesvědčit studenty, aby během doby, kdy se je snažíme učit, odložili mobilní telefon?
Bratr Webb: To je velmi dobrá otázka, která se vlastně týká konfrontací či neshod ve třídě, protože někdy to právě to způsobuje, že? Takže – bratře Smithe?
Bratr Smith: Myslím, že ve studijním prostředí jsou chvíle, kdy se studenti musí odpojit a mobilní telefon odložit. Nejlépe v tom pomůže poutavá a jiskrná výuka. Starší Ballard – nebo spíše president Ballard – nám kdysi řekl, aby naše výuka byla jiskrná. Také jsou ale chvíle, kdy můžeme vybídnout studenta, aby při studiu mobilní telefon používal. Díky zdrojům na stránkách CirkevJeziseKrista.org a v aplikaci Knihovna evangelia můžeme určitě vyzvat studenta, aby při studiu použil materiály podporující víru, které v telefonu má. A to může být pro ně požehnání – může to na ně mít pozitivní vliv v době, kdy jsou mimo třídu – mohou začít vidět v tomto zařízení něco více než jen herní zařízení či zařízení pro sociální sítě nebo, pro některé, zdroj pokušení. A mohou si uvědomit, že občas lze totéž zařízení použít pro budování víry v Ježíše Krista. K tomu bude ze strany učitele zapotřebí inspirace – a vyváženosti. Ale Pán nám pomůže najít příležitosti k tomu, abychom budovali víru i prostřednictvím těchto zařízení – a pak je samozřejmě nutné chápat, že jsou chvíle, kdy je potřeba je vypnout a odložit.
President Oaks: Vaše doporučení nemít k mobilním telefonům nepřátelský postoj mi připomíná jeden dřívější zážitek – asi před 10 nebo 15 lety – kdy jsem navštívil třídu Nedělní školy pro mladé muže a ženy ve věku semináře. Přišel jsem tam s nepřátelským postojem k mobilním telefonům. Když jsem se ale rozhlížel po třídě asi deseti studentů, zjistil jsem, že v celé třídě jsou jen jedna písma v tištěné podobě. Každý četl z písem a sledoval lekci na mobilním telefonu. A právě tehdy jsem začal chápat, že otázkou není to zakázat, ale dosáhnout určité vyváženosti.
Bratr Webb: Skvěle řečeno, děkuji. Bratře presidente, jsme moc rádi, že jste zde s námi byl, děkujeme za vaše slova a mysleli jsme, že byste se teď, bratře Smithe, jako první podělil o svědectví, pak bych to rád udělal já, a pak necháme zbývající čas vám.
Bratr Smith: Děkuji. Když myslím na naši posvátnou zodpovědnost učit mládež a mladé dospělé Církve a ty v našich institucích CVS, myslím na to, čemu učí náš drahý prorok, president Russell M. Nelson. Řekl: „[Nejvznešenější duchové Boha] – možná … [Jeho] nejlepší tým … byli … posláni na zemi přesně v tuto dobu. … [Patří] k těm nejlepším, které Pán kdy seslal na tento svět.“9 A rád bych vyjádřil své přesvědčení, že mladí lidé, s nimiž máme možnost se stýkat, jsou přesně těmi, kým nám Boží proroci říkají, že jsou. A jak posvátnou výsadu máme, že jim můžeme svědčit o tom, že Ježíš Kristus skutečně žije a že Jeho Usmíření a Vzkříšení jsou skutečné. Já dnes svědčím o tom, že Usmíření a Vzkříšení Ježíše Krista jsou skutečné; že toto je Jeho Církev; že nás vedou Jeho žijící proroci, vidoucí a zjevovatelé; a že jsme zapojeni do Jeho díla tím, že učíme mládež v těchto posledních dnech. O tom vám svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.
Bratr Webb: Amen. Rád bych připojil své svědectví o tom, že náš milující Nebeský Otec žije a že Ježíš Kristus je skutečně Spasitel a Vykupitel světa – že toto je Jeho Církev a království na zemi. A jsem vděčný, že o Něm mohu každý den vydávat svědectví a učit druhé Jeho evangeliu. Jsem vděčný za ty, kteří mě učili a kteří mi požehnali svou vírou a svědectvím o Spasiteli, a jsem vděčný za to, že s vámi mohu být součástí tohoto díla a učit znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista. A jen stručně – když přemýšlíme o lásce našeho Otce v nebi, často mluvíme o tom, jak moc Nebeský Otec miluje naše studenty. Chtěl bych dodat, že náš Otec v nebi miluje i vás, že je vděčný, že věnujete svůj život výuce Jeho dětí, a že miluje vaši rodinu a že když budete dál věrně sloužit tím, že budete učit Jeho děti, bude žehnat vám i vaší rodině, zatímco vy žehnáte Jeho dětem svou výukou a svědectvím a příkladem. Takže děkuji za to, kým jste a co děláte – ve jménu Ježíše Krista, amen.
President Oaks: Amen. Připojuji své svědectví k tomu, které vydali tito úžasní služebníci Páně. Svědčím o Otci a Synu, mocí Ducha Svatého, že toto je Jeho dílo a že jste Jeho služebníci – kolegové učitelé evangelia Ježíše Krista. A svolávám na vás požehnání nebes, zatímco sloužíte Pánu a kráčíte kupředu se svou rodinou vstříc určení, které Bůh připravil pro své způsobilé děti – k věčnému životu. A to činím ve jménu Ježíše Krista, amen.
Všichni: Amen.